36 C 459/2020 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku představující dlužné pojistné ze smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnavateli [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum], a to za období [datum] – [datum]. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř., když žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, nevyjádřil, v důsledku čehož se má za to, že s takovým postupem souhlasí. 5. Žalovaný je státním příslušníkem Bulharska s pobytem na území České republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval - s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém - úpravu obsaženou jednak v nařízení EP a Rady ES [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení), jednak nařízení EP a Rady ES [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I), když mezi Českou republikou a Bulharskem není žádná mezinárodní smlouva upravující problematiku pojistné smlouvy uzavřena, a dospěl k závěru, že podle čl. 4 bodu 1 nařízení EP a Rady ES [číslo] je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 4 bodu 1 písm. b) nařízení EP a Rady ES č. 593/2008 je rozhodným právem právní řád České republiky. 6. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou zaměstnavateli. Pojištění mělo být hrazeno ročně, přičemž první pojistné bylo sjednáno ve výši 5 790 Kč Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na [datum]. Žalovaný ve smlouvě potvrdil převzetí„ dokumentů k pojistné smlouvě“, které tvoří nedílnou součást pojistné smlouvy a upravují rozsah pojištění, jeho omezení, práva a povinnosti účastníků pojištění a následky jejich porušení a další podmínky pojištění (prokázáno pojistnou smlouvou ze dne [datum]). Žalovaný byl nejprve vyzván k úhradě dlužného pojistného upomínkou ze dne [datum] a byl upozorněn na možnost zániku pojištění v případě neuhrazení stanovené částky nejpozději do [datum] (prokázáno upomínkou k zaplacení dlužného pojistného ze dne [datum] včetně dodejky). Žalovaný byl informován o ukončení pojistné smlouvy uplynutím dne [datum] dopisem žalobkyně ze dne [datum] (prokázáno ukončením pojistné smlouvy ze dne [datum]). Žalovaný žalobkyni neuhradil pojistné za období od [datum] do [datum]. Žalovaná částka ve výši 2 103 Kč se skládá z dlužného pojistného ve výši 1 503 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč (prokázáno přehledem předepsaného a uhrazeného pojistného a sazebníkem nákladů na vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění). Žalobkyně zaslala žalovanému pokus o smír ze dne [datum] a předžalobní upomínku ze dne [datum] (prokázáno pokusem o smír ze dne [datum] a předžalobní upomínkou ze dne [datum] včetně podacího archu). 7. Dle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2782 odst. 1 o. z. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 8. Mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením. Žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, když žalobkyni nezaplatil pojistné za období od [datum] do [datum], a náklady na vymáhání pohledávky. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se s placením dluhu v prodlení, a soud tak žalobkyni přiznal i úroky z prodlení, které žalobkyně kapitalizovala ke dni následujícímu po splatnosti dlužného pojistného do dne podání žaloby, a sice dle § 1970 o. z., přičemž úrok požadovaný žalobkyní nepřesahuje výši úroku z prodlení stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném a účinném znění. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má účastník, který měl ve sporu úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představují částku 400 Kč za uhrazení soudního poplatku a náklady na právní zastoupení žalobce. Náklady na právní zastoupení jsou stanoveny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ a. t.“) ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. Soud přiznal náhradu nákladů řízení dle § 14b vyhlášky č. 120/2014 Sb., protože se jedná o soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci (viz např. řízení vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 36 C 256/2019, 36 C 285/2019, 36 C 306/2019) a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala 50 000 Kč. V tomto případě činí dle § 14b odst. 1 a. t. odměna advokáta za jeden úkon právní služby 200 Kč. Určují se tedy náklady za tři právní úkony (příprava a převzetí právního zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) ve výši 3 x 200 Kč, dále se dle § 14b odst. 5 a. t. se určuje náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 100 Kč za tři výše uvedené právní úkony. Dle § 137 odst. 1 o. s. ř. náleží advokátu 21% DPH ve výši 189 Kč, jelikož je plátcem DPH. Celkové náklady tak činí částku 1 489 Kč. 10. Soud pro úplnost dodává, že si je vědom toho, že žalobkyně je subjektem s větším množstvím pojistných produktů, při kterých dochází k většímu množství variant a postupů, jak žalobkyně uvádí v žalobě. Avšak soudu je i z jeho úřední činnosti známo, že obsahově se fakticky návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu nijak výrazně neliší, přičemž v zásadě ve větší míře se jedná o žaloby se shodným skutkovým základem, kdy pojištěný nehradí smlouvou sjednané pojistné ve stanovené výši a následně nereaguje na upomínky dlužného pojistného ze strany pojistitele. Z tohoto lze dovodit, že dochází u žalobkyně pouze k drobným úpravám žaloby ve vztahu k okolnostem, resp. důvodům neplacení či zániku pojistné smlouvy. Podle názoru soudu pak takový stav odpovídá právě § 14b a. t.. Soud také podotýká, že v případě zmíněných pojistných smluv se jedná o smlouvy nebo podmínky jiného právního důvodu k plnění, při nichž je spotřebitel fakticky vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem, a tento typ smluv byl Ústavním soudem v jeho demonstrativním výčtu uveden jako specifikum řízení s možnou aplikací § 14b a. t. (srovnej s I. ÚS 3923/11 ze dne [datum]). Ostatně k tomuto tématu se Ústavní soud vyjádřil ve svých četných rozhodnutích (např. IV. ÚS 1585/15 ze dne [datum], III. ÚS 1267/15 ze dne [datum]), kdy aplikaci § 14b a. t. primárně ponechal právě obecným soudům, přičemž zdůraznil, že při řádném odůvodnění postupu obecným soudem se nemůže jednat o zásah do základních práv účastníka řízení, přičemž neshledal aplikaci tohoto ustanovení za protiústavní. 11. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).