46 C 126/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 10 666,33 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 618,10 K od 14. 4. 2021 do 22. 11. 2021, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 551,82 Kč od 14. 4. 2021 do 22. 11. 2021, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 10 666,33 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 10 666,33 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] ze dne 3. 7. 2019 (dále jen„ smlouva“). Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě smlouvy, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] ve formě kontokorentu až do sjednaného limitu 10 000 Kč a žalovaná se zavázala za poskytnutý kontokorent platit úrok ve výši 18,90 % ročně společně s poplatky za služby spojené s jeho vedením. Ze strany žalované došlo k porušení smlouvy (konkrétně čl. 3 písm. a) smlouvy), jelikož ze strany žlované nedošlo k dorovnání zůstatku na účtu tak, aby zůstatek nebyl záporný, a to ke dni 28. 6. 2020, do kterého měl být úvěr nejpozději splacen. Žalobkyně proto v souladu s čl. 13 všeobecných obchodních podmínek prohlásila veškeré dluhy z přečerpání za okamžitě splatné. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu, která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni výpovědi smlouvy a převodu pohledávky na evidenčním účtu č. [bankovní účet] a dále dlužný úrok a zákonným úrok z nepovoleného debetního zůstatku požadovaný ode dne následujícího pod dni, kdy se žalovaná dostala do prodlení, do 22. 11. 2021 a dále úrok a zákonný úrok požadovaný do budoucna. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě údajů vyplněných žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 6. 3. 2019, kde žalovaná uváděla jako svůj příjem starobní důchod ve výši 16 900 Kč, což bylo doloženo potvrzením o důchodu, výdaje žalovaná v žádosti neuvedla. Při zjišťování výdajové stránky tak postupovala žalobkyně iniciačním způsobem a stanovila životní výdaje žalované po zohlednění její individuální situace podle svého interního ekonomického modelu, který pracuje se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 6 014 Kč. Dále bylo žalobkyní zjištěno na základě výsledků z databáze CCB (Czech credit bureau), že žalovaná měla v době uzavření smlouvy u žalobkyně spotřební úvěr ze dne 6. 2. 2019 s výší měsíční splátky 1 612 Kč. Celkové splátkové zatížení žalované tak při zohlednění průměrné měsíční splátky kontokorentu ve výši 418 Kč činilo 2 029 Kč, po jejímž odečtení tak žalované na pokrytí životních nákladů zůstalo 14 871 Kč, což bylo žalobkyní vyhodnocena jako dostatečné. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Podle žalované nebyla ze strany žalobkyně doložena přesná výše kontokorentu, výpisy z účtu, na kterém byl kontokorent čerpán, jsou nepravdivé a žalobkyně si do nich doplnila smýšlená data a údaje o platbách, které měly být provedeny ze strany žalované, navzdory tomu, že žalovaná měla mít v tuto dobu (listopadu a prosinci 2020) zablokovaný účet a nemohla používat platební kartu. Peněžní prostředky na úhradu nájmu byly z účtu uvolněny až na zásah ombudsmana žalobkyně, na kterého se žalované obrátila. Žalobkyně měla odčerpat dostatek peněžních prostředků na vyrovnání kontokorentu, jelikož mezi žalovanou s žalobkyní byla v lednu 2020 uzavřena smlouva o úvěru, která měla být uzavřena jako konsolidační za účelem splacení předchozích úvěrů a půjček žalované. 3. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 3. 7. 2019 bylo zjištěno, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr ve formě kontokorentního úvěru ve výši až 10 000 Kč, tedy s možností povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu č. [bankovní účet] a žalovaná byla oprávněna čerpat úvěr po celou dobu jeho trvání, a to i opakovaně, a zavázala se jej splatit nejpozději do 28. 6. 2020 s tím, že roční úroková sazba byla sjednána ve výši 18,90 %. 4. Z všeobecných obchodních podmínek pro soukromou klientelu byly vedle pravidel, kterými se řídí nejčastější situaci, zjištěny předpoklady pro vznik nepovoleného záporného zůstatku na účtu, a sice vybrání peněz z účtu nebo zaplacení kartou nebo odečtení ceny žalobkyně z účtu, na kterém není dostatek peněz, nebo překročení limitu kontokorentu bez předchozího souhlasu žalobkyně či nesplacení přečerpaní ve sjednané lhůtě (kapitola 9.4). Dále byly zjištěny pravidla fungování přečerpání (kontokorentu) včetně důsledků porušení povinností (kapitola 13). 5. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 3. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti vycházela z žalovanou tvrzeného příjmu v podobě starobního důchodu ve výši 16 918 Kč a z dalších tvrzení žalované, že je důchodce, bydlí sama ve vlastním bytě/domě. Výdaje nebyly uvedeny žádné. 6. Z poslední upomínky před podáním žaloby ze dne 13. 4. 2021 včetně dodejky bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky v podobě nepovoleného přečerpání na účtu č. [bankovní účet], která byla dne 13. 4. 2021 převedena na evidenční účet č. [bankovní účet]. Upomínka byla převzata na recepci na adrese [adresa]. 7. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 25. 11. 2021 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalovaná byla prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dluhu a byla upozorněna na možnost jeho vymáhání soudní cestou. 8. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalované za období od 1. 6. 2020 do 30. 6. 2020 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil - 7 025,40 Kč a konečný zůstatek - 10 032,19 Kč; po 28. 6. 2020 byly z účtu strženy dvě platby, a sice 20 Kč za dotaz na zůstatek v bankomatu a 124,51 Kč jako debetní úrok za přečerpaný kontokorent. 9. Ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 1. 2020 bylo zjištěno, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva, podle které žalobkyně žalované poskytla úvěr na sloučení předchozích úvěrů a půjček žalované a žalovaná se jej zavázala řádně splatit nejpozději do 20. 9. 2023 měsíčními splátkami ve výši 9 848 Kč. Úvěr byl poskytnut v celkové výši 346 357 Kč, z čehož částka ve výši 296 357 Kč byla použita na splacení splátkového úvěru s úvěrovým účtem č. [bankovní účet] vedeným u žalobkyně. Využití zbývajících peněžních prostředků bylo ponecháno na uvážení žalované. 10. Z výpisu poplatků za rok 2019 a 2020, z účtenky ze dne 28. 1. 2021 a z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 1. 2021 do 31. 1. 2021 nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by byly rozhodující pro rozhodnutí ve věci samé (s ohledem na níže uvedený závěr soudu). Pro nadbytečnost pak soud zamítl další důkazní návrhy. 11. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Účastníci řízení uzavřeli dne 3. 7. 2019 smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr ve formě kontokorentního úvěru ve výši až 10 000 Kč s možností povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu č. [bankovní účet] a žalovaná byla oprávněna čerpat úvěr po celou dobu jeho trvání, a to i opakovaně, a zavázala se jej splatit nejpozději do 28. 6. 2020. Ke dni 28. 6. 2020 byl na předmětném účtu záporný zůstatek. Žalobkyně proto v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami prohlásila celý úvěr za splatný a žalovanou vyzvala k jeho okamžité úhradě. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani přes opakované výzvy ze strany žalobkyně. Dne 10. 1. 2020 byla mezi účastníky uzavřena další smlouva, na základě které byly žalované poskytnutu peněžní prostředky ve výši 346 357 Kč, které byly v části 296 357 Kč použity na splacení konsolidovaného dluhu na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet měsíčními splátkami po 9 848 Kč. 12. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 513 o.z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 14. Podle § 1968 o.z. je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu. 15. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. S ohledem na skutečnost, že žalovaná vystupovala