36 C 42/2022-147 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20.1.2022 domáhala určení, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Čelákovice (dále také jako„ pozemek“) s příslušností hospodařit pro Státní pozemkový úřad je Česká republika, tj. první žalovaná. Žalobu odůvodnila tím, že ačkoliv je v katastru nemovitostí evidován jako vlastník pozemku druhý žalovaný, město Čelákovice, žalobkyně má za to, že není skutečným vlastníkem předmětného pozemku, nýbrž že jeho vlastníkem jest Česká republika. Přičemž se u tohoto pozemku jedná o součást zemědělského půdního fondu a s ohledem na jeho charakter je tedy příslušným k jeho hospodaření Státní pozemkový úřad. 2. Druhý žalovaný měl vlastnické právo k pozemku údajně nabýt ex lege na základě ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. zákona 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (dále také jako„ ZPO“). Dle žalobkyně však příslušné ustanovení předepisuje kumulativní podmínky pro nabytí předmětného pozemku druhým žalovaným, a to, že„ Do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, (i) k nimž ke dni 23. listopadu 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce a v hlavním městě [obec] též na městské části, (ii) pokud obce a v hlavním městě [obec] též městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily.“ Žalobkyně je přesvědčena, že druhý žalovaný tyto podmínky nenaplnil. V dané době totiž s pozemkem nehospodařil, a tedy jeho vlastníkem je i nadále žalovaná ad 1). Ke vkladu vlastnického práva pro druhého žalovaného do katastru nemovitostí došlo pouze na základě dopisu druhého žalovaného ze dne 14.10.1996, [číslo jednací] adresovaného Katastrálnímu úřadu [okres]. 3. Žalobkyně dovozovala svoji aktivní legitimaci ve věci z toho, že je oprávněnou osobu dle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále také jako„ ZMV“), a že sporný pozemek parc. [číslo] má původ v pozemku PK [číslo] zapsaném na knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro katastrální území Čelákovice. Jeho vlastníkem bylo [příjmení] děkanství v [obec], právní předchůdce žalobkyně, a tento pozemek tvořil původní církevní majetek ve smyslu ustanovení § 2 písm. a) ZMV alespoň po část rozhodného období. V případě předmětného pozemku došlo v rozhodném období k majetkové křivdě v důsledku skutečností uvedených v § 5 písm. a) ZMV, tedy k odnětí věci bez náhrady postupem podle zák.č. 142/1947 Sb. o revisi první pozemkové reformy nebo podle zák.č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě), což vyplývá ze zápisu v knihovní vložce ze dne [datum], č.d. [anonymizováno]. V daném případě mohlo eventuálně dojít v rozhodném období k majetkové křivdě v důsledku skutečností uvedených v ustanovení § 5 písm. k ) ZMV, tedy k převzetí nebo ponechání si věci bez právního důvodu (za předpokladu, že byla v knihovní vložce pouze poznamenána poznámka výkupu, avšak k vydání příslušného výměru již nedošlo). Předmětný pozemek byl žalobci odňat v rozhodném období za nejasných okolností. pokračování - 3 - 36 C 42/2022 4. Žalovaná ad 1) nárok uplatněný žalobkyní neuznala s odůvodněním, že druhý žalovaný, Město Čelákovice, nabylo předmětný pozemek parc. [číslo] v katastru obce Čelákovice ex lege, zcela v souladu s ustanovením § 1 odst. 1 ZPO a pozemek je v jeho vlastnictví po právu. Namítala rovněž, že žalobkyně nedoložila srovnávací sestavení parcel, z kterého by jednoznačně vyplynulo, že celý pozemek parc. [číslo] má původ v pozemku PK [číslo]. Tuto námitku však později opustila a danou skutečnost nečinila spornou. Poukazovala na to, že stát nabyl pozemek dle pozemkového katastru [číslo] postupem dle zákona č. 46/1948 Sb., což dokládá zápis v knihovní vložce [číslo] s datem [datum], č.d. [anonymizováno], kde je uvedeno, že se podle § 10 odst. 2 zák.č. 46/1948 Sb. poznamenává provedení výkupu pp. [číslo] a násl. Poznámka provedení výkupu v pozemkové knize má účinky přechodu vlastnictví k vykoupené půdě na československý stát. Dotčený pozemek byl dle GP [číslo] přidělen Městskému národnímu výboru [obec], což dokládá listina označená jako [ulice] smlouva o převodu správy národního majetku, č.j. S fin. [číslo], ze které vyplývá, že se správa majetku převádí ke dni 1.11.1982. Na základě listiny označené jako dílčí převod ze dne 14.10.1996 bylo zapsáno vlastnické právo pro obec Čelákovice. Názor žalobkyně, že nebyly splněný podmínky přechodu vlastnického práva na druhého žalovaného dle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, nepovažuje za správný. 5. Druhý žalovaný s žalobou rovněž nesouhlasil a v plném rozsahu ji odmítl. Uvedl, že splnil veškeré zákonné podmínky pro nabytí předmětného pozemku, a i kdyby tomu tak nebylo, tento pozemek je z jeho strany již dávno vydržen. Namítl také, že žalobce nesplňuