35 C 17/2021-23 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětného plnění s tím, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (dále jen„ věřitel“), a žalovaná uzavřely 2 smlouvy o zápůjčce. Dne 21. 12. 2015 věřitel a žalovaná uzavřeli smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka 29 000 Kč, kterou se zavázala uhradit spolu s úrokem 23,72 % ročně v částce 4 060 Kč, poplatkem za administrativní činnost 5 800 Kč a inkasním poplatkem 11 600 Kč v 58 týdenních splátkách po 870 Kč splatných do 30. 1. 2017. Žalovaná na dluh uhradila toliko částku 27 840 Kč, která v souladu se smlouvou byla rozpočítána na jistinu v částce 11 580 Kč, úrok v částce 4 060 Kč, poplatek za administrativní činnost 5 800 Kč a inkasní poplatek v částce 6 400 Kč. Dne 10. 5. 2016 věřitel a žalovaná uzavřeli smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka 21 000 Kč, kterou se zavázala uhradit spolu s úrokem 23,72 % ročně v částce 2 940 Kč, poplatkem za administrativní činnost 4 200 Kč, inkasním poplatkem 8 400 Kč a pojištěním 522 Kč v 58 týdenních splátkách po 639 Kč splatných do 20. 6. 2017. Žalovaná na dluh uhradila toliko částku 7 668 Kč, která v souladu se smlouvou byla rozpočítána na úrok v částce 2 940 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 882,04 Kč, inkasní poplatek v částce 1 737,96 Kč a poplatek za pojištění 108 Kč. Věřitel zanikl ke dni 30. 9. 2016 na základě fúze a jeho právní nástupce postoupil pohledávku na žalobce smlouvou ze dne 6. 12. 2019. Žalobce se domáhal zbývajících plnění, zákonného úroku z prodlení a sjednaných úroků 23,72 % ročně ode dne následujících po dni splatnosti poslední splátky u každé ze smluv. Toto příslušenství pak žalobce kapitalizoval ke dni postoupení pohledávky na jeho osobu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti: 5. Dne 21. 12. 2015 věřitel a žalovaná uzavřeli smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta při podpisu smlouvy částka 29 000 Kč, kterou se zavázala uhradit spolu s úrokem v částce 4 060 Kč, poplatkem za administrativní činnost 5 800 Kč a inkasním poplatkem 11 600 Kč v 58 týdenních splátkách po 870 Kč splatných do 30. 1. 2017 Součástí smlouvy byly obchodní podmínky (prokázáno smlouvou o půjčce [číslo] včetně podmínek). Žalovaná netvrdila a ani neprokazovala, že by na dluh uhradila víc, než bylo uvedeno v žalobě. Dne 10. 5. 2016 věřitel a žalovaná uzavřeli smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta při podpisu smlouvy částka 21 000 Kč, kterou se zavázala uhradit spolu s úrokem 23,72 % ročně v částce 2 940 Kč, poplatkem za administrativní činnost 4 200 Kč, inkasním poplatkem 8 400 Kč a pojištěním 522 Kč v 58 týdenních splátkách po 639 Kč splatných do 20. 6. 2017 Součástí smlouvy byly obchodní podmínky (prokázáno smlouvou o půjčce [číslo] včetně podmínek). Žalovaná netvrdila a ani neprokazovala, že by na dluh uhradila víc, než bylo uvedeno v žalobě. 6. Součástí obou smluv byly jednotné smluvní podmínky, které v čl. 1 stanovují, že pro případ prodloužení smlouvy se po dobu tohoto prodloužení dluh neúročí. Smlouva se dle čl. 9 prodlužuje o dobu, kdy bude žalovaná v prodlení s placením některé splátky (prokázáno smluvními podmínkami). 7. Věřitel zanikl ke dni 30. 9. 2016 na základě fúze (prokázáno jeho obchodním rejstříkem) a jeho právní nástupce postoupil pohledávku na žalobce smlouvou ze dne 6. 12. 2019, což bylo stejného dne oznámeno žalované (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek a jeho oznámením). Žalovaná však přes výzvu ničeho dalšího neuhradila (prokázáno předžalobní výzvou). 8. Soud po právní stránce posoudil vztah účastníků podle práva České republiky (viz čl. 3 nařízení Řím I) tak, že vůlí žalované a věřitele bylo uzavřít 2 smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. limitované zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů (dále jen„ zákon“), neboť předmětné smlouvy měly být uzavřeny před nabytím účinnosti zákona aktuálně platného (viz § 164 zákona č. 257/2016 Sb.). 9. Soud se s ohledem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona zabýval tím, zda žalobce náležitě zkoumal schopnost žalované dluh uhradit, a to u každého poskytnutého spotřebitelského úvěru samostatně. 10. Při hodnocení schopnosti žalované splnit své závazky ze smlouvy ze dne 21. 12. 2015 vycházel věřitel z údajů, které mu uvedla žalovaná a které si ověřoval předložením bankovních výpisů, nájemní smlouvy a živnostenského listu. Z těchto dokumentů vyplynulo, že žalovaná žije sama v nájemním bytě, její jediný příjem pochází z podnikání, má příjem a výdaje takové, že disponibilní zůstatek činil 6 000 Kč měsíčně, po odečtení splátek půjčky v částce 3 480 Kč (soud vychází z předpokladu, že měsíc má 4 týdny) činí disponibilní zůstatek částku 2 880 Kč. Z těchto prostředků pak žalovaná měla zajistit veškeré své provozní potřeby, jako je doprava, jídlo, hygiena, ošacení apod., jakož i všechny mimořádné a neočekávané platby (prokázáno kartou zákazníka). 11. Při hodnocení schopnosti dlužníka dluh splácet není možné v obecné míře vycházet toliko z úvahy, že dlužníkův disponibilní příjem převyšuje splátky dluhu, ale je třeba vždy vycházet ze skutečnosti, že ze zbývajících prostředků musí dlužník po dobu plnění dluhu být schopen vyjít. Jiným výkladem bychom došli k absurdní situaci, kdy by dlužník byl schopen uhradit dluh vždy, když jeho disponibilní zůstatek by byl roven výši splátky. 12. Lze v obecné míře konstatovat, že většina osob je schopna po určitou dobu omezit svoji spotřebu, přičemž míra tohoto omezení je ovlivněna dobou, po kterou omezení má trvat. Jinými slovy platí, že výrazné omezení spotřeby je možné toliko po kratší dobu, když některé náklady je možné dočasně odložit. 13. Pro posouzení schopnosti žalovaného dluh splnit je tedy nutné vyjít nejen z částky, kterou bude mít dlužník nadále k dispozici, ale i z doby, po kterou lze tuto situaci očekávat. Jiný výklad by se příčil citovanému ustanovení zákona, když poskytovatelé zápůjček jsou povinni zkoumat schopnost dlužníka dluh splatit s odbornou péčí. 14. V daném případě by pak žalovaná měla po dobu delší jak 1 rok být schopna vyjít z částky 98 Kč denně, což je částka menší, než je zákonné životní minimum dané zákonem č. 110/2006 Sb. Soud konstatuje, že i když po krátkou dobu je možné vyžít s takovýmito prostředky, není možné vycházet z toho, že takovéto prostředky jsou přiměřené po dobu 1 roku. Soud tak uzavřel, že věřitel nesprávně vyhodnotil schopnost žalované dluh uhradit. Tímto jednáním věřitel zatížil smlouvu vadou, která ji činí dle § 580 ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatnou. 15. Za této situace věřitel poskytoval žalované prostředky z neplatného právního důvodu a žalované vznikla povinnost tyto prostředky věřiteli vrátit z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. Ostatní ve smlouvě sjednané nároky (úroky a všechny poplatky) pak nebyly sjednány platně a plnění žalované v částce 27 840 Kč, které na předmětný dluh zaplatila, je třeba započítat na dlužnou jistinu. 16. Soud proto žalobci z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. přiznal toliko poskytnutou částku jistiny 29 000 Kč poníženou o částku 27 840 Kč, kterou žalovaná na uvedenou neplatnou smlouvu uhradila, a to včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku nároky, které žalobce dovozoval z této smlouvy, soud jako nedůvodné zamítl. 17. Poté se soud zabýval platností smlouvy ze dne 10. 5. 2016. 18. Při hodnocení schopnosti žalované splnit své závazky z této smlouvy věřitel také vycházel z údajů, které mu uvedla žalovaná a které si ověřoval předložením bankovních výpisů a nájemní smlouvy. Z těchto dokumentů vyplynulo, že žalovaná bydlí v novém bytě sama, její jediný příjem je z podnikání a má disponibilní zůstatek v částce 4 000 Kč. Nicméně při hodnocení tohoto zůstatku z listiny vyplývá, že žalovaná nehradila žádné splátky úvěrů, přičemž zde minimálně existoval závazek (byť neplatný) hradit splátky ze smlouvy 21. 12. 2015 v částce 3 480 Kč měsíčně, tedy disponibilní zůstatek tak musel být 520 Kč na měsíc (prokázáno kartou zákazníka). Pokud by věřitel řádně zkoumal majetkovou situaci žalované z jemu dostupných zdrojů, zjistil by, že žalovaná nebyla schopna hradit splátky 2 556 Kč měsíčně. 19. Soud tak konstatuje, že věřitel ani u této smlouvy nezkoumal řádně schopnost žalované úvěr splatit, když mu muselo být zřejmé, že žalovaná má minimálně splátky z jeho starší smlouvy a tyto nejsou ve formuláři uvedeny. Skutečnost, že tyto splátky byly sjednány neplatně, bylo pro posouzení úvěryschopnosti žalované irelevantní, když věřitel vycházel z platnosti smlouvy (jinak by nároky z ní nepostoupil na další subjekt). Tímto jednáním věřitel zatížil smlouvu vadou, která ji činí dle § 580 ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatnou. 20. Za této situace věřitel poskytoval žalované prostředky z neplatného právního důvodu a žalované vznikla povinno