9 C 185/2025-68 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 8. 2025 se žalobkyně domáhala určení, že nemovité věci, jak jsou specifikovány ve výroku I tohoto rozsudku (dále jen „nemovité věci“), jsou ve společném jmění žalobkyně a pana , Jméno účastníka, , nar. , Datum narození účastníka, (dále též jen „bývalý manžel žalobkyně“). Tvrdila, že jejich manželství trvalo od , datum, do , datum, . Nemovité věci byly nabyty za trvání manželství kupní smlouvou ze dne , datum, . Jako katastrální vlastník byl zapsán jen její bývalý manžel, přestože byly pořízeny ze společných prostředků a náleží do společného jmění. V době, kdy již manželé nevedli společnou domácnost, převedl bývalý manžel žalobkyně nemovité věci na svého syna z prvního manželství (žalovaného), a to darovací smlouvou ze dne , datum, . Učinil tak bez souhlasu žalobkyně. Žalobkyně se dovolává neplatnosti darovací smlouvy. Rovněž ji označuje za zdánlivou pro absenci vůle smluvních stran převést nemovité věci na žalovaného. Dle žalobkyně byl převod motivován snahou bývalého manžela vyjmout nemovité věci z masy společného jmění, aby nemusely být vypořádány. Žalobkyně směřovala žalobu pouze proti katastrálnímu vlastníkovi, který měl nemovité věci nabýt od jejího bývalého manžela. Bývalého manžela navrhovala toliko jako vedlejšího účastníka (viz úvodní strana žaloby, bod V na s. 3 žaloby a důkazní návrh na výslech vedlejšího účastníka na téže straně). Nebylo tak žádných pochyb o tom, zda má být bývalý manžel žalobkyně žalovaným, nebo pouze vedlejším účastníkem (pokud by do řízení vstoupil). Žaloba je v tomto směru podle svého obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) zcela jednoznačná.2. Žalovaný se ve věci vyjádřil podáním ze dne 15. 1. 2026. Uvedl, že nemovité věci mu měly náležet již od počátku. Žalovaný však tehdy těžce nesl úmrtí matky, proto nemovité věci nabyl jeho otec (vedlejší účastník) do doby, než se situace uklidní. Již od počátku zamýšlený záměr, aby se vlastníkem stal žalovaný, byl poté realizován darovací smlouvou ze dne , datum, . Žalobkyně přitom o všem věděla, u všech jednání byla a záměr podporovala. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby.3. Soud v souladu s § 93 odst. 2 o. s. ř. vyzval bývalého manžela žalobkyně, aby sdělil, zda do řízení hodlá vstoupit (jak navrhovala žalobkyně), a pokud ano, na jaké straně. Vedlejší účastník se v soudem poskytnuté lhůtě nevyjádřil, následně však soudu podáním ze dne 16. 12. 2025 sdělil, že do řízení vstupuje na straně žalovaného.4. Na jednání konaném , datum, žalobkyně, žalovaný i vedlejší účastník doplňovali svá tvrzení a důkazní návrhy k otázce nabytí nemovitých věcí za trvání manželství žalobkyně a vedlejšího účastníka, účelu tohoto nabytí, okolnostem převodu nemovitých věcí na žalovaného, (ne)souhlasu žalobkyně s tímto převodem, jakož i k dalším otázkám, jejichž řešení však nebylo pro rozhodnutí v této věci podstatné.5. Účastníci i vedlejší účastník učinili nesporným, že manželství žalobkyně a vedlejšího účastníka bylo uzavřeno , datum, a pravomocně rozvedeno , datum, ; že nemovité věci byly nabyty za trvání manželství žalobkyně a vedlejšího účastníka; že jako katastrální vlastník byl do katastru nemovitostí zapsán vedlejší účastník jako výlučný vlastník; že vedlejší účastník nemovité věci převedl darovací smlouvu ze dne , datum, na žalovaného, který je aktuálním katastrálním vlastníkem nemovitých věcí.6. Soud provedl k důkazu pouze kupní smlouvu ze dne , datum, (č. l. 8), dle níž vedlejší účastník kupuje nemovité věci od paní , jméno FO, za částku 32 000 EUR. Tento listinný důkaz byl proveden pro účely stanovení tarifní hodnoty, z níž je počítána odměna advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále též jen „a. t.“). Účastníci i vedlejší účastník učinili k dotazu soudu nesporným, že hodnota nemovitých věcí není nižší než 500 000 Kč. Soud se dotazoval s ohledem na horní limit tarifní hodnoty ve výši 500 000 Kč dle § 9a odst. 1 písm. d) a. t., ze kterého chtěl při rozhodování o nákladech řízení vycházet.7. Další důkazní návrhy byly pro nadbytečnost zamítnuty.8. V závěrečném návrhu žalovaný i vedlejší účastník namítli nedostatek pasivní věcné legitimace.9. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná (nesporná) tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), jak byla uvedena shora. Ta byla pro rozhodnutí postačující.10. Podle § 709 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou případů uvedených pod písm. a) až e) tohoto ustanovení.11. Podle § 714 odst. 1 věty první o. z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Podle § 714 odst. 2 o. z. jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.12. Podle § 159a odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Podle § 90 o. s. ř. účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný. Podle § 93 odst. 1 o. s. ř. jako vedlejší účastník se může vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku. Podle § 93 odst. 3 věty první o. s. ř. v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Podle § 5 o. s. ř. soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech.13. Soud dospěl k závěru, že je dán nedostatek pasivní věcné legitimace. Žalobkyně v žalobě nesprávně vymezila okruh žalovaných, pokud žalovala jen aktuálního katastrálního vlastníka, nikoli též svého bývalého manžela (ten by teoreticky mohl vystupovat i na straně žalující společně s žalobkyní, to však zjevně nepřipadalo v úvahu pro rozdílnost jejich postojů). Závěr, že v případě žaloby na určení, že nemovitá věc evidovaná v katastru nemovitostí náleží do společného jmění, musí být účastníkem řízení i druhý manžel (ať již na straně žalující, nebo žalované), představuje ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (dále jen „NS“). Již v rozsudku ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2614/2008, NS uvedl: „Vzhledem k právním a evidenčním účinkům zápisů vlastnických vztahů v katastru nemovitostí (§ 1 odst. 4, § 11 ZáPrNe) se záznamem učiněným na základě soudního výroku o určení završuje proces odstranění nejistoty v dosavadním určení právního vztahu. Je-li navrhovatelem tohoto určení ve smyslu § 9 odst. 1 písm. b) ZáPrNe osoba, jež tvrdí, že ona je oprávněnou v právním vztahu, vyplývá z logiky věci, že se svým právem obrací především proti těm osobám, které své postavení oprávněných právě o zápis v katastru nemovitostí opírají. Právní vztah vlastnictví, o jehož určení jde, je tedy svými subjekty vymezen osobou, jež spoluvlastnické právo tvrdí, a osobami, v jejichž prospěch svědčí zápis v katastru nemovitostí. Domáhá-li se nicméně žalobce určení, že předmětné nemovitosti tvoří součást společného jmění jeho a manželky, pak i manželka žalobce je osobou, které podle žalobního návrhu tvrzené vlastnické právo svědčí. Reálné možnosti soudního výroku [o žalobě podle § 80 písm. c) OSŘ] ovlivnit ohrožené či nejisté právo nebo právní vztah se pojí – jak bylo naznačeno – též s hlediskem subjektovým. O splnění uvedených podmínek naléhavého právního zájmu lze uvažovat v případě, bude-li předjímaný soudní výrok způsobilý vystihnout úplný obsah hmotným právem vymezeného vztahu, což logicky předpokládá, že bude závazný pro všechny jeho subjekty. Tak tomu může být v dané věci ovšem jen tehdy, jestliže všechny tyto subjekty budou i účastníky příslušného soudního řízení, neboť výrok pravomocného rozsudku, nejde-li o rozsudek o osobním stavu a případy uvedené v § 159a odst. 2 OSŘ, je závazný jen pro účastníky řízení (§ 159a odst. 1 OSŘ). Závěr odvolacího soudu o tom, že úspěšné uplatnění určovací žaloby v daném případě nutně předpokládá účastenství manželky žalobce v řízení, ať na straně žalobce nebo na straně žalované, je proto správný.“ Tyto závěry jsou následovány dosud, jak se podává např. z usnesení NS ze dne 9. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3914/2019, usnesení NS ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 178/2020, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. IV. ÚS 3526/24 (bod 12 odůvodnění). Z odborné literatury lze poukázat např. na článek komentující již zmíněné rozhodnutí se sp. zn. 22 Cdo 3914/2019 (Králík, M., Dobrovolná, E. K okruhu účastenství ve sporech o určení, že předmět smlouvy, který byl zcizen, je ve společném jmění prodávajících. Bulletin advokacie, 2020, č. 3, s. 46–49).14. Nezbytně nutná účast druhého manžela v řízení na straně žalující či žalované přitom není splněna (či zhojena) tím, že druhý manžel do řízení vstoupí jako vedlejší účastník. Vedlejší účastník není účastníkem řízení ve smyslu procesní strany. Jeho role v řízení je pouze podpůrná. Pokud by byl v řízení slyšen, šlo by o výslech svědka, nikoli účastníka (usnese