6 C 61/2022-92 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 26. 11. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 27.516,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 27.516,11 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.474 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 25.939,88 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, a dále smluvní pokuty 6.521,32 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že dne 16. 8. 2019 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 30.000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 25.776 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 55.776 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3.984 Kč, přičemž splatnost poslední splátky připadala na den 16. 10. 2020. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, přičemž dosud uhradila pouze částku ve výši 5.000 Kč. Nejpozději ode dne 17. 10. 2020 je tedy žalovaná v prodlení s úhradou dlužné částky. V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení (zde z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 27.516,11 Kč za období od 17. 10. 2020 do 11. 6. 2021). Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne 5. 8. 2021 Poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 18. 10. 2021 žalobkyně zaslala žalované. 2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že nezpochybňuje uzavření úvěrové smlouvy, v současné době však není schopna dlužnou částku uhradit jednorázově a byla by schopna splácet 2.000 Kč měsíčně. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 8. 2019 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou jako dlužníkem a společností [právnická osoba], [IČO], jako věřitelem, pod [číslo]. Na základě smlouvy žalovaná obdržela neúčelový hotovostní úvěr ve výši 30.000 Kč sjednaný na dobu určitou s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou 15 % p. a. Žalovaná potvrdila, že úvěr převzala v hotovost. Žalovaná se pak zavázala věřiteli uhradit celkovou dlužnou částku 55.776 Kč, zahrnující jistinu úvěru, úrok ve výši 2.888 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 14.700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2.788 Kč a inkasní poplatek 5.400 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3.984 Kč (splatnost poslední splátky připadala podle návrhu na 16. 10. 2020. Pro případ prodlení s úhradami splátek, a to ani v 30 denní lhůtě od výzvy k uhrazení dluhu, bylo mj. dohodnuto, že se dosud neuhrazené části celkové výše spotřebitelského úvěru stávají splatnými. Smluvní strany se dále dohodly, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoliv splátku řádně a včas, je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně 500 Kč za jednotlivou splátku. 4. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 20. 7. 2022. K němu byly připojeny některé doklady, na jejichž základě předchůdce žalobkyně proces posouzení úvěruschopnosti provedl. 8. Z žádosti žalované o úvěr ze dne 16. 8. 2019 pak soud zjistil, že žalovaná sdělila informace o své osobě tak, že je pěstounka, její příjmy činí 60.091 Kč měsíčně a měsíční výdaje činí 17.820 Kč (na bydlení 4.500 Kč, doprava, jídlo a osobní náklady 13.320 Kč). Dále uvedla, že je svobodná, a má 3+ vyživovací povinnosti. Uvedené informace byly doloženy smlouvou o nájmu bytu uzavřenou žalovanou dne 20. 12. 20018 s dohodnutou výší ceny za pronájem 7.500 Kč měsíčně (vč. záloh na služby; elektřina, vodné a stočné, fond oprav, teplo, ostatní) a poštovními poukázkami o výplatě dávek žalované Úřadem práce ČR, Krajská pobočka v Olomouci, ve výši 32.450 Kč v dubnu 2019, 27.469 Kč v červnu 2019 a 32.450 Kč a 27.641 Kč v červenci 2019. Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v průběhu řízení nenabídla. 9. Z výpovědi žalované k tomu soud dále zjistil, že v době uzavření smlouvy měla příjmy pouze ve formě dávek úřadu práce, které byly doloženy, a to v souvislosti s pěstounskou péčí. Její výdaje na bydlení byly měsíčně celkem asi 11.000 Kč, kdy platila ještě plyn apod. V pěstounské péči měla v té době tři děti. Příjmy, které v době uzavření smlouvy měla, pak v podstatě spotřebovala na svoji obživu a obživu dětí v pěstounské péči. Neměla žádné větší úspory, ani majetek větší hodnoty. 10. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k přesvědčení, že proces posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nelze považovat za dostatečný. Předchůdce žalobkyně se podle obsahu spisu spokojil jen s neúplnými údaji, kdy zejm. nezjišťoval, ani neověřoval, jaká je celková skutečná finanční situace žalované, a to především s ohledem na jen omezené příjmy ve formě dávek pěstounské péče a výdaje spojené s péčí o celkem tři děti. Vycházel zjednodušeně pouze z žalovanou deklarovaných příjmů a jejích výdajů (zřejmě nezahrnujících celkové výdaje a náklady domácnosti čítající celkem čtyři osoby), z čehož vyčíslil použitelný měsíční příjem. Přitom nelze přehlédnout skutečnost, že údaje uvedené v žádosti o úvěr naprosto nekorespondovaly s doloženými doklady, a to jak na příjmové stránce (příjmy uvedené ve výši cca 60.000 Kč měsíčně, doložené ve výši cca 30.000 Kč měsíčně), tak na stránce výdajové (náklady na bydlení uvedené ve výši 4.500 Kč měsíčně, doložené nejméně ve výši 7.500 Kč měsíčně). I s ohledem na tyto rozpory potom měla být činnost předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované pečlivější. Nebyla-li potom žalovaná vedena k odstranění uvedených rozporů či k doložení skutečných poměrů i v souvislosti s péčí o tři děti (a nic takového se z provedeného dokazování nepodává), neměl jí být podle přesvědčení soudu za daných podmínek úvěr poskytnut. Z údajů a dokladů, které měl předchůdce žalobkyně k dispozici totiž nebylo možné alespoň s určitou mírou jistoty dovodit, že žalovaná je schopna řádně spotřebitelský úvěr splácet. Nakonec i sama žalovaná u ústního jednání uvedla, byť byla přesvědčená, že bude schopna úvěr splácet, že příjmy, které v době uzavření úvěrové smlouvy měla, spotřebovala prakticky jen na svoji obživu a obživu dětí, které měla v péči. 11. Lze dodat, že povinnos