ECLI: ECLI:CZ:OSPY:2022:46.C.110.2022.1 Datum: 2022-09-02 Předmět: o zaplacení 11 829,09 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 513 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1958 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 2 ["peněžité plnění""smlouva o úvěru"]
O co šlo: o zaplacení 11 829,09 Kč s příslušenstvím (["§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 513 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1958 z. č. 89/201)
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 11 829,09 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] ze dne 9. 12. 2017 (dále jen„ smlouva“). Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě smlouvy, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] ve formě kontokorentu až do sjednaného limitu 9 000 Kč a žalovaný se zavázal za poskytnutý kontokorent platit úrok ve výši 18,90 % ročně společně s poplatky za služby spojené s jeho vedením. Žalovaný začal na základě smlouvy čerpat dne 6. 12. 2017 částku ve výši 5 000 Kč. Ze strany žalovaného došlo k porušení smlouvy, jelikož dne 30. 12. 2019 se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru tím, že na svém účtu nezajistil dostatek prostředků k pokrytí povedené finanční transakce – při již vyčerpaném povoleném přečerpání účtu do maximální výše 9 000 Kč a tento zůstatek doposud neuhradil. Žalobkyně proto využila svého oprávnění zakotveného v odst. 3.3 smlouvy a prohlásila dlužnou částku ke dni 1. 4. 2020 za splatnou v celé výši. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu, která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenčním účtu, a dále dlužný smluvní úrok a zákonný úrok z nepovoleného debetního zůstatku požadované ode dne 2. 4. 2020 do 23. 11. 2020 a dále smluvní úrok a zákonný úrok požadovaný do budoucna. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně vycházela z údajů vyplněných v žádosti, zejména z uvedeného příjmu ve výši 1 000 Kč, který žalobkyně ověřila mezi příchozími platbami na účtu žalovaného vedeného u žalobkyně, dále z potvrzení o studiu a výsledků z databáze [anonymizováno] ([příjmení] [anonymizována dvě slova]) a z interních systémů žalobkyně. Jelikož se jednalo o studentský kontokorent, podléhalo schvalování produktu zjednodušenému procesu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 9. 12. 2017 bylo zjištěno, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr ve formě úvěru kontokorentního ve výši až 9 000 Kč, tedy s možností povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu č. [bankovní účet] a žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr po celou dobu jeho trvání, a to i opakovaně, a zavázal se jej splatit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat, s tím, že roční úroková sazba byla sjednána ve výši 18,90 %.
4. Z všeobecných obchodních podmínek pro soukromou klientelu byly vedle pravidel, kterými se řídí nejčastější situace, zjištěny pravidla fungování přečerpání (kontokorentu) včetně důsledků porušení povinností (kapitola 15).
5. Z ceníku pro bankovní obchody byla zjištěna výše poplatků za poskytované služby ze strany žalobkyně včetně poplatků sankčních.
6. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 9. 12. 2017 a z posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti vycházela z žalovaným tvrzeného příjmu ve výši 1 000 Kč, který byl zkontrolován na základě příchozích plateb na účtu žalovaného u žalobkyně, a dále z dalších tvrzení žalovaného, že je student, není zaměstnán a bydlí u rodičů. Výdaje nebyly uvedeny žádné. Žalovaný byl žalobkyní současně prověřován v databázi CCB.
7. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného za období před uzavřením smlouvy (tj. za období od 1/ 2017 do 11/ 2017) byly zjištěny pohyby na účtu žalovaného, především pak jeho příchozí platby a konečný měsíční zůstatek.
8. Z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v podobě nepovoleného přečerpání na účtu č. [bankovní účet], která byla dne 2. 4. 2020 převedena na evidenční účet č. [bankovní účet].
9. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 30. 11. 2020 včetně podacího archu a dodejky bylo zjištěno, že žalovaný byl prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dluhu a byl upozorněn na možnost jeho vymáhání soudní cestou. Výzva byla žalovanému doručena dne 8. 12. 2020.
10. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného za období od 12/ 2017 do 12/2018 bylo zjištěno, že žalovaný započal čerpat úvěr dne 6. 12. 2017 částkou ve výši 5 000 Kč a dne 9. 12. 2017 jej dále čerpal částkou ve výši 4 000 Kč. Dne 14. 12. 2018 byl záporný zůstatek na účtu vyrovnán a následně opět odčerpán.
11. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného za období od 1/2019 do 12/2019 byly zjištěny pohyby na účtu, především pak pravidelný konečný záporný zůstatek na účtu.
12. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného za období od 1/ 2020 do 3/ 2020 byl především zjištěn konečný záporný zůstatek na účtu ve výši 11 829,09 Kč.
13. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Účastníci řízení uzavřeli dne 9. 12. 2017 smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr ve formě kontokorentního úvěru ve výši až 9 000 Kč s možností povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu č. [bankovní účet] a žalovaný byl oprávněna čerpat úvěr po celou dobu jeho trvání, a to i opakovaně, a zavázal se jej splatit nejpozději do 1 roku od prvního čerpání úvěru. Žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 2. 4. 2020 z důvodu nevyrovnání nepovoleného přečerpání na účtu a žalovaného vyzvala k jeho okamžité úhradě. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes další výzvy ze strany žalobkyně.
14. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 513 o.z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.
16. Podle § 1968 o.z. je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.
17. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. S ohledem na skutečnost, že žalovaný vystupoval v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“). Podle § 2 odst. 1 zákon o spotř. úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Soudní dvůr Evropské unie přitom ve svém rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 účastníků OPR- Finance s.r.o. v. GK dovodil, že se jedná o neplatnost nikoliv relativní, ale absolutní, a soudy jsou tak povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
20. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru a poskytnutím peněžních prostředků žalovanému řádně neposoudila jeho úvěruschopnost, jelikož při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z žalovaným tvrzeného měsíčního příjmu ve výši 1 000 Kč. Výši příjmu, jakož i výdajů žalovaného sice žalobkyně měla doloženou, neboť žalovaný měl u žalobkyně již účet vedený, a
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.