35 C 347/2022-34 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětného nároku s tím, že jeho předchůdce ([právnická osoba] credit s. r. o.) uzavřel dne 11. 12. 2020 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 221602, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč. Žalovaný se ji zavázal vrátit spolu s poplatkem 3 179 Kč dne 10. 1. 2021. Žalovaný však ničeho neuhradil, čímž se dostal do prodlení. Žalobce jako právní nástupce původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2021 požadoval vrácení jistiny, smluvní pokuty, nákladů s uplatněním pohledávky, úroků a zákonných úroků z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud žalobu již jednou částečně zastavil usnesením ze dne 26. 10. 2022, č. j. 35 C 347/2022-21, když žalobce ji vzal zpět, neboť žalovaný uhradil dne 12. 10. 2022 částku 7 356,27 Kč. 4. Dne 21. 11. 2022 vzal žalobce žalobu zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I., neboť žalovaný uhradil žalobci dne 16. 11. 2022 částku 2 688 Kč. Soud s ohledem na toto zpětvzetí řízení částečně zastavil, když k tomu nepotřeboval souhlas žalovaného (§ 96 o. s. ř.). 5. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když s tímto postupem vyslovily strany souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). 6. Po provedeném odkazování má soud za prokázané, že předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel dne 11. 12. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 221602, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč (prokázáno úvěrovou smlouvou kopií výpisu z účtu a verifikační platbou). Žalovaný se zavázal vrátit předchůdci žalobce dne 10. 1. 2021 částku 8 693,06 Kč a při překročení doby splatnosti částku 10 179 Kč (prokázáno předmětnou úvěrovou smlouvou). Žalobce nabyl předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 3. 2022, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 28. 3. 2022 (prokázáno předmětnou smlouvou a oznámením). 7. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). Soud se ve smyslu § 84 - 89 zákona zabýval tím, zda žalobce (jeho předchůdce) zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to neplatnost absolutní, když takovýto postup věřitele je v rozporu se zákonem a zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dle § 588 o. z. (viz rozsudek ESD ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018). 8. Žalobce dle svého tvrzení zkoumal schopnost žalovaného dluh splnit na základě údajů žalovaným sdělených a vyšel z toho, že žalovaný měl povinnost sdělit všechny údaje pravdivě. Toliko na základě těchto údajů pak předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného dluh splnit. Soud neměl důvod pochybovat, že žalobce popsal způsob ověřování schopnosti žalovaného dluh splnit úplně, když v tomto směru byl soudem vyzýván. 9. Soud však konstatuje, že tento způsob ověřování je zcela zjevně nedostatečný. Žalobce se u skutečností, které mu žalovaný sdělil, spolehl toliko na jeho sdělení. Nenechal si předložit žádné konkrétní dokumenty, ze kterých by byly zjištěny příjmy žalovaného. Při tom toliko údajný příjem žalovaného 27 797 Kč čistého měl zajistit schopnost žalovaného uhradit dluh 8 693,06 Kč vedle žalovaným uváděných výdajů 7 000 Kč měsíčně. Žalobce tak bez doložení příjmu žalovaného bez dalšího předpokládal, že žalovaný bude schopen za 1 měsíc uhradit částku přibližně 15 700 Kč. Zkoumání příjmů dlužníka je při tom obecným standardem, na kterém je při zkoumání schopnosti dluh splácet třeba bezvýhradně trvat. Žalobce (respektive jeho předchůdce) tak nedostál povinnostem daným § 84 – 89 zákona, čímž způsobil neplatnost smlouvy. 10. Žalobci tak vznikl nárok na bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o. z. Ke dni rozhodnutí však žalovaný již uhradil částku 10 044,27 Kč, z čehož žalobce započetl částku 6 555,27 Kč na neplatně sjednané úroky a smluvní pokutu, částku 1 970,18 Kč na jistinu a zbývající část na příslušenství pohledávky. Vzhledem k tomu, že příslušenství pohledávky již bylo ke dni plateb i dle žalobce zcela uhrazeno, je třeba částku 6 555,27 Kč započítat na platbu jistiny jako bezdůvodného obohacení. Žalovaný tak na bezdůvodném obohacení uhradil celkově částku 8 525,45 Kč, přičemž dluh na jistině byl jen 7 000 Kč. Žalovaný tak ke dni rozhodnutí již dluh splnil a nemohl tak již být v prodlení s jeho splněním. Soud proto žalobu ve zbytku zcela zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. Při tom vyšel ze skutečnosti, že žaloba byla původně podána důvodně ve vztahu k částce 7 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 11. 1. 2021 do zaplacení a v ostatním důvodná nebyla. Žalobci tak ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. vznikl nárok toliko na náhradu nákladů řízení za uhrazenou jistinu a úrok z prodlení, avšak pouze v rozsahu, ve kterém vzal žalobce žalobu zpět. V ostatních nárocích vznikl nárok žalovaného na uhrazení jeho nákladů řízení, když v tomto rozsahu žalobce nebyl úspěšný, případně žaloba nebyla podána důvodně a žalobce zavinil zastavení řízení svým zpětvzetím. 12. Vzhledem k tomu, že povětšinou byl úspěšný žalovaný, kterému náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III.