22 C 319/2022 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 19 465,09 Kč s příslušenstvím, jakožto právní nástupkyně společnosti [právnická osoba], [IČO] s následujícími tvrzením. Původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu [číslo] s produktovým názvem [příjmení] [příjmení] v hotovosti týdenní 02/ 2018, neoddělitelnou součástí byly obchodní podmínky. Před uzavřením smlouvy původní věřitel zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, přičemž vycházel mj. z informací získaných z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných sdružením SOLUS, prověřoval úvěruschopnost žalované též prostřednictvím insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních úřadů, interních registrů a dalších zdrojů, dále komplexně hodnotil situaci žalované a doložené skutečnosti konfrontoval se statistickými a demografickými modely a historickými daty. Jelikož původní věřitel žalobkyně nenabyl pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr, poskytl jí hotovostní zápůjčku ve výši 8 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaná zavázala zaplatit částku 15 233 Kč, tj. úrok se zápůjční pevnou úrokovou sazbou 29 % ročně, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částku za administrativní činnost a komfortní splácení. Tato částka měla být splacena v 60 týdenních splátkách po 254 Kč se splatností první splátky týden po uzavření smlouvy. Na pohledávku původního věřitele žalobkyně žalovaná zaplatila celkem 2 500 Kč, a to platbou 1 000 Kč dne 23. 9. 2019 a platbou 1 500 Kč dne 16. 10. 2019. Uhrazené platby byly započteny na jistinu 2 079,28 Kč a na poplatky 420,72 Kč. Následně došlo k postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 19 882,43 Kč, která je složena z jistiny 5 920,72 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru 6 444,37 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ke dni 1. 2. 2022 4 000 Kč (tj. smluvní pokuta 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky ohledně nichž byla žalovaná v prodlení), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 417,34 Kč (kapitalizovaný od 17. 3. 2022 do 1. 2. 2022) a sankčních poplatků ve výši 310 Kč (poplatky za zahájení vymáhání dluhu a poplatky za upomínky požadované v souladu se smluvním ujednáním v čl. Postup při prodlení zákazníka). Dále žalobkyně požaduje příslušenství v podobě úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 920,72 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 920,72 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění předžalobní výzvou ze dne 20. 5. 2022. 2. V návaznosti na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení, zdali, jakým způsobem byla hodnocena schopnost žalované úvěr splácet, žalobkyně doplnila tvrzení následně. Žalobce považuje za nezbytné podrobně se vyjádřit k právní regulaci upravující přezkum úvěruschopnosti s odbornou péčí poskytovatelem spotřebitelského úvěru, neboť znám přístup některých soudů kladoucích na poskytovatele úvěru nereálné požadavky, paušalizují, nesprávně aplikují závěry některých rozhodnutí vyšších soudů, některá rozhodnutí vyšších soudů naopak úplně pomíjí. Setkala se i s výkladem v rozporu s komunitární úpravou, duchem směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru („ CCD“). Ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, nyní § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. V posledních letech lze pozorovat, že různé orgány veřejné moci kladou na posouzení úvěruschopnosti spotřebitele odlišné požadavky. Dle žalobkyně finanční arbitr, některé soudy nižších stupňů při výkladu citovaného ustanovení nedostatečně zohledňují evropskou úpravu implementující, její výklad podaný Soudním dvorem EU („ SDEU“). Text citovaného ustanovení nerozlišuje posouzení úvěruschopnosti u spotřebitelského úvěru na bydlení, spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Není ale pochyb, že smysl a účel pravidla, i evropské pozadí ustanovení vyžadují, aby na posouzení úvěruschopnosti u obou druhů úvěru byly kladeny odlišné požadavky (recitál 22 směrnice 2014/17/EU, o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení, nebo stanovisko generálního advokáta Nilse Wahla z 11. 9. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA, poznámku pod čarou č. 18. V české literatuře srov. Bezouška, P. Zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru. Právní rozhledy, 2017, [číslo] s . 