35 C 479/2021-71 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že dne 14. 4. 2015 poskytla společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) žalované kreditní kartu, na základě které byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 30 000 Kč spolu s úrokem úvěru 23,99 % ročně. Žalovaná dluh nesplácela, takže byl dluh dne 19. 4. 2017 zesplatněn. Ke dni 19. 4. 2017 dlužila žalovaná jistinu 30 000 Kč a úrok byl kapitalizován částkou 4 425,59 Kč. Žalovaná uhradila toliko částku 2 556,87 Kč. Žalobce se domáhal zaplacení předmětné jistiny, úroku a zákonného úroku z prodlení. 2. Věřitel předmětnou pohledávku postoupil na základě smlouvy o koupi závodu ze dne 29. 2. 2016 na společnost [právnická osoba], která ji postoupila na [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] ., na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2017. Žalobce pak nabyl předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek mezi ním a [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] . 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 14. 4. 2015 poskytl věřitel žalované kreditní kartu, na základě které byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 30 000 Kč. Strany si sjednaly úrok z úvěru 23,99 % ročně (prokázáno žádostí o smlouvu, doklady totožnosti, výpisy). Žalovaná dluh nesplácela, takže byl dluh dne 19. 4. 2017 zesplatněn (prokázáno zesplatněním a výpisy). K tomuto datu dlužila žalovaná částku 30 000 Kč a úrok byl kapitalizován částkou 4 425,59 Kč (prokázáno výpisy). 5. Věřitel předmětnou pohledávku postoupil na základě smlouvy o koupi závodu ze dne 29. 2. 2016 na společnost [právnická osoba] (prokázáno předmětnou smlouvou), která ji postoupila na [právnická osoba], [anonymizováno], a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2017 (prokázáno vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 14. 11. 2017). Žalobce pak nabyl předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek mezi ním a [právnická osoba], [anonymizováno] (prokázáno oznámením o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2017). 6. Z ostatní provedených důkazů nezjistil soud žádná relevantní zjištění. 7. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. v limitech daných zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon“). Soud se ve smyslu § 9 zákona zabýval tím, zda věřitel zkoumal schopnost žalované dluh splnit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek neplatnost takové smlouvy, a to pro rozpor se zákonem a zcela zjevně veřejným pořádkem neplatnost absolutní podle § 588 o. z. (viz rozsudek ESD ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 201/2018). 8. Věřitel vycházel toliko z údajů uvedených žalovanou, výše jejího příjmu 16 000 Kč, z informací o jejím zaměstnání, osobním stavu, životní situaci a typu bydlení. Z provedeného dokazování je nepochybné, že si telefonicky ověřil, že má zaměstnání na dobu neurčitou a příjem 16 000 Kč (prokázáno protokolem a žádostí o kreditní kartu). Žalovaná dále uvedla, že bydlí v pronájmu, aniž by uvedla, jaké platí měsíční nájemné, či jaké má jiné výdaje (prokázáno žádostí o vydání karty). Věřitel nikterak nezkoumal výši jejích výdajů, respektive se toto z předložených tvrzení a důkazů nepodávalo. Žalobce se k jednání nedostavil, takže v tomto směru nemohl být poučen dle § 118a o. s. ř. 9. Soud tak uzavřel, že věřitel nezkoumal schopnost žalované dluh uhradit s náležitou péčí, čímž způsobil, že uvedená smlouva je dle § 588 o. z. a § 9 zákona neplatná. 10. Soud žalobci jako nástupci původního věřitele přiznal dle § 2991 a násl. o. z. nároky z bezdůvodného obohacení, tedy prostředky, které byly žalované poskytnuty ponížené o již vrácenou částku 2 556,87 Kč (kterou je z logiky věci třeba započíst na jistiny). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, přiznal soud žalobci též úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to pouze z doposud nesplacené jistiny ode dne 11. 7. 2020. 11. Soud pak zamítl neplatně sjednané úroky a poplatky a dále jistinu v rozsahu, ve kterém již byla žalovanou zaplacena. Vzhledem k tomu, že žalobci na tyto prostředky nevznikl nárok, soud zamítl též úrok z prodlení dle § 1970 o. z., neboť v tomto rozsahu žalobci na něj nárok nevznikl (žalovaná nebyla v prodlení). 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 727,90 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalované v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 150 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 650 Kč ve výši 1 396,50 Kč.