22 C 304/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně podala soudu žalobní návrh, jímž se domáhala uložení žalované povinnosti k úhradě částky 454 668,08 Kč s příslušenstvím s následujícími tvrzeními. Žalovaná uzavřela dne 15. 1. 2020 s žalobkyní, společností [právnická osoba], [obec a číslo], [ulice a číslo], [IČO], obchodní rejstřík vedený Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo] Smlouvu o úvěru [číslo]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Součástí smlouvy byly dle čl. 1 této i Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], platné ke dni uzavření smlouvy. Žalované byl poskytnut úvěr 447 396 Kč bezhotovostně 15. 1. 2020, doklad o čerpání úvěru (výpisu z účtu). Úvěr byl poskytnut bez sledování účelu použití prostředků. Žalovaná se dle čl. 4 smlouvy zavázala splatit úvěr s úrokem ve výši 8,90 % p. a. stanoveným na bázi skutečného počtu dní a kalendářního roku v délce 360 dní. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách 5 704 Kč vždy k 15. dni každého měsíce počínaje 15. 2. 2020, čl. 3 smlouvy. V čl. 4 smlouvy se zavázala uhradit náklady a výdaje vzniklé v souvislosti se smlouvou. V čl. 7 smlouvy bylo sjednáno pojištění úvěru pro případ smrti, invalidity, pracovní neschopnosti žalované, která se zavázala za udržování pojištění sjednaného ve smlouvě hradit 370 Kč měsíčně. Při nezaplacení splátky v řádné lhůtě, pro případ, že se úvěr s příslušenstvím stane splatným dle čl. 8 smlouvy (prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, prodlení se splacením více než dvou splátek v dohodnuté lhůtě), byly sjednány poplatky spojené se správou úvěru v prodlení, vymáháním úvěru ve výši dle aktuálního sazebníku. Žalovaná byla opakovaně upomínána a vyzývána k úhradě, avšak závazky neplnila řádně a včas, od měsíce srpna 2021 byla v prodlení se splátkami úvěru. Žalobkyně uplatnila dle čl. 8 smlouvy právo požadovat okamžité splacení všech závazků ze smlouvy, žalovaná byla informována dopisem z 27. 10. 2021. Do dne stanoveného ve výzvě, 28. 11. 2021 nebylo plněno, úvěr tak byl prostřednictvím dopisu zesplatněn k 28. 11. 2021. Žalobkyni v důsledku zesplatnění úvěru vznikla pohledávka ze smlouvy ke dni zesplatnění celkem 454 984,52 Kč zahrnující položky vyplývající z Transakční historie – Podklady pre súdne konanie, jediný a oficiální dokument žalobkyně obsahujícím přehled úvěru generovaný automaticky informačním systémem žalobkyně. Příslušenství představuje obchodní úrok z úvěru 8,5 % p. a. z jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění, 29. 11. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení 8,5 % p. a. z jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění, 29. 11. 2021 do zaplacení. Obchodní úrok z úvěru a úrok z prodlení uplatňuje žalobkyně vedle sebe, stanovisko Nejvyššího soudu ČR v rozhodnutí 33 Odo 657/2005, dle něhož každý z úroků má odlišnou funkci, mohou být takto uplatňovány. Obchodní úrok je odměna za užívání jistiny, úrok z prodlení je zákonnou sankcí za prodlení se splacením jistiny. S ohledem na stanovisko Nejvyššího soudu ČR vzniká nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené předpisy práva občanského, výši, odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Žalovaná po dni zesplatnění úvěru ničeho neuhradila. Žalobkyně tedy ke dni podání žaloby eviduje a nárokuje pohledávku sestávající z jistiny 451 113,08 Kč a příslušenství tvořeného kapitalizovaným úrokem z prodlení k 31. 5. 2022 (den posledního účtování dané položky v transakční historii) 20 021,23 Kč, kapitalizovaným obchodním úrokem z úvěru k 31. 5. 2022 (den posledního naúčtování dané položky v transakční historii) 19 704,30 Kč, obchodním úrokem z úvěru 8,5 % p. a. z částky 451 113,08 Kč (jistina) od 1. 6. 2022 až do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení 8,5 % p. a. z částky 451 113,08 Kč (jistina) od 1. 6. 2022 až do zaplacení, neuhrazenými poplatky (cena za poskytnuté služby související s poskytnutým úvěrem) 3 555 Kč. 2. Při jednání soudu žalobkyně doplnila tvrzení tak, že ač ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 8,90 % p. a., žalobkyně ve prospěch žalované uplatňuje pouze 8,5 % p. a. Je to motivováno snahou přimět protistranu k reakci a dohodě při akceptaci pro ni výhodnějších podmínek. 3. Při jednání soudu ve vztahu k hodnocení úvěruschopnosti doplnila svá tvrzení následujícími způsobem. V Žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, 12. 1. 2020, které žalovaná předložila před uzavřením smlouvy, potvrdila pracovní poměr, [právnická osoba], od dubna 2017 do data podání žádosti o úvěr, pracovní poměr nebyl na dobu určitou, prohlásila, že není vedeno jednání o skončení pracovního poměru, ze mzdy, kterou pobírá, nejsou vedeny srážky ze mzdy. Průměrný čistý měsíční příjem uvedla 19 115 Kč. Dále uvedla výdaje, nájem 4 000 Kč. Žalobkyně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet dále prověřením skutečnosti, že nepodala návrh na povolení oddlužení, není vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem, ztráta podstatné části majetku. Byla tak splněna podmínka, aby při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bylo vycházeno především z informací dodaných spotřebitelem. Dle rozsudku Vrchního soudu v Olomouci čj. 17 VSOL 127/2017-39„ zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěru schopnosti spotřebitele, údaje musí být aktuální a vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku žádosti o spotřebitelský úvěr. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a vedle toho z dalších údajů nezbytných pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele pověří, při respektování principu přiměřenosti, tedy nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů“. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě vydaný ve věci sp. zn. 34 Cm 4712/2015 uvádí:„ jsou dalšími zdroji pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele veřejně dostupné rejstříky (obchodní rejstřík, registr živnostenského podnikání, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí a další)“. Žalobkyně vedla běžný účet žalované č. [bankovní účet], jehož kontrolou byla schopna ověřit výši příjmů žalované a posoudit její schopnost plnit úvěr, příjmy ze zaměstnání byly do září 2019, což koresponduje s údaji žalované o pracovním poměru od dubna 2017. Průměrná mzda žalované činila 41 602,50 Kč, při hodnocení situace žalované však bylo vycházeno z částky 19 115 Kč. Dále byly hodnoceny informace z CBCB (registry), nebylo zjištěno prodlení s úhradou závazků vůči bankovním institucím. Žalovaná byla zatížena dalšími úvěrovými produkty, splátka 6 000 Kč, v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován, kreditní kartou u jiné společnosti s limitem 46 000 Kč, orientační splátka 1 380 Kč Měsíční splátka nového úvěru 5 704 Kč, nové splátkové zatížení 7 084 Kč. Žalovaná v době uzavření smlouvy tak byla bez jakéhokoliv nespláceného závazku. Při posouzení platební kapacity žalované vycházela žalobkyně z průměrného čistého měsíčního příjmu 19 115 Kč, existenčních výdajů žalované, žalobkyní vzhledem k situaci klienta (bydlení, rodinný stav, počet osob v domácnosti) stanoveny 11 483 Kč dle ekonomického modelu z dat Českého statistického úřadu, pravidelně revidováno, z pravidelných výdajů, pravidelné splátky u žalobkyně (včetně předpokládané nové splátky úvěru) 7 084 Kč měsíčně. Z výpisů bylo zřejmé, že nebyly strhávány žádné srážky ze mzdy, jakož i skutečnost, že nemá žádné další mimořádné výdaje týkající se nákladů na bydlení, doplatků na léky, výživného, apod. Je zřejmé, že platební kapacita žalované byla pro poskytnutí úvěru 447 396 Kč, splátka 5 704 Kč, dostatečná. Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) C -449/13 ve věci CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další, uvádí:„ CCD neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a neupřesňuje ani, zda tyto informace mají být kontrolovány, a pokud ano, jakým způsobem. V souladu se svým zněním naopak čl. 8 odst. 1 CCD ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.“. Poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace, zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Dostatečnost uvedených informací se může lišit dle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, osobní situace spotřebitele, částky úvěru ve smlouvě. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, nelze vyl