Okresní soud v Prostějově 5 C 301/2025-78 – Náklady řízení

Žalobce se žalobou, která byla Okresnímu soudu v Prostějově doručena dne 6. 11. 2025, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci:a) 36.267,30 Kč,b) úroky z prodlení z 17.338,30 Kč ve výši 12 % ročně za dobu od 17. 6. 2025 do zaplacení,c) 400,83 Kč.Žalobce tvrdil, že dne 13. 2. 2025 uzavřel se žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , že touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr jiný než na bydlení až do výše 21.600 Kč s možností postupného čerpání, že žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vracet a zaplatit úroky ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny, že žalovaný se zavázal platit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše (tj. 338,30 Kč), že žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vracet, úroky a sjednané poplatky platit ve splátkách, že první splátka byla splatná dne 15. 3. 2025, že žalobce žalovanému na základě sjednané úvěrové smlouvy poskytl dne 13. 3. 2025 17.000 Kč vyplacené na bankovní účet č. , č. účtu, , že žalovaný sjednané splátky neplatil, že žalobce v souladu se smluvním ujednáním smlouvu vypověděl, že žalobce žalovaného o vypovězení smlouvy informoval e-mailem ze dne 16. 6. 2025, že dluh žalovaného se stal splatným dne 17. 6. 2025, že žalovaný žalobci ke dni podání žaloby dluží:- jistinu ve výši 17.000 Kč,- poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 338,30 Kč,- smluvní úroky ve výši 18.929 Kč,že mezi žalobcem a žalovaným byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného se zaplacením dluhu, že výše smluvní pokuty byla sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, že žalobce se domáhá smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za dobu od 16. 3. 2025 do 14. 6. 2025 ve výši 400,83 Kč.2. Písemným podáním ze dne 11. 5. 2026, které bylo Okresnímu soudu v Prostějově doručeno dne 12. 5. 2026 žalobce (na výzvu soudu) doplnil, jakým způsobem posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Žalobce uvedl, že ověřil čistý měsíční příjem žalovaného 30.637 Kč, že žalovaný zohlednil počet členů domácnosti žijící ve společné domácnosti se žalovaným, že žalobce zohlednil pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovaným, že žalobce při ověřování úvěruschopnosti měl k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného, že žalobce ověřil, že žalovaný se nenachází (není uveden) v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR, v registru , Anonymizováno, , v registru hledaných osob PČR, v registru politicky aktivních osob a v registru „sankční seznamy“, přičemž současně ověřil platnost adresy žalovaného.3. Dne 17. dubna 2026 vydal Okresní soud v Prostějově usnesení č. j. 5 C 301/2025 – 48, kterým vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení vyjádřil k žalobě, která mu byla doručována spolu s předmětným usnesením. Tímto usnesením soud dále vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání (ust. § 115a o. s. ř.), přičemž současně byl žalovaný poučen, že pokud se v soudem určené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). Předmětné usnesení spolu se žalobou bylo žalovanému doručováno na adresu trvalého pobytu, přičemž dle záznamu doručujícího orgánu žalovaný při doručování zásilky nebyl zastižen, zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 27. 4. 2026. Jelikož žalovaný si zásilku v úložní době nevyzvedl a jelikož nebylo možno zásilku po uplynutí úložní doby vložit do schránky žalovaným užívané, tato byla vrácena soudu. Předmětné písemnosti tak byly žalovanému doručeny 10. den od uložení. Žalovaný se v soudem určené lhůtě (ani později) k žalobě nevyjádřil. Žalovaný se v soudem určené lhůtě (ani později) nevyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil (žalobce již v žalobě uvedl, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí) a souhlas žalovaného s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl, s ohledem na poučení, kterého se žalovanému dostalo, soudem předpokládán. Věc tak byla projednána a rozhodnuta bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř.4. Smlouvou o úvěru (č. l. 12-14 soud. spisu) je prokázáno, že dne 13. 2. 2025 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , že touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do výše 21.600 Kč, že žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vracet a zaplatit úroky ve výši 0,933 % denně, že žalovaný se zavázal úvěr splácet denními splátkami vždy 30. dne ode dne poskytnutí úvěru počínaje dnem 15. 