7 C 124/2022-30 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se na základě žaloby podané k soudu dne 25. 1. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky 29 764 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 4. 2021 do zaplacení, a to na základě tvrzení, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] prostřednictvím elektronických prostředků uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] (dále také jako„ Smlouva“) na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a který se žalovaná zavázala splatit společně s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tj. s poplatkem ve výši 4 000 Kč a dále společně s úrokem sjednaným dle bodu 6.1, úrokem z prodlení a náhradou účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení uzavřené Smlouvy. Žalobce uvedl, že ke dni podání návrhu eviduje ze strany žalované částečnou úhradu úvěru ve výši 8 241 Kč. Žalobkyně touto žalobou uplatnila svůj nárok na jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč, zůstatek poplatku za úvěr 4 000 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky dle odst. 6.6 smlouvy ve výši 363 Kč (upomínka) a dále příslušenství pohledávky tvořené smluvními úroky vyčíslenými žalobkyní ve výši 13 642 Kč dle bodu [anonymizováno] Smlouvy. Dle bodu [anonymizováno] Smlouvy se dluh stává splatným v případě, že se klient ocitne v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná dlužnou částku v době splatnosti neuhradila a ocitla se tak od 1. 4. 2021 v prodlení. Žalované byla dne 15. 12. 2021 zaslána předžalobní upomínka (prokázáno předžalobní upomínkou a podacím archem). 2. Na výzvu soudu se žalobkyně svým podáním ze dne 12. 7. 2020 vyjádřila k posouzení úvěruschopnosti žalované následovně. Žalobkyně uvedla, že posuzovala úvěruschopnost žalované zejména nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, a to volně přístupných i placených (obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík, insolvenční rejstřík, administrativní registr ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastr nemovitostí) a že nenašla u žalované žádný negativní záznam. Dále žalobkyně uvedla, že posuzovala úvěruschopnost žalované dle údajů, které žalovaná sama uvedla v žádosti o úvěr a dle výplatních pásek žalované za měsíce srpen až říjen 2020, kde se průměrná čistá mzda žalované pohybovala cca ve výši [částka]. K problematice zjišťování výdajů žalovaného žalobce odkázal na komentář k ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Dle sdělení žalobkyně úvěruschopnost žalované prověřila tak, že odečetla výši žalovanou deklarovaných výdajů upravených podle reálných odhadovaných nákladů od výše žalovanou doložených příjmů. U výdajů přitom vycházela z údajů dostupných na internetové stránce ČSÚ, www.czso.cz/csu/czso/9-prijmy-a-vydaje-domacnosti, z níž vyplývá, že průměrná měsíční výše výdajů na jednoho člena průměrné české domácnosti činí 10 500 Kč po zaokrouhlení (125 947 ročně). K této částce následně připočetla náklady pravidelné splátky ve výši 4 800 Kč. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili (případně se ve lhůtě na výzvu soudu nevyjádřili a soud má tedy za to, že souhlasí) s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč oproti závazku žalované poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 20% z čerpané jistiny úvěru, tj. částku ve výši 4 000 Kč a s úrokem ve výši 20 % měsíčně z dlužné částky a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. Žalobkyně poskytla žalované sjednanou částku ve výši 20 000 Kč v prosinci roku 2020 převodem na bankovní účet žalované (prokázáno výpisem z účtu č. [bankovní účet]). Žalovaná však dlužnou částku ke dni splatnosti nevrátila, když uhradila pouze toliko částku 8 241 Kč. Žalovaná byla dále žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 15. 12. 2021 (prokázáno předžalobní upomínkou a podacím archem ze dne 15. 12. 2021), avšak neuhradila ničeho. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou smlouvou o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). <i>Podle ustanovení § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> <i>Podle ustanovení § 2 991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>Podle § 2 993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>Podle § 86 zákona o spotř. úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotř. úvěru. Dle tvrzení žalobkyně tato ověřila úvěruschopnost žalované lustrací ve veřejně dostupných databází, z nichž