7 C 121/2020-43 — Okresní soud Praha-východ

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 6 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 15. 3. 2008 uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. Soud proto účastníky vyzval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Zároveň byli účastníci upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Předmětné usnesení bylo účastníkům řádně doručeno, žádný z účastníků se však ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 5. Z předložených listin, byl zjištěn následující skutkový stav: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným byla dne 15. 3. 2008 uzavřena smlouva o půjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 176 Kč, a to nejpozději do 21. 3. 2009. Žalovaný do data splatnosti uhradil toliko částku 3 900 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započetla na poplatek a měla tak za to, že žalovaný zůstal dlužen na jistině částku 6 000 Kč a na poplatku částku 276 Kč. Uvedená pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla nejprve postoupena na [právnická osoba] S.á.r.l. a následně byla postoupena žalobkyni, a tak se věřitelem závazku ze smlouvy o půjčce stala žalobkyně. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky. 6. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Maltské republice, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud aplikoval na daný vztah úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení), jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/ 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, a dospěl k závěru, že podle čl. 4 bodu 1. nařízení EP a Rady ES č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 4 bodu 2. nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/ 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky. 7. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“) účinné do 31. 12. 2013 (§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“), právní posouzení postoupení pohledávky bylo založeno již na právní úpravě o. z., neboť k němu došlo již za jeho účinnosti. 8. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření předmětných smluv (dále jen„ obč. zák.“), přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. Podle § 658 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. 10. Podle § 121 odst. 3 obč. zák. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 11. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Podle odst. 2 citovaného ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 12. Podle ustanovení § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 13. Podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 14. Na základě zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce podle shora citovaného ust. § 657 a násl. obč. zák. a současně podle ust. § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2010. V uvedené smlouvě byl mezi účastníky sjednán v souvislosti s poskytnutím půjčky tzv. souhrnný poplatek, kdy z obsahu této smlouvy je zřejmé, že tento představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či Škárová, M., § 658, in: Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M., a kol., Občanský zákoník II., 2. vyd., Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1855). Navíc tento tzv. souhrnný poplatek nebyl dle smlouvy ani složen z žádných dílčích položek, které by představovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby. To ostatně ani nebylo žalobkyní tvrzeno. Částku označenou ve smlouvě jako souhrnný poplatek tak soud posoudil jako kapitalizovaný úrok. 15. Jak uvedl např. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. 16. V případě předmětné smlouvy činil kapitalizovaný úrok částku 4 176 Kč za poskytnutí jistiny 6 000 Kč, která měla být vrácena prostřednictvím 53 týdenních splátek. I pokud by celá jistina byla poskytnuta na dobu celých padesáti tří týdnů, činila by výše úroku téměř 68,3 % jistiny ročně. Vzhledem k tomu, že jistina měla být splácena průběžně (peněžní prostředky nebyly v plné výši poskytnuty na 53 týdnů), procentní roční úrok byl daleko vyšší. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky (www.cnb.cz) se pohybovaly v březnu 2008 průměrně ve výši 13,21 % ročně. 17. Sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný jako tzv. souhrnný poplatek, byl dle soudu nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než čtyřnásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích (tzv. souhrnném poplatku) tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně byla oprávněna požadovat po žalované vrácení jistiny půjčky, případně zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem (nařízení vlády § 1 č. 142/1994 Sb.). 18. V projednávané věci uhradil žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 3 900 Kč. S ohledem na nemravnost sjednaného úroku a tedy jeho neplatnost je nutné zaplacenou částku započíst na poskytnutou jistinu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10), na které tak žalovanému zbývá uhradit částku 2 100 Kč (6 000 – 3 900). Soud tak na základě shora uvedených skutečností shledal žalobu důvodnou jen co do částky 2 100 Kč. Jelikož je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky přiznal soud žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z této částky, v rozsahu, ve kterém jej požadovala (podle § 517 o.z., a to ve výši odpovídající § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. účinného ke dni 27. 2. 2009, tj. ke dni, ve kterém nastala splatnost dluhu). Ve zbytku žalobu zamítl. 19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na jejich náhradu, neboť neúspěch žalobkyně v řízení převýšil její úspěch.