9 C 149/2024-81 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu 30. 4. 2024 se žalobce domáhal zaplacení 135.709 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 13.436,8 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 13.177,17 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 79.019,44 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 24.57% ročně z částky 79.019,44 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou uzavřeli , datum, žalovaná a právní předchůdce žalobce , právnická osoba, Předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 96.000 Kč, který byl poskytl žalované právním předchůdcem žalobce a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s pevným úrokem ve výši 24.57% v částce 60.336 Kč za zpracování úvěru a 29.022, Kč. Celková dlužná částka činila 190.002 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet ji formou 36měsíčních splátek ve výši 5.278 Kč nejpozději do 2.2.2023 a neocitnout se v prodlení. Žalovaná své závazky porušila tím, že opakovaně neplnila a ocitala se v prodlení, poslední splátku zaplatila 14.5.2021. Dlužná částka včetně úroků, poplatků a smluvních pokut činila k 17.9.2021 na jistině 80.172,25 Kč a na poplatcích 60.729,75 Kč. Poté žalovaná zaplatila 3.000 Kč. Pohledávka z výše uvedené úvěrové smlouvy, byla postoupena , datum, žalobci, s účinnosti od , datum, . Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována a poté předžalobní výzvou vyzvána k zaplacení částky 135.709 Kč, sestávající z jistiny ve výši 79.019,44 Kč poplatků 56.689,56 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 13.177,17 Kč, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 13.436,80 Kč úroků ve výši 24,57 % z dlužné jistiny od 28.9.2023 a úroků z prodlení ve výši 8,5 % z dlužné jistiny od 28.9.2023. Žalovaná nezaplatila a žalobce proto požadoval náklady řízení ve výši 30.258,20 Kč.2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, neboť v době, „kdy měla být údajně rozsudek jsem žádné úvěry a dluhy neměla.“3. Soud nařídil ve věci jednání a provedl žalobcem navrhované důkazy a výslech žalované. Z takto provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.4. Žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobcem a původním věřitelem žalované , právnická osoba, , což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností k , datum, a přílohy smlouvy, oznámením o postoupení pohledávek z , datum, a výzvou k zaplacení částky 205.108,94 Kč do deseti dnů od převzatí výzvy.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené věřitelem , právnická osoba, a žalovanou , datum, bylo prokázáno, že věřitel poskytla žalované bezhotovostně, převodem na účet částku 96.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s pevným úrokem 60.336 Kč a poplatkem 29.022 Kč, celkem tedy 190.002 Kč vrátit v 36měsíčních splátkách ve výši 5.278 Kč, při úrokové sazbě 35 % a RPSN 61,99 %.6. Ze Zákaznické karty – Žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že uváděný čistý příjem žalované věřitel ověřil jen pracovní smlouvou a 2výpisy z banky, aniž by jakkoliv ověřoval údaje žalované o osobních a majetkových poměrech a výši dalších závazků, když žalovaná v žádosti uvedla v kolonce zápůjčka u jiných společností ANO.7. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 28.3.2024 bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky 175.606,61 Kč do 12. 4. 2024. Doklad o doručení výzvy prokazuje, že žalovaná byla právním nástupcem původního věřitele o dluhu informována a vyzvána k zaplacení.8. Z výpisu z běžného účtu žalované vedeného , právnická osoba, pod č. , č. účtu, bylo prokázáno, že žalovanou bylo na úvěrový účet zaplaceno celkem 52.000 Kč.9. Z vyjádření žalované bylo zjištěno, že měla několik „půjček“ v celkové výši asi 1.000.000 Kč, měsíčně vydělávala kolem 20.000 Kč a měla „nějaké nesrovnalosti k finančnímu úřadu….nějaké nedoplatky.“10. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.11. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.12. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud vycházel z prokázaných tvrzení žalobce, podle kterých žalovaná od právního předchůdce žalobce převodem na účet vyčerpala 96.000 Kč a zaplatila 52.000 Kč.17. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalované jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda právní předchůdce žalobce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s platnou právní úpravou, podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalované) splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalované), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by věřitel učinil všechny potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalované, nejen lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaná není evidována, či náhledem do exekučního rejstříku, ale i zkoumáním osobních a majetkových poměrů žalované, příjmů a výdajů její domácnosti a vyživovacích povinnosti a další závazků a nákladů. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalované), neboť k prokázání opaku nebyly předloženy žádné důkazy. Zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru byl implementován jako aktuální směrnice evropského společenství požadující zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo ochrany spotřebitele postihuje také poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Z neplatné smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Soud shledal smlouvu neplatnou a rozhodl proto o povinnosti žalovaného vrátit žalobci pouze částku 43.900 Kč, představující rozdíl mezi přijatou částkou 96.000 Kč a zaplacenou částkou 52.000 Kč jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. (výrok I. tohoto rozsudku)18. V obecné rovině se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté částky, rozhodne-li soud o lhůtě k vrácení. V obecné rovině je možno říci, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v do