9 C 19/2023-142 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu 4. 8. 2022 se žalobce domáhal zaplacení 30.203,71 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.814,43 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30.203,71 Kč od 26. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 22,99 % ročně z částky 30.203,71 Kč od 28. 2. 2021 do zaplacení ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, kterou [datum] uzavřeli žalovaný a právní předchůdce žalobce [právnická osoba] Předmětem smlouvy byl revolvingový úvěr smlouva o užívání kreditní karty [značka] [předmětné ] [kreditní] [karty] [číslo] s úvěrovým rámcem ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr s úrokem 22,99 % splácet, spolu s poplatky za poskytnuté bankovní služby a pojištěním schopnosti úvěr splácet, formou pravidelných měsíčních splátek, s minimální měsíční splátkou dle částky vyčerpané v předchozím měsíci a neocitnout se v prodlení se splněním jakýchkoliv pohledávek banky. Žalovaný své závazky porušil tím, že se opakovaně ocital v prodlení. Dlužná částka včetně úroků, poplatků a smluvních pokut činila 32.018,14 Kč. Pohledávka za žalovaným, z výše uvedené smlouvy byla postoupena [datum] žalobci, s účinnosti od [datum]. Ke dni postoupení činila pohledávka 32.018,14 Kč. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován a poté předžalobní výzvou vyzván k zaplacení. Žalovaný nezaplatil. 2. Soud nařídil ve věci jednání, při kterém provedl dokazování, kterým byl zjištěn následující skutkový stav. 3. Žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobcem a původním věřitelem žalovaného [právnická osoba], což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností od [datum]. 4. Z oznámení o postoupení pohledávek z [datum] bylo prokázáno, že žalovaný byl o osobě nového věřitele informován. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] o vydání a užívání kreditní karty uzavřené [právnická osoba] a žalovaným [datum] a„ Dispozice ke kreditní kartě“ z [datum] bylo prokázáno, že [právnická osoba] poskytla žalovanému na základě jeho žádosti částku možnost čerpat finanční prostředky až do výše 20.000 Kč a žalovaný se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách odvislých od částky čerpané v předchozím měsíci, při sjednané výši úroku 22. 99 %. Účastníky byly v článku IV. sjednány„ ostatní podmínky“ včetně poplatků a způsob zániku závazku v případě porušení smluvních ujednání. 6. Z upomínky – rozhodnutí o zesplatnění z [datum] bylo zjištěno, že banka pohledávku za žalovaným ve výši 44.857,15 Kč zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě do 15.3.2021. 7. Z platební historie smlouvy [číslo] bylo prokázáno, že žalovaný čerpal od 16.2.2018 do 30.4.2020, poté už byly na účtu pouze připisovány předpisy plateb a úroků až do zesplatnění. Žalovaný vyčerpal celkem 300.607,49 Kč a bance zaplatil celkem 302.770,34 Kč. 8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 17.5. 2022 bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 41.357,42 Kč ve lhůtě do 1. 6. 2022. 9. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl v době uzavření žalované smlouvy a poskytnutí kreditní karty již několik úvěrů, kterými řešil zajištění chodu hospodářství a neutěšené hospodářské výsledky podnikání v ekologickém zemědělství, které se prohloubily v důsledku coronavirové krize. Neschopnost splácet úvěr na podnikání se snažil řešit jednáním s bankami o snížení splátek, či odkladem splátek, což mu nebylo umožněno. V důsledku toho se ocitla v nouzi i jeho rodina. Připustil, že o výši jednotlivých nedoplatků na několika úvěrech nemá přehled a není schopen je zjistit. 10. Žalobcem nebyla uvedena přesná výše vyčerpaných finančních prostředků. 11. Soud posoudil shora zjištěný skutkový stav ve smyslu výše uvedené hmotněprávní úpravy a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. 12. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 14. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru byl implementován jako aktuální směrnice evropského společenství požadující zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo ochrany spotřebitele postihuje také poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Z neplatné smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Spotřebitel je proto povinen vrátit celou poskytnutou částku. V obecné rovině je možno říci, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení, tedy od faktického rozhodnutí soudu. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. značka 33 Cdo 3675/2021 – 262). Z důvodu neplatné smlouvy o zápůjčce žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení od data splatnosti pohledávky nevznikl a žaloba byla proto ve zbývající části jako nedůvodná zamítnuta. 19. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil všechny potřebné kroky ke zjištění skutečné majetkové situace žalovaného. Lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhled do exekučního rejstříku nelze považovat za dostatečné ověření schopností klienta úvěr splácet, aniž by byly zkoumány osobní a majetkové poměry žalovaného, příjmy a výdaje jeho domácnosti, vyživovací povinnosti a další závazky. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný byl a je účasten dalších soudních řízení stran jím tvrzených nehrazených zápůjček, či