9 C 39/2023-126 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu 23. 8. 2022 se žalobce domáhal zaplacení 95.543,15 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.750,31 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5.609,93 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 94.855,15 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 13,9 % ročně z částky 92.755,15 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, kterou [datum] uzavřeli žalovaný a právní předchůdce žalobce [právnická osoba] Předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 100.000 Kč, vyplaceného z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem 13,9 % ročně, poplatky za poskytnuté bankovní služby a pojištěním schopnosti úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek a neocitnout se v prodlení se splněním jakýchkoliv pohledávek banky. Žalovaný své závazky porušil tím, že opakovaně neplnil a ocital se v prodlení.. Dlužná částka včetně úroků, poplatků a smluvních pokut činila 101.278,27 Kč a banka úvěr k [datum] zesplatnila. Pohledávka za žalovaným, z výše uvedené úvěrové smlouvy, byla postoupena [datum] žalobci, s účinnosti od [datum]. Ke dni postoupení činila pohledávka 104.903,39 Kč. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován a poté předžalobní výzvou vyzván k zaplacení částky jistiny 92.755,15 Kč, poplatků 2.100 Kč a nákladů řízení. Žalovaný nezaplatil. 2. Soud nařídil ve věci jednání, ke kterému byli účastníci řádně předvoláni. Žalovaný se bez předchozí řádné a včasné omluvy přes poučení soudu k jednání nedostavil. Soud postupoval podle § 101 o.s.ř. a provedl žalobcem navrhované důkazy. Z takto provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobcem a původním věřitelem žalovaného [právnická osoba], což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], resp. [datum], oznámením o postoupení pohledávek z [datum], dohodou [právnická osoba] a [právnická osoba] dne [datum] a potvrzením o úhradě úplaty za postoupenou pohledávku z [datum]. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet„ [název] půjčka“ uzavřené [právnická osoba] a žalovaným [datum], bylo prokázáno, že [právnická osoba] poskytla žalovanému na základě jeho žádosti částku 100.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.731,46 Kč, s úhradou pojistného 172 Kč, celkem ve výši 1.903,46 Kč, s poslední anuitní splátkou 233,07 Kč a s pojištěním 405,07 Kč. Účastníky byla sjednána úroková sazba ve výši 13,9 % ročně s RPSN 15,27 % ročně, celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, byla 166.016,77 Kč. Účastníky byly sjednány v článku III. označeném„ ostatní ujednání“ poplatky, úroky, úroky z prodlení a způsob zániku závazku v případě porušení smluvních ujednání. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 14. 4. 2022 bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 121.864,14 Kč ve lhůtě do 29. 4. 2022. Doklad o doručení výzvy prokazuje, že žalovaný byl právním nástupcem původního věřitele o dluhu informován a vyzván k zaplacení. Z výpisu z úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalovaný čerpal žalobcem tvrzených 100.000 Kč. Soud posoudil shora zjištěný skutkový stav ve smyslu výše uvedené hmotněprávní úpravy a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Ve spise se nenachází žádný doklad o provedené úhradě. 3. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 4. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 5. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 6. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný čerpal 100.000 Kč a zaplatil 21.122,90 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku, aniž by zkoumal osobní a majetkové poměry žalovaného, příjmy a výdaje jeho domácnosti a vyživovací povinnosti a další závazky. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného). Smlouvu shledal proto soud v důsledku výše uvedeného neplatnou a rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobci pouze částku 78.877,10 Kč, představující plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. 10. Zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru byl implementován jako aktuální směrnice evropského společenství požadující zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo ochrany spotřebitele postihuje také poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Z neplatné smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Spotřebitel je proto povinen vrátit celou poskytnutou částku. 11. V obecné rovině se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté částky, rozhodne-li soud o lhůtě k vrácení. V obecné rovině je možno říci, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení, tedy od faktického rozhodnutí soudu. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. značka 33 Cdo 3675/2021 – 262). Z důvodu neplatné smlouvy o zápůjčce žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení od data spla