9 C 308/2024-155 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 18. 7. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne , datum, . Tvrdila, že s žalovaným nejprve uzavřela dne , datum, smlouvu o stavebním spoření. Následně byla na základě žádosti žalovaného uzavřena dne , datum, smlouva o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření do výše 150 000 Kč (dále též jen „úvěrová smlouva“). Téhož dne přistoupila k závazku žalovaného z úvěrové smlouvy paní , jméno FO, , matka žalovaného, která již zemřela (dále jen „matka žalovaného“). Po splnění podmínek pro získání řádného úvěru ze stavebního spoření ke dni , datum, poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ze stavebního spoření. Žalobkyně provedla ke dni , datum, vyúčtování meziúvěrového účtu a vkladového účtu. Vyčerpaný meziúvěr ve výši 150 000 Kč byl částečně splacen částkou 61 973,77 Kč převedenou z vkladového účtu a co do částky 88 026,23 Kč poskytnutým úvěrem ze stavebního spoření. Poskytnutím úvěru byl vkladový účet změněn na úvěrový. Žalovaný byl povinen splácet úvěr ze stavebního spoření počínaje měsícem listopad 2020 pravidelnými měsíčními splátkami 1 020 Kč na úvěrový účet. Žalovaný dluh řádně nesplácel, proto žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním dopisem ze dne 3. 10. 2023 odstoupila od úvěrové smlouvy a požadovala úhradu celé pohledávky. Její splatnost nastala nejpozději 30. 9. 2023. K tomuto datu činila jistina 74 375 Kč a smluvní úrok (do data odstoupení) 8 313,17 Kč. Po odstoupení žalobkyně od smlouvy ještě žalovaný uhradil dne 16. 2. 2024 částku 5 000 Kč, již žalobkyně započetla na smluvní úrok ve výši 4,30 % ročně do data odstoupení (30. 9. 2023). Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 77 688,28 Kč, úroku ve výši 4,30 % ročně z částky 74 375,11 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 74 375,11 Kč od, Anonymizováno, 1. 10. 2023 do zaplacení.2. K výzvě soudu žalobkyně podáním doručeným 4. 8. 2025 (č. l. 101-102) doplnila tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Uvedla, že zkoumala příjmy a předpokládané výdaje jak žalovaného, tak jeho matky (přistupitelky k dluhu). Oba byli osobami samostatně výdělečně činnými, matka žalovaného byla vedle toho ještě zaměstnána na dobu neurčitou. Součet průměrného čistého měsíčního výdělku žalovaného a jeho matky činil 22 566 Kč. Oba doložili daňové přiznání, matka žalovaného rovněž potvrzení o příjmu od zaměstnavatele. K výdajům žalovaný a jeho matka uvedli, že splácí závazky částkou 4 398 Kč měsíčně, což žalobkyně ověřila nahlédnutím do registrů BRKI a SOLUS. Zjistila, že žalovaný nemá závazky po splatnosti. Žalovaný byl svobodný, neměl vyživovací povinnost, bydlel u matky. Žalobkyně dále zohlednila pravděpodobné výdaje na domácnost na jednu osobu ve výši 2 270 Kč a náklady na obživu na jednu dospělou osobu ve výši 2 690 Kč. Pravděpodobné výdaje na domácnost a obživu tak odpovídaly částce 4 960 Kč měsíčně. Žalobkyně od shora uvedeného průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 22 566 Kč odečetla částky 4 960 Kč, 1 313 Kč, 956 Kč a 4 398 Kč a zjistila, že žalovanému zůstává částka 1 039 Kč (jde zjevně o překlep, jelikož rozdíl činí 10 939 Kč).3. K dalšímu dotazu soudu, zda měla žalobkyně k dispozici jakékoli doklady ke skutečným výdajům žalovaného, se žalobkyně vyjádřila podáním doručeným 14. 8. 2025 (č. l. 115-116). Zdůraznila, že na posuzování úvěruschopnosti je třeba aplikovat zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který transponoval směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru („směrnice CCD“), zatímco „nový“ zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, navíc transponoval směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení („směrnice MCD“). Směrnice byly přijaty v odlišném režimu harmonizace – směrnice CCD v režimu maximální, směrnice MCD v režimu minimální harmonizace, což je třeba zohlednit při výkladu české regulace. Žalobkyně zejména poukázala na to, že posouzení úvěruschopnosti dle směrnice CCD nemusí být důkladné a postačí, že se poskytovatel úvěru touto otázkou zabýval; že se dle směrnice CCD má primárně vycházet z informací získaných od spotřebitele a ověřování informací není třeba; že směrnice CCD ani zákon č. 145/2010 Sb. neobsahují žádná kritéria pro posuzování úvěruschopnosti; že dle směrnice CCD má být úvěrový trh efektivní, s čímž by byly přehnané požadavky na ověřování informací od spotřebitele v rozporu; že ve směrnici CCD absentuje pravidlo, dle kterého má být úvěr poskytnut jen tehdy, napovídá-li výsledek posouzení úvěruschopnosti, že spotřebitel bude schopen dostát svým povinnostem ze smlouvy.4. Na jednání konaném , datum, žalobkyně k dotazu soudu potvrdila, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z předpokládaných výdajů, nikoli z výdajů skutečných. Uvedla, že tehdy byla taková praxe a nebylo ani v možnostech žalobkyně ověřovat skutečné výdaje. Rovněž konstatovala, že posuzovala společně žalovaného a jeho matku.5. Žalovaný na výzvu k vyjádření se k žalobě nereagoval. Na jednání konaném , datum, projevily obě strany ochotu jednat o smírném řešení věci a jednání bylo odročeno. Žalobkyně soudu předkládala návrh smírného řešení zaslaný žalovanému a avizovala, že žalovaný soudu doručí i jím podepsaný návrh smíru. K tomu nedošlo. Na jednání konaném , datum, již byl žalovaný zastoupen obecnou zmocněnkyní, která uvedla, že žalovaný bude podávat insolvenční návrh a ponechala rozhodnutí na soudu. Žádné konkrétní výhrady vůči žalobou uplatněnému nároku nevznesla.6. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující:7. Dle návrhu na uzavření smlouvy o stavebním spoření č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 10-11) žádal žalovaný o uzavření uvedené smlouvy se záměrem ihned financovat bytovou potřebu z meziúvěru ze stavebního spoření (viz zaškrtnuté pole na č. l. 10v). Cílová částka činila 150 000 Kč, byla zvolena tarifní varianta , název, , žalovaný žádal o státní podporu. Návrh odkazuje (zřetelně již v úvodní části, ale i v závěrečné části s potvrzením převzetí) na Všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření (VOP , hodnota, ; dále jen „VOP“). Dle VOP (č. l. 6-7) je předmětem smlouvy o stavebním spoření závazek účastníka stavebního spoření spořit dohodnutou částku a jeho nárok na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření, jenž může být poskytnut pouze na financování bytových potřeb. Žalobkyně může do výše cílové částky poskytovat účastníkům úvěry, které slouží k dřívější úhradě bytových potřeb (meziúvěr) i v případech, kdy účastník ještě nemá nárok na poskytnutí úvěru (vše čl. I). Úvěr ze stavebního spoření je poskytován do výše rozdílu mezi cílovou částkou na straně jedné, uspořenou částkou a připsanými zálohami státní podpory na straně druhé (čl. IV.5). Úvěr poskytne žalobkyně jen tomu účastníkovi, který (mj.) poskytne ve prospěch žalobkyně potřebné zajištění a prokáže schopnost úvěr splatit (čl. XI.2). Podmínky pro přidělení cílové částky jsou upraveny v čl. XIII VOP.8. Dle žádosti o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření ze dne , datum, (č. l. 11v-12) žádal žalovaný o meziúvěr v plné výši s jednorázovým čerpáním, bez zajištění a měsíční frekvencí splácení, a to za účelem údržby, změny a modernizace. Žádost obsahuje informace o žalovaném jako dlužníkovi i jeho matce jako přistupitelce k dluhu, včetně některých informací o jejich poměrech. U žalovaného je uveden průměrný čistý měsíční příjem 6 321 Kč, měsíční splátky meziúvěru či úvěru u žalobkyně 0 Kč, splátky úvěrů a leasingu 0 Kč, vyživované osoby 0, u matky žalovaného průměrný čistý měsíční příjem 26 700 Kč, měsíční splátky meziúvěru či úvěru u žalobkyně 0 Kč, splátky úvěrů a leasingu 1 000 Kč, vyživovaná osoba 1 ve věku 21 let (čímž je zjevně míněn žalovaný).9. Dle potvrzení o příjmu a údajů o finanční situaci matky žalovaného s datem , datum, (č. l. 20) byla matka žalovaného zaměstnána na dobu neurčitou u , právnická osoba, , , adresa, , s průměrným čistým měsíčním příjmem za posledních 12 měsíců ve výši 18 600 Kč. Vedle toho měla příjem ve výši 8 100 Kč měsíčně jako OSVČ. V potvrzení o příjmu a údajích o finanční situaci žalovaného s datem , datum, (č. l. 23v) nejsou vyplněny žádné informace vyjma jména, příjmení, rodného čísla, bydliště, data a podpisu žalovaného.10. Dle přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2012 (č. l. 20v-23, shodně č. l. 16v-19) činily příjmy matky žalovaného ze zaměstnání 305 457 Kč, příjmy ze samostatné činnosti 72 145 Kč, výdaje v souvislosti se samostatnou činností 43 287 Kč (60 %), základ daně 424 900 Kč a daň 63 735 Kč. Dle přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2012 (č. l. 24-26) činily příjmy žalovaného ze samostatné činnosti 75 851 Kč, výdaje 45 511 Kč (60 %), základ daně 24 500 Kč a daň 3 675 Kč.11. Dle blíže neoznačené listiny na č. l. 28v datované , da