3. 2025, že žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, že mezi žalobcem a žalovaným byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného s placením splátek, že výše smluvní pokuty byla sjednána ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky.5. Listinou označenou „Autorizace ověření totožnosti“ (č. l. 9 soud. spisu) je prokázáno, že žalobce ověřil totožnost žalovaného. Listinou označenou „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ (č. l. 23 soud. spisu) je prokázáno, že žalobce před uzavřením tvrzené úvěrové smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházel z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 30.637 Kč, že zohlednil pravidelné měsíční výdaje na bydlení žalovaného ve výši 10.000 Kč, že zohlednil ostatní výdaje žalovaného ve výši 4.000 Kč, že zohlednil výdaje žalovaného na půjčky ve výši 14.000 Kč, že dospěl k závěru o výši disponibilního příjmu žalovaného ve výši 6.100 Kč. Listinou označenou „Identifikované příjmy“ (č. l. 22 soud. spisu) a výpisem z účtu žalovaného je prokázáno, že žalobce při ověřování čistého měsíčního příjmu žalovaného měl k dispozici výpis z účtu žalovaného, že takto dospěl k závěru o výši měsíčního příjmu žalovaného – 30.637 Kč (příjem žalovaného od zaměstnavatele od prosince 2024 činil 35.655 Kč, v lednu 2025 činil 28.582 Kč, v únoru 2025 činil 27.675 Kč, jak vyplývá z výpisu z účtu žalovaného). Těmito listinami je prokázáno, že žalobce před uzavřením tvrzené úvěrové smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Ohledně tvrzení žalobce o nahlížení do výše uvedených registrů je třeba vycházet z tvrzení žalobce, když žalovaný k tomuto neposkytl žádného vysvětlení, přičemž z tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce má takto nastavený proces posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr a lze se tak domnívat (když žalovaný k tomuto žádného vysvětlení neposkytl), že takto žalobce postupoval i v případě žalovaného. Při závěru o řádném posuzování úvěruschopnosti žalovaného nelze rovněž pominout, že žalobce zohlednil splátky jiných úvěrů žalovaného, jak tyto vyplývají z výpisu z běžného účtu žalovaného. To, že žalovaný splácí i jiné úvěry neznamená (bez dalšího), že žalovaný by se nemohl zavázat ke splácení dalšího úvěru.6. Zprávou , Anonymizováno, (č. l. 43-45 soud. spisu) je prokázáno, že ke dni 13. 2. 2025 byl žalovaný majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, vedeného u této banky, že na tento účet byla dne 13. 2. 2025 připsána částka 17.000 Kč od žalobce, a to pod variabilním symbolem , var. symbol, (který odpovídá číslu úvěrové smlouvy) s poznámkou „, Anonymizováno, “. Touto zprávou je tak prokázáno, že žalobce splnil svůj závazek z úvěrové smlouvy, když žalovanému 17.000 Kč poskytnul.7. Výzvou k úhradě před podáním žaloby (č. l. 25 soud. spisu) a potvrzením o odeslání (č. l. 10 soud. spisu) je prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného ke splnění dluhu, že předžalobní upomínka byla odeslána s využitím provozovatele poštovních služeb dne 14. 10 2025.8. Po provedeném dokazování byla žaloba shledána částečně důvodnou.9. Podle ust. § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle ust. § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.11. Podle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.14. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.15. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splní své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Žalobce tvrdil uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobcem (úvěrujícím) a žalovaným (úvěrovaným), přičemž ze žalobcem předložené smlouvy o úvěru vyplývá, že žalovaný byl spotřebitelem (ust. 419 o. z.), když z předložené smlouvy lze dovodit, že žalovaný ji neuzavíral v rámci své podnikatelské činnosti či v rámci samostatného výkonu svého povolání a tuto smlouvu uzavíral s podnikatelem. Předmětná smlouva o úvěru tak naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., z čehož mimo jiné plynula povinnost žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. Žalobce před uzavřením tvrzené úvěrové smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalovaného, když vyšel z příjmů žalovaného, které ověřil z bankovního výpisu z účtu žalovaného a dále zohlednil výdaje žalovaného, a to včetně výdajů na splátky jiných úvěrů, jak vyplývá z výpisu o posouzení úvěruschopnosti (viz výše). Jak dále vyplývá z tvrzení žalobce, žalobce při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr má vypracovaný interní postup k posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr, kdy zejména zjišťuje, zda žadatel o úvěr je či není veden v žalobcem uváděných registrech. Není důvod se domnívat, že by žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného tento interní postup nedodržel zvláště, když žalovaný k tomuto neposkytl žádného vysvětlení, resp. proti tvrzení žalobce o posuzování jeho úvěruschopnosti nebrojil. Rozsah posuzování úvěruschopnosti musí vždy odpovídat výši poskytovaných peněz. Jelikož žalobce žalovanému poskytl žalovanému 17.000 Kč, je třeba dojít k závěru, že žalobcem uvedený rozsah posuzování úvěruschopnosti byl zcela dostatečný.17. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena (po posouzení schopnosti žalovaného poptávaný úvěr splatit) smlouva o úvěru (ust. § 2395 o. z.), v níž měl žalobce postavení úvěrujícího a žalovaný postavení úvěrovaného. Žalobce prokázal, že splnil svůj závazek z úvěrové smlouvy, když žalovanému 17.000 Kč (tedy částku do výše úvěrového limitu) poskytnul. Povinností žalovaného bylo, aby prokázal, že splnil svůj závazek ze smlouvy o úvěru tedy, že poskytnuté peníze ve sjednané lhůtě vrátil a ve sjednané lhůtě zaplatil sjednané poplatky. Žalovaný v řízení neprokázal, že žalobci vrátil více než kolik bylo žalobcem tvrzeno a že na poplatcích zaplatil více než kolik bylo žalobcem tvrzeno, resp. že jeho dluh na jistině je nižší než žalobcem tvrzených 17.000 Kč, že jeho dluh na poplatku za vyplacení tranše úvěru je nižší než žalobcem tvrzených 338,30 Kč. Tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci:- jistinu ve výši 17.000 Kč,- poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 338,30 Kč.Mezi žalobcem a žalovaným byla sjednána smluvní pokuta (ust. § 2048 o. z.) pro případ, že žalovaný přenechané peníze a sjednané poplatky ve sjednané lhůtě nevrátí a nezaplatí. Jelikož žalovaný přenechané peníze nevrátil a sjednané poplatky nezaplatil, je jeho povinností žalobci zaplatit sjednanou smluvní pokutu. Výše smluvní pokuty za dobu od 16. 3. 2025 do 14. 6. 2025 činí 400,83 Kč (výše smluvní pokuty byla sjednána ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení dluhu; žalobce se však smluvní pokuty domáhá toliko za dobu do 14. 6. 2025).Úvěrovou smlouvou se žalovaný zavázal platit žalobci obchodní úroky ve výši 0,933 % denně z nesplacené části jistiny. Žalobce se takto domáhal obchodních úroků ve výši 18.929 Kč. Výše takto sjednaných úroků činí 340,545 % ročně. Takto sjednaná výše úroků je v rozporu s dobrými mravy, a proto tato výše nemohla být žalobci přiznána. Nicméně poskytování úvěru je spojeno s placením obchodních úroků. Bylo by vůči žalobci nefér, pokud by žalobci za obchodní činnost nebyly žádné obchodní úroky přiznány (když sjednaná výše úroků byla shledána nemravnou). Soud proto žalobci přiznal obchodní úroky odpovídající výši reposazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení zvýšené o 8procentních bodů, což odpovídá úrokům ve výši 12 % ročně. Jelikož žalobce se domáhal obchodních úroků ve výši 18.929 Kč a žalobci byly přiznány úroky toliko ve výši 667 Kč, byla žaloba v rozsahu 18.262 Kč (18.929 Kč – 667 Kč) zamítnuta. Jelikož žalovaný sjednané splátky řádně neplatil, ocitl se se splněním dluhu v prodlení (ust. § 1968 věta první o. z.) a je tak jeho povinností zaplatit žalobci úroky z prodlení (ust. § 1970 o. z.). Žalovaný je povinen úroky z prodlení platit z částky 17.338,30 Kč (17.000 Kč + 338,30 Kč). Okamžik prodlení byl určen dnem následujícím po dni, k němuž žalobce úvěr zesplatnil, tj. od 17. 6. 2025 (žalobce žalovaného o zesplatnění úvěru informoval dne 16. 6. 2025 – č. l. 8 soud. spisu). Povinnost žalovaného platit žalobci úroky z prodlení trvá do okamžiku splnění dluhu, tedy do zaplacení. Výše úroků z prodlení byla určena dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. při zohlednění výše repo sazby dle www.cnb.cz.18. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení 36.267,30 Kč, přičemž žalobce byl neúspěšný v rozsahu 18.262 Kč a v rozsahu zbývajícím byl žalobce úspěšný. Jelikož neúspěch žalobce, resp. úspěch žalovaného a úspěch žalobce je přibližně ve stejném rozsahu, nebyla žádnému z účastníků přiznána náhrada nákladů řízení.19. Uloženou povinnost je žalovaný povinen splnit ve lhůtách, které byly určeny dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.