7 C 451/2021-54 — Okresní soud Praha-východ

1. Podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s tím, že s žalovaným uzavřela dne 16. 12. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 256 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr žalobkyni splatit spolu s úrokem ve výši 12,60 % ročně, a to v 108 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 328,28 Kč. Žalovaný sjednané splátky nesplácel řádně a včas, žalobkyně tak v souladu se smluvními ujednáními přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky ke dni 21. 10. 2019. Žalobkyně tak požadovala uhrazení nesplacené jistiny ve výši 250 983,31 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 13 944,99 Kč, zákonný úrok kapitalizovaný ke dni splatnosti ve výši 379,41 Kč a poplatků ve výši 3 270 Kč. Před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu, který žalovaný ani přes tuto upomínku neuhradil. K výzvě soudu doplnila žalobkyně, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného pro poskytnutí úvěru vycházela z údajů, které žalovaný uvedl dne 8.12.2018, když žádal o úvěr ve výši 60 000 Kč, kdy deklaroval svůj čistý příjem ve výši 20 670 Kč, vlastní bydlení, neexistenci vyživovací povinnosti a celkový čistý příjem domácnosti ve výši 55 000 Kč. Z interních zdrojů žalovaná zjistila, že má žalobce u ní další závazky, které splácí částkou ve výši 8 789,56 Kč měsíčně. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel dne 16. 12. 2018 s smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 256 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit ve 108 pravidelných měsíčních splátkách i se sjednaným úrokem ve výši 12,60 % ročně a případnými poplatky (ze smlouvy o úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru). Úvěr byl žalovanému poskytnut (z výpisu z účtu žalovaného ke dni 31. 12. 2018). <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>7. Podle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotř. úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou žalobkyně a žalovaný uzavřeli, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotř. úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalované, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností. 15. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, [anonymizováno], C -679/18 nebo ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení). 16. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr, na jehož základě žalovaný čerpal finanční prostředky. Žalobkyně však dostatečně nesplnila povinnost plynoucí jí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a sice povinnost prošetřit úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na shora uvedené posoudil soud smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Žalobkyně dle žalobních tvrzení ověřila úvěruschopnost žalovaného kontrolou dostupných informací v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databází MVČR. Žalobkyně pak vycházela z