9 C 182/2024-70 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu 29. 4. 2024 se žalobce domáhal zaplacení 21.076,8 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.788,23 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 470,81 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10.979,62 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 24,12 % ročně z částky 10.979,62 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřeli , datum, právní předchůdce žalobce , právnická osoba, a žalovaná. Předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 12.000 Kč, vyplacený hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s pevným úrokem 24,12= ročně celkem ve výši 9.416 Kč a poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 1.500 Kč a za služby ve výši 2.750 Kč. Celková dlužná částka činila 25.666 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet formou 78týdenních splátek 330 Kč zaplatit nejpozději do 25.7.2023 a neocitnout se v prodlení. Žalovaná své závazky porušila tím, že opakovaně neplnila a ocitala se v prodlení, poslední splátku zaplatila 9.5.2022. Dlužná částka ke dni 10.9.2022 byla vyčíslena v jistině částkou 10.979,62 Kč a v poplatcích 10.097,19 Kč. Pohledávka z výše uvedené úvěrové smlouvy, byla postoupena , datum, žalobci, s účinnosti od , datum, . Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována a poté předžalobní výzvou vyzvána k zaplacení jistiny 10.979,62 Kč, poplatků v celkové výši 10.097,18 Kč a nákladů řízení. Žalovaná od uzavření smlouvy do postoupení zaplatila 3.800 Kč.2. Žalovaná se přes výzvu soudu k vyjádření se k žalobě nevyjádřila.3. Soud nařídil ve věci jednání, ke kterému byli účastníci řádně předvoláni. Žalobce souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a z jednání se omluvil. Žalovaná se přes poučení soudu bez předchozí řádné a včasné omluvy k jednání nedostavila.4. Soud postupoval podle § 101 o.s.ř. a provedl žalobcem navrhované důkazy. Z takto provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.5. Žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobcem a původním věřitelem žalované , právnická osoba, , což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností k , datum, , přílohami smlouvy a z oznámení o postoupení pohledávek a výzvy k zaplacení částky 30.128,24 Kč z 29. 9. 2023.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené věřitelem , právnická osoba, a žalovanou dne , datum, , smluvními podmínkami a souhrnnými informacemi ke smlouvě č. , hodnota, a předpisu splátek bylo prokázáno, že věřitel poskytla žalované v hotovosti v den podpisu částku 12.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem 86 % p.a. ve výši 9.416 Kč, při RPSN 162,52 %,poplatky za zpracování a administrativním poplatkem 1.500 Kč a poplatkem za rozšířenou doplňkovou službu a flexibilní splátky ve výši 2.750 Kč ve výši 13.666 Kč, celkem tedy 25.666 Kč, vrátit v 78 splátkách ve výši 330 Kč, při poslední splátce 256 Kč.7. Ze „Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr“ z , datum, bylo zjištěno, že žalovaná uváděla svůj čistý měsíční příjem 10.000 Kč, což věřitel ověřil potvrzením datovaným 14.1.2022, k dalším příjmům domácnosti žalovaná uvedla příjem 25.000 Kč, aniž by k tomu věřitel učinil jakákoliv zjištění a žalovaná to doložila, ale dále uvedla, že její příjem je jediným zdrojem. K odhadovaným měsíčním výdajům uvedla pouze částku 4.800 Kč, bez údajů a spolužijících osobách, charakteru bydlení, počtu vyživovacích povinností a dalších závazcích i spolužijících osob.8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 28.3.2024 bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky 25.337,84 Kč ve lhůtě do 12. 4. 2024. Doklad o doručení výzvy prokazuje, že žalovaná byla právním nástupcem původního věřitele o dluhu informována a vyzvána k zaplacení.9. Průběh plateb žalované na výše uvedenou smlouvy a způsob zůčtování žalobce nedoložil.10. Soud posoudil shora zjištěný skutkový stav ve smyslu výše uvedené hmotněprávní úpravy a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, neboť ve spise se nenachází žádný doklad o úhradách provedené žalovanou. Soud tak vycházel pouze z tvrzení žaloby o výši žalovanou provedených plateb na účet původního věřitele.11. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.12. Zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru byl implementován jako aktuální směrnice evropského společenství požadující zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo ochrany spotřebitele postihuje také poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Z neplatné smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení.13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaná převzala , datum, v den podpisu smlouvy od právního předchůdce žalobce 12.000 Kč a zaplatila 3.800 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalované jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalované) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele (žalované), nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, ale i ověřením údajů o poměrech žadatele o úvěr. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil všechny potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalované, nejen lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaná není evidována, či náhledem do exekučního rejstříku, ale i zkoumáním osobních a majetkových poměrů žalované, příjmů a výdajů její domácnosti, vyživovacích povinnosti a další závazků. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalované), neboť k prokázání opaku nebyly předloženy žádné důkazy. Soud proto shledal smlouvu neplatnou a rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobci pouze částku 8.200 Kč, představující rozdíl mezi přijatou částkou 12.000 Kč a zaplacenou částkou 3.800 Kč jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. (výrok I. tohoto rozsudku)17. V obecné rovině se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté částky, rozhodne-li soud o lhůtě k vrácení. V obecné rovině je možno říci, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení, tedy od faktického rozhodnutí soudu. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. značka 33 Cdo 3675/2021 – 262). Z důvodu neplatné smlouvy o zápůjčce žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení od data splatnosti pohledávky nevznikl a žaloba byla proto ve zbývající části jako nedůvodná zamítnuta.18. Žaloba na zaplacení částky 12.876,80 Kč a příslušenství spočívaj