7 C 246/2022-21 — Okresní soud Praha-východ

1. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky 26 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 18. 11. 2020 do zaplacení, dále zaplacení nákladů spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 9 365 Kč, to vše z titulu smlouvy o půjčce ze dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřeli dne 9. 10. 2020 smlouvu o zápůjčce, na základě které mu poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 500 Kč. Jistina spolu s poplatkem byly dle uzavřené smlouvy splatné dne 17. 11. 2020 Součástí smlouvy o zápůjčce byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník, žalovaný se zavázal kromě jistiny a sjednaného úroku hradit rovněž poplatky dle sazebníku. Pro případ prodlení žalovaného se splacení poskytnuté částky byla sjednána též smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dle tvrzení žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a ocitl se v prodlení. Žalobkyně se po žalovaném domáhala úhrady celkové částky 35 865 Kč, tvořené nesplacenou jistinou ve výši 20 000 Kč (dle tvrzení žalobkyně žalovaný ke dni podání žaloby uhradil částku 335 Kč, kterou započetla na smluvní pokutu), spolu s poplatkem 6 500 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč za pět výzev k úhradě a příslušenství dluhu tvořené zákonným úrokem z prodlení za období od 18. 11. 2020 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhala úhrady smluvní pokuty ve výši 9 365 Kč. Žalovaný byl dále žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, avšak celkově uhradil pouze částku 335 Kč. 3. Z předložených listin, byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč oproti závazku žalovaného poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 500 Kč. Jistina spolu s poplatkem byly dle uzavřené smlouvy splatné dne 8. 11. 2020 Součástí smlouvy o půjčce byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník, žalovaný se zavázal kromě jistiny a sjednaného úroku hradit rovněž poplatky dle sazebníku. Žalobkyně žalovanému poskytla částku 20 000 Kč. Mezi žalobkyní a žalovaným byla v případě prodlení žalovaného se splacení poskytnuté částky sjednána povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a ocitl se v prodlení, žalobkyně tak ke dni 17. 11. 2020 v souladu s podmínkami smlouvy zesplatnila všechny závazky žalovaného, vyplývající z předmětné smlouvy o půjčce (prokázáno smlouvou, výpisem z účtu, upomínkami). Žalobkyně se po žalovaném domáhala úhrady celkové částky 35 865 Kč, tvořené nesplacenou jistinou ve výši 20 000 Kč (dle tvrzení žalobkyně žalovaný ke dni podání žaloby uhradil částku 335 Kč, kterou započetla na smluvní pokutu), spolu s poplatkem 6 500 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč za pět výzev k úhradě a příslušenství dluhu tvořené zákonným úrokem z prodlení za období od 18. 11. 2020 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhala úhrady smluvní pokuty ve výši 9 365 Kč. Žalovaný byl dále žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou (prokázáno předžalobní upomínku a podacím archem ze dne 12. 10. 2020), avšak celkově uhradil pouze částku 335 Kč. 4. Zaplacení zbylé dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 5. K výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila tvrzení a doložila, z čeho konkrétně a jak zkoumala úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně ničeho nedoplnila s tím, že to zřejmě povede k posouzení smlouvy o zápůjčce jako neplatné a žádá proto, aby jí žalovaný vrátil vše, co podle smlouvy o zápůjčce dostal, tj. vrátil bezdůvodné obohacení, spolu s úroky z prodlení v zákonné výši a nahradil jí náklady řízení. 6. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), když k právním jednáním účastníků došlo až po uvedeném datu. <i>7. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).</i> <i>8. Podle ustanovení § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>9. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.</i> <i>10. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>11. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. <i>13. Podle § 86 zákona o spotř. úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> <i>15. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 16. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o zápůjčce, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotř. úvěru. Dle žalobních tvrzení žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného, k výzvě soudu však žádné konkrétní tvrzení neuvedla a žádné doklady o zkoumání úvěruschopnosti nedoložila. Z její reakce na výzvu soudu se podává srozumění s tím, že smlouva je neplatná a vráceno má být bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Soud má tedy za to, že žalobkyně nezjišťovala konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, které jsou pro ověření schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet minimálně stejně důležité jako šetření v interních a externích registrech a systémech. Nezabývala se konkrétní a individuální situací žalovaného a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotř. úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). 17. Otázka, zda v případě abs