7 C 458/2021-152 — Okresní soud Praha-východ

1. Návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 15. 11. 2021 se žalobci domáhali nahrazení projevu vůle žalovaného [země] – [anonymizována tři slova] uzavřít s nimi smlouvu o bezplatném převodu pozemků dle zákona č. 229/1991 Sb. Ve svém návrhu označili původně níže uvedené pozemky ve vlastnictví žalované: parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec], parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], obci [obec] parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], obci [obec] parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], obci [obec] a parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] Svůj návrh následně žalobci rozšířili i o spoluvlastnický podíl žalované ve výši 1/3 na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. a obci [obec]. 2. Žalobci tvrdili, že jsou osobami oprávněnými ve smyslu § 4 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o půdě) k uplatňování restitučních nároků, které také uplatnili u příslušného pozemkového úřadu. Rozhodnutím [pozemkový úřad] (dále jen [anonymizována dvě slova]) [číslo jednací] ze dne 29. 10. 2008 bylo rozhodnuto, že se původní pozemky (či spoluvlastnické podíly) specifikované v daném rozhodnutí pozemkového úřadu žalobcům nevydávají a žalobcům za ně náleží náhrada dle ustanovení § 11a a § 17 zák. o půdě (náhradní pozemek) nebo náhrada dle ustanovení § 16 zák. o půdě (finanční náhrada). 3. Podle žalobců, a to ačkoliv byl jejich nárok uplatněn již v průběhu roku 1992, nebyl do dnešního dne uspokojen, což dle žalobců svědčí o liknavém přístupu žalovaného k řešení otázky restitučních náhrad, o čemž svědčí i skutečnost, že v daném případě od uplatnění nároku žalobců uplynulo do podání žaloby již více než 25 let. Žalovaný přitom reprezentuje [anonymizováno] v právním vztahu, kde má [anonymizováno] postavení dlužníka, jenž je v prodlení s plněním své povinnosti řádně a včas splnit svůj závazek. Musí přijmou odpovědnost za svoji nečinnost. Od skončení řízení u [anonymizována dvě slova] žalobci sledují nabídky pozemků vyhlašovaných žalovaným. Do těchto nabídek však nejsou a v naprosté většině nebyly zařazovány takové pozemky, jež by odpovídaly vlastnostem pozemků nevydaných tak, aby byl uspokojen zákonný nárok žalobců. Žalobci také namítali, že v minulosti také mnoho pozemků např. v pražském katastru bylo vydáno na základě mimopražských restitučních titulů, a poukazovali na netransparentní a diskriminační postup žalovaného v různých kauzách s tím, že žalovaný si nepočíná s péčí řádného hospodáře a nedodržuje účel zákonné úpravy. 4. Dle žalobců již od počátku jeho snahy domoci se náhrady za nevydané pozemky byl mezi účastníky zásadní problém o výši restitučního nároku žalobců. Žalovaný nevydané pozemky oceňoval nesprávně jako nestavební, kdy žalobci mají za to, že jim nevydané pozemky byly původně vykupovány pro výstavbu, která se posléze realizovala a žalovaný, byť si vědom této skutečnosti, restituční nároky žalobců stále nesprávně eviduje i přesto, že byl na toto ze strany žalobců upozorněn. Žalobci jsou si vědomi toho, že žalovaný argumentuje vlastním„ právním rozporem„, který definuje dokumenty, které jsou potřebné k přecenění restitučních nároků. Jedná se však o vnitřní dokument, který není podpořen žádnou judikaturou, naopak ji odporuje, a to konkrétně nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 14.7.2004, IV. ÚS 176/03, ve kterém je uvedeno, že„ Výklad pojmů obsažených v restitučních právních předpisech nelze podřizovat pojmům obsaženým v jiných právních předpisech či odvětvích veřejného práva (kupř. práva stavebního)„. Žalobci mají za to, že s ohledem na rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 29. 10. 2008, kdy jejich restituční nároky byly znaleckým posudkem znalce [příjmení]. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] ze dne 24. 6. 2014 oceněny na částku 9 223 750 Kč, činí následně aktuální celkový restituční nárok žalobců, po zohlednění částečného uspokojení nároků žalobců podle předchozích rozhodnutí soudů, částku ve výši 1 349 895,26 Kč. 5. Žalobci dále tvrdili, že až do dne podání žaloby nebyly nevydané pozemky žalovaným správně oceněny, kdy např. znaleckým posudkem vypracovaným [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 18. 11. 2008, který si nechal vypracovat žalovaný, byl celkový restituční nárok žalobců oceněn částkou 143 890,50 Kč, přičemž žalovaný v tomto případě neposkytl znalci pro zpracování znaleckého posudku kupní smlouvu, ze které bylo patrno, že nevydané pozemky jsou vykupovány pro výstavbu sídliště [obec] – [část obce]. Následně bylo ve znaleckém posudku na pozemky nahlíženo jako na zemědělské, nikoliv jako na stavební, což samozřejmě snížilo jejich celkové ocenění. 6. Žalobci tak mají za to, že jim po celou předcházející dobu prakticky znemožněno domoci se plně adekvátní náhrady, žádat o vydání náhradních pozemků a přihlásit se do veřejné nabídky pozemků určených žalovaným k převodu, resp. být v rámci veřejné nabídky úspěšní. Dle strany žalující pak daným postupem žalovaný nedodržoval účel zákonné úpravy, jímž bylo nabídnout pozemky v dostatečné kvalitě a kvantitě a poskytnout tak náhradu v co nejkratší době a co nejširšímu okruhu oprávněných osob. Tuto povinnost žalovaný evidentně neplnil a neplní. 7. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu ČR, např. sp.zn. III. ÚS 495/05, I. ÚS 3169/07, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. sp.zn. 31 Cdo 3676/2009 či 28 Cdo 4265/2007 a mnohá rozhodnutí další, tak žalobci dovozovali své oprávnění vybrat si sami náhradní pozemky a žádat jejich převod. Poukazovali přitom na skutečnost, že za účelem uspokojení svého nároku vedli a vedou s žalovaným i další soudní řízení, z nichž některá byla již pravomocně ukončena, a soudy v nich jednoznačně dovodily odpovědnost žalovaného za jeho liknavý postup při uspokojování nároku žalobce. Stejně tak soudy dle žalobců posuzovaly již způsob ocenění jim nevydaných pozemků se závěrem, že tyto je nutno ocenit jako stavební, kterýžto závěr nebyl zpochybněn ani Nejvyšším soudem ČR. Dovolávali se tak závěrů těchto soudů a s odkazem na požadavek právní jistoty a zásadu předvídatelnosti soudního rozhodování, jakožto i s odkazem na ustanovení § 13 o.z. žádali, aby byl ve vztahu k jimi vybraným pozemkům (či podílům na nich) nahrazen projev vůle žalovaného a tyto jim byly bezplatně převedeny do jejich vlastnictví. 8. Žalovaný nárok žalobce neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Nesouhlasil s oceněním restitučního nároku žalobců, kdy zejména namítal to, že nevydané pozemky nebyly v době přechodu na stát stavebními pozemky, proto by odporovalo zákonu o půdě, kdyby byly oceněny jako pozemky stavební. Dle v té době platné vyhl. [číslo] Ú.l, kterou se prováděl zákon o stavebním řádu, se stavebním pozemkem rozumělo místo vymezené územním rozhodnutím k zastavění. Směrný územní plán takovou definici nesplňuje a nevydané pozemky není možno považovat za stavební. Podle žalovaného musí znalec při ocenění pozemků vycházet ze stavu„ v němž se vydávají„, nikoli ve stavu ke dni účinnosti zákona o půdě. V souvislosti s požadavkem žalobců, aby nárok byl uspokojen způsobem, který se vymyká zákonem stanovenému postupu podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb. žalovaný uvedl, že žalobci měli možnost vypořádat svůj nárok prostřednictvím veřejných nabídek, a to nejen v [obec], kde je, resp. byla výměra státních pozemků použitelných k uspokojení nároků oprávněných osob omezená. Žalobci si dle žalovaného mohli v rámci veřejných nabídek požádat v [územní celek] o převod v nabídce podle zákona č. 229/1991Sb. o [číslo] pozemků a v nabídce podle §7 zákona č. 95/199Sb. popř. § 12 zákona č. 503/2012Sb. o 8723 pozemků. 9. Žalovaný se dále vyjádřil k převoditelnosti jednotlivých navržených pozemků. K pozemku v obci [obec] parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] poukazoval žalovaný na vyjádření obce, podle něhož probíhá v současné době v obci změna územního plánu [číslo] která se blíží konečné fázi, je před schválením a pozemek by v budoucnu obec využila jako přístupovou komunikaci k řece. Sama obec by o tento pozemek měla zájem. Podle obcí předloženého formuláře k dotazu žalovaného je pozemek vyloučen z převodu podle § 6 odst. 1, písm. b) zák.č. 229/1991 Sb. Podle žalovaného také nejsou vhodné k převodu jeho spoluvlastnické podíly na žalobci navrhovaných pozemcích ve [obec], když není vlastníkem celého pozemku, navíc za situace, kdy před podáním předmětné žaloby požádali spoluvlastníci o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví dle zákona o půdě. Zmínil také další řízení, které je o vydání těchto pozemků vedeno u Okresního soudu Praha – východ. 10. Žalobci se rovněž vyjadřovali k převoditelnosti jednotlivých pozemků. K námitce převoditelnosti pozemku parc. [číslo] v [obec] a sdělení obce uvedli, že se seznámili s aktuálně platným a účinným územním plánem obce, jakož i z jeho připravovanou změnou [číslo] která však dosud nenabyla účinnosti. Podle aktuálního