9 C 38/2024-79 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu 27. 9. 2023 se žalobce domáhal zaplacení 35.821,22 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 817,82 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35.821,22 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 13,99 % ročně z částky 31.508,77 Kč od 12. 11 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 13,99 % z částky 2.029 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení a nákladů řízení, ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené , datum, žalovanou a právní předchůdce žalobce , právnická osoba, . Předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 40.000 Kč, vyplacený na úvěrový účet označený žalovanou. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem 13,99 % ročně, poplatky za poskytnuté bankovní služby a pojištěním schopnosti úvěr splácet formou 36 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1.483 Kč a neocitnout se v prodlení se splněním jakýchkoliv pohledávek banky. Žalovaná své závazky porušila tím, že opakovaně neplnila a ocitala se v prodlení. Dlužná částka včetně úroků, poplatků a smluvních pokut činila 36.639,04 Kč a banka úvěr k 11. 11. 2022 zesplatnila. Pohledávka za žalovanou, z výše uvedené úvěrové smlouvy, byla postoupena , datum, s účinností od , datum, žalobci. Ke dni postoupení činila pohledávka 36.639,04 Kč. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována a poté předžalobní výzvou vyzvána k zaplacení částky jistiny 31.508,77 Kč, poplatků 2.029,45 Kč, splatných smluvních úroků do 11.11.2022 ve výši 2.283 Kč a splatných úroků z prodlení do 11.11.2022 ve výši 817,82 Kč a nákladů řízení. Žalovaná nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila3. Soud nařídil ve věci jednání, ke kterému byli účastníci řádně předvoláni. Žalovaná se bez předchozí řádné a včasné omluvy přes poučení soudu k jednání nedostavila. Soud postupoval podle § 101 o.s.ř. a provedl žalobcem navrhované důkazy. Z takto provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.4. Žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobcem a původním věřitelem žalované , právnická osoba, , což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností od , datum, , přílohy smlouvy a potvrzen o úhradě úplaty za postoupenou pohledávku z , datum, a vyrozumění o postoupení pohledávky z 10. 3. 20235. Z návrhu z , datum, na uzavření smlouvy „, název, č., hodnota, “ , právnická osoba, a žalované jejíž součástí jsou smluvní podmínky, bylo prokázáno, že žalovaná žádala u právního předchůdce žalobce úvěr ve výši 40.000 Kč, s roční úrokovou sazbou ve výši 13,99 %, při 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.483 Kč, s úhradou pojistného 116 Kč, s anuitou 1.367 Kč, RPSN 14,93 a při nulových poplatcích. Žalovaná v žádosti uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu je zaměstnána jako manuální pracovník v obchodě od roku 2018 s příjmem 18.439 Kč, nezbytnými výdaji ve výši 8.000 Kč a splátkou úvěru 2.549 Kč.6. Z akceptace , právnická osoba, ze dne , datum, bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce považoval přijetím návrhu žalované smlouva, kterou se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované částku 40.000 Kč a žalovaná se zavázala částku vrátit v 36 pravidelných splátkách, vždy k 12.dni v měsíci počínaje , datum, při první splátce 418,53 Kč a dalších splátkách vždy po 1.483 Kč na účet č. , č. účtu, za uzavřenou.7. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 5. 9. 2023 bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzván k zaplacení částky 44.735,76 Kč ve lhůtě do 20. 9. 2023. Doklad o doručení výzvy z 5. 9. 2023 prokazuje, že žalovaná byla právním nástupcem původního věřitele o dluhu informována a vyzvána k zaplacení.8. Z výpisu z úvěrového účtu žalované bylo prokázáno, že žalovaná čerpala žalobcem tvrzených 40.000 Kč a na účet uhradila od 12.7.2021 do 20. 10. 2022 celkem 15.568,70 Kč.9. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.11. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru byl implementován jako aktuální směrnice evropského společenství požadující zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo ochrany spotřebitele postihuje také poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Z neplatné smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Spotřebitel je proto povinen vrátit celou poskytnutou částku.16. Soud posoudil shora zjištěný skutkový stav ve smyslu výše uvedené hmotněprávní úpravy a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení, které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud vycházel z prokázaných tvrzení žalobce, podle kterých žalovaná čerpala 40.000 Kč a právnímu předchůdci žalobce zaplatila 15.568,70 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalované jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s platnou právní úpravou podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalované) splácet spotřebitelský úvěr a to nejen na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalované), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, ale též zjištěním a ověřením osobních, výdělkových a majetkových poměrů žalované. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalované, nejen lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaná není evidována, či náhledem do exekučního rejstříku, aniž by zkoumal osobní a majetkové poměry žalované, příjmy a výdaje celé její domácnosti, vyživovací povinnosti a další závazky. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalované) a v důsledku výše uvedeného shledal smlouvu neplatnou. Rozhodl proto o povinnosti žalovaného vrátit žalobci pouze částku rozdíl mezi poskytnutou částkou 40.000 Kč a zaplacenou částkou 15.568,70 Kč představující plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení.17. V obecné rovině se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté částky, rozhodne-li soud o lhůtě k vrácení. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších sm