35 C 2/2020-190 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal vydání opraveného vozidla Land Rover – [anonymizováno], RZ [anonymizována dvě slova] [číslo], [právnická osoba] (dále jen„ vozidlo“) a zaplacení částky 340 000 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení za užívání vozidla žalovaným v období února 2017 – listopadu 2019. Pro případ, že nebude vydání pojízdného vozidla možné, domáhal se vydání nepojízdného vozidla spolu s náhradou za jeho opravu v částce 305 808 Kč s příslušenstvím. 2. Jako důvod žaloby uvedl, že je vlastníkem vozidla, které v průběhu ledna 2017 vypůjčil žalovanému s tím, že vozidlo mu bude do 31. 1. 2017 vráceno. Dne 8. 1. 2017 však došlo vinou žalovaného k dopravní nehodě a vozidlo se stalo nepojízdné. Cena opravy byla odhadnuta na částku 342 400 Kč, přičemž pojišťovna žalobci vyplatila toliko částku 36 592 Kč. Žalobce požadoval vydání opraveného vozidla eventuálně vydání vozidla ve stavu, ve kterém je, a zaplacení rozdílu ceny opravy a pojistného plnění. Vzhledem k tomu, že žalovaný má vozidlo od února 2017 ve svém držení bez jakéhokoliv právního důvodu, požadoval též uhrazení bezdůvodného obohacení za toto užívání v ceně v místě a čase obvyklé. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako celku. Uvedl, že předmětné vozidlo se dostalo do jeho sféry na základě smlouvy o výpůjčce, přičemž nebyla sjednána doba této výpůjčky. Žalovaný tak má důvod předmětné vozidlo držet a měl jej po celou dobu. Žalovaný se proto vůči žalobci nikterak neobohatil, když měl důvod, pro který vozidlo užíval. Dále zpochybnil, že vozidlo je nepojízdné z důvodu nehodového děje, což ostatně byl důvod, proč neplnila pojišťovna v plné výši. Nakonec namítl, že žalovaný nárok je promlčen. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce je vlastníkem vozidla a žalovaný jej má ve svém držení (prokázáno shodnými tvrzeními účastníků). Vozidlo je aktuálně nepojízdné, má částečně rozebrán motor a je umístěno u žalovaného (prokázáno shodným prohlášením účastníků a znaleckým posudkem a výpovědí znalce ing. [jméno] [celé jméno znalce] (dále jen„ znalec“)). Strany si v lednu 2017 ujednaly, že žalobce žalovanému bezúplatně přenechá vozidlo (prokázáno shodnými tvrzeními účastníků), a to na dobu do konce ledna 2017 (prokázáno žalobcovou výpovědí a výpovědí svědkyně [příjmení]). 5. Soud jen pro úplnost konstatuje, že neměl v tomto směru důvod nevěřit výpovědi svědkyně [příjmení]. Skutečnost, že svědkyně je žalobcovou dcerou nemůže sama o sobě být důvodem, proč by svědkyně měla být nevěrohodná. I kdyby však toto tvrzení nebylo pravdivé, na věci by to s ohledem na níže sdělený právní názor nemělo žádný dopad. 6. Strany tak dle § 2193 a násl. o. z. uzavřely smlouvu o výpůjčce, která dne 31. 1. 2017 byla ukončena uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Žalobci tak vznikl nárok na vrácení vozidla a žalovanému vznikla povinnost vozidlo vrátit. Pokud žalovaný tuto povinnost nesplnil, byl žalobce dle § 1040 a násl. o. z. oprávněn požadovat vydání vozidla. 7. Jen pro úplnost soud konstatuje, že i kdyby byla správná verze žalovaného v tom směru, že vozidlo bylo u něho z důvodu„ výpůjčky“ bez sjednaného termínu vrácení, jednalo by se po právní stránce mezi stranami o výprosu dle § 2189 a násl. o. z., přičemž žalobce by byl oprávněn požadovat vrácení vozidla bez udání důvodu kdykoliv. Žalovaný byl k tomuto vyzýván nejpozději předžalobní výzvou (prokázáno touto výzvou). I v tomto případě by tak žalovaný ke dni vyhlášení rozsudku neměl žádný důvod vozidlo zadržovat. 8. Soud za této situace žalobě, pokud jde o vydání vozidla, vyhověl (výrok I.). 9. Dne 8. 1. 2017 došlo k dopravní nehodě, při které došlo k zadření motoru (prokázáno shodným tvrzením účastníků a zápisy o poškození vozu). Žalovaný při své jízdě zajel do škarpy do sněhu (prokázáno fotografiemi). Vozidlo během nehody kleslo na přední část pod úhlem blížící se 90 stupňům, přičemž žalovaný stoupl na pedál a po dobu asi 30 sekund vyhnal motor do vysokých otáček. Tímto jednáním došlo k přesunu oleje do přední části motoru vozidla, což vedlo k nasátí vzduchu a zadření ložisek (prokázáno znaleckým zkoumáním znalcem dostupných podkladů, a to včetně vyjádření žalovaného pro pojišťovnu). Znalec jednoznačně popsal skutkový děj, přičemž vyloučil možnost, kterou stanovila pojišťovna, a to že k zadření ložisek došlo primárně kvůli únikům oleje. Uvedl, že pokud by docházelo k únikům oleje, bylo by nezbytné podstatně více olej ve voze doplňovat, což se z obsahu spisu nepodávalo. K zadření ložisek při tom postačuje i relativně krátké točení motoru bez mazání olejem. 