381 a násl.) K posouzení úvěruschopnosti viz stanovisko generálního advokáta Gerarda Hogana z 2. 4. 2020, C -84/19, C -222/19 a C -252/19, Profi Credit Polska, bod 117. K odlišení míry harmonizace od rozsahu harmonizace viz stanovisko téhož generálního advokáta z 23. 5. 2019, C -383/18, Lexitor, body 33–38. Dále rozsudek SD z 18. 7. 2013, C -265/12, Citroën Belux NV, bod 20, a tam cit. judikaturu; Vacek, L. Režim maximální harmonizace a jeho důsledky při transpozici směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Jurisprudence, 2010, č. 7, s . 34 a násl.; 4 Bezouška, P., op. cit. sub 1, s . 381 a 382; rozsudek SD z 15. 1. 2014, C -176/12, Association de médiation sociale, bod 36 a násl.; Bobek, M., Bříza, P., Komárek, J. Vnitrostátní aplikace práva Evropské unie 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s . 161–168. Tamtéž, s . 168:„ Pojem zákazu výkladu contra legem v právu EU bude patrně asi vhodné vykládat minimalisticky, tedy omezit na případy, kdy požadavek směrnice bude v jasném protikladu se zněním konkrétního vnitrostátního ustanovení (tedy A v. non A).“; rozsudek NS z 18. 4. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3972/2017:„ (U) stanovení § 22 odst. 2 autorského zákona je možno vyložit za pomoci eurokonformního výkladu tak, že pod v tomto ustanovení uvedený pojem ‚kabelový přenos‘ lze zahrnout i přenos (sdělení veřejnosti) prostřednictvím družice.“ Dále např. rozsudek z 27. 1. 2021, sp. zn. 33 Cdo 1217/2020:„ Za použití eurokonformního výkladu je tedy nutné dospět k závěru, že smlouvou o přepravě osoby se rozumí i smlouvy s přepravou osoby související.“ Shora uvedená směrnice je v režimu úplné (maximální) harmonizace. Členské státy nesmí v rozsahu harmonizované úpravy zavádět vnitrostátní pravidla odchylující se od pravidel ve směrnici, ani ve prospěch spotřebitele. V odborné literatuře P. Bezouška rozebral, že česká transpozice pravidel o posouzení úvěruschopnosti obsažená v čl. 8 směrnice není prosta pochybností, což orgány veřejné moci nezbavuje povinnosti vykládat citované ustanovení v co největším možném rozsahu dle znění a účelem směrnice k dosažení výsledku aplikace práva sledovaného směrnicí. Eurokonformní výklad se pouze nesmí stát základem interpretace vnitrostátního práva contra legem. S ohledem na úzký výklad práva contra legem v právní teorii i praxi, i proto, že citované ustanovení obsahuje řadu neurčitých právních pojmů, lze je vyložit dle směrnicové předlohy. Žalobkyni není známo zpochybnění českých soudů možnost vyložit citované ustanovení ve shodě se směrnicí. Dle názoru finančního arbitra český zákonodárce transponoval směrnici„ řádně“. Dle žalobkyně nic nebrání ustanovení o povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru jiném než na bydlení vykládat eurokonformně. K uvedenému viz nález finančního arbitra („ FA“) z 11. 10. 2021, č. j. FA/SR/SU /875 2019, část 7.6.; J. Stabentheiner uvádí, že čl. 8 CCD je„ neobyčejně nejasný a neúplný a čtenáře nechává bezradné“. Viz Stabentheiner, J. Das Verbraucherkreditgesetz. Österreichische Juristen-Zeitung, 2010, č. 12, s . 539. Cit. dle Kaspar, A., Kronthaler, C. Prüfung der Kreditwürdigkeit nach § 7 Abs. 1 VKrG. Verbraucherrecht, 2021, č. 5, s . 164; rozsudek SD z 26. 4. 2012, C -472/10, Invitel, bod 22; usnesení SD z 16. 11. 2010, C -76/10, Pohotovosť, nebo rozsudek NS z 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012; Möslein, F., Röthel, A. in Riesenhuber, K. a kol. Europäische Methodenlehre. 4. vyd. Berlin: De Gruyter, 2021, kapitola 11, marg. [číslo]; Kesting, A., op. cit. sub 11, s . 61–63, nebo Heinrich, E. Anfonderungen an die Kreditwürdigkeitsprüfung im Verbraucherrecht. Juristische Blätter, 2014, č. 4, s . 365; opatrenie Národnej banky Slovenska zo 14. 11. 2017, č. 10/ 2017, ktorým sa ustanovujú podrobnosti o posúdení schopnosti spotrebiteľa splácať spotrebiteľský úver, v platném znění; Heinrich, E., op. cit. sub 12, s . 365; k interpretaci pojmu„ snížení“ celkových nákladů úvěru ve smyslu čl. 16 odst. 1 CCD stanovisko generálního advokáta Gerarda Hogana ve věci Lexitor, cit. sub 3, body 33–38; nálezy ÚS z 22. 11. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2989/16, sp. zn. I. ÚS 2063/17. Dle žalobkyně lze interpretační pravidlo formulované ÚS použít subsidiárně, když všechny ostatní standardní metody interpretace práva nevedou k uspokojivému výsledku. Především před výkladovým pravidlem, dle něhož zákonné ustanovení