10. Tento skutkový děj je navíc potvrzován i tím, že k zadření motoru došlo těsně po nehodovém ději (vozidlo bylo schopno do sněhu zajet a dále již nejelo). Soud konstatuje, že byť není vyloučeno, že k nějakým únikům oleje docházelo již před nehodou (viz technická zpráva), tak příčinou zadření motoru v tomto případě byla právě nehoda a vysoký počet otáček po krátkou dobu v kolmé poloze vozu. 11. Pokud žalovaný navrhoval k průběhu nehodového děje provést svůj účastnický výslech, byl tento důkazní návrh nadbytečný. Znalec při svém zkoumání vycházel z toho, jak žalovaný popsal nehodový děj pojišťovně. Od děje již oproti tomuto vyjádření uplynula delší doba a žalovaný by si musel více rozpomínat, přičemž původní jeho vyjádření pro pojišťovnu bylo pro znalce dostatečné. 12. Soud neprovedl k důkazu ani další fotodokumentaci. Znalec vycházeje z vyjádření samotného žalovaného uvedl, že vozidlo se při nehodě dostalo na krátkou dobu do svislé polohy a následně si opětovně sedlo. Z tohoto vyjádření je naprosto nepochybné, že vozidlo v principu ani nemohlo být foceno ve svislé poloze, jak bylo při nehodovém ději, ale toliko poté, co se vrátilo do polohy 45 stupňů. Fotografie tak mohly prokázat stav vozidla po nehodovém ději před jeho vytažením, což ovšem již bylo v průběhu dokazování z fotografií pojišťovny známo. 13. Podle § 2913 odst. 1 o. z., poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. 14. Podle § 2894 odst. 1 o. z., povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). 15. Podle § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky. 16. Podle § 636 odst. 1 o. z., právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. 17. Soud v daném případě uzavřel, že žalovaný porušil smlouvu uzavřenou mezi ním a žalobcem a poškodil věc, která mu byla vypůjčena, čímž mu dle § 2913 a 2894 o. z. vznikla povinnost nahradit škodu, která žalobci takto vznikla. 18. Namítl-li žalovaný dne 22. 6. 2020 promlčení, je tato námitka zjevně nedůvodná. Podstatou námitky promlčení je oslabení práva věřitele vůči dlužníku, a to v případě, že věřitel podá žalobu poté, co již promlčecí doba marně uplynula. Vzhledem k tomu, že tato doba je minimálně 3 roky, k nehodě došlo 8. 1. 2017 a žaloba byla podána dne 30. 12. 2019, nemohla žalobci uplynout ani lhůta dle § 629 o. z. Námitka tak nemohla být vznesena důvodně. 19. Podle § 2969 odst. 1 o. z., při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. 20. Soud posuzoval výši uplatněné škody a tu stanovil jako účelně vynaložené náklady nutné k opravě vozidla. Vzhledem k tomu, že vozidlo doposud nebylo opraveno, vyšel soud v tomto směru ze znaleckého zkoumání. Znalec stanovil cenu opravy vozidla bez opravy motoru na částku 47 231,70 Kč, náklady na opravu motoru znalec stanovil dle způsobu opravy na částku 382 440 Kč – 390 892 Kč. Takto provedená zjištění korespondují se závěry žalobcem předloženého rozpočtu. 21. Žalobci již ze strany pojišťovny byla vyplacena částka 36 592 Kč. 22. Žalobce po žalovaném požadoval uhrazení náhrady škody v částce 305 808 Kč, přičemž výše nákladů nutných k opravě předmětného vozidla ponížené o pojistné plnění převyšují tuto částku. Soud proto žalobci tuto částku přiznal, když mu minimálně v této výši nárok na její náhradu vznikl. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou k zaplacení této částky, přiznal soud v souladu s žalobou a § 1970 o. z. žalobci též úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II.). 23. Soud se následně zabýval nárokem na vydání bezdůvodného obohacení. 24. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 25. Podle § 2999 odst. 1 o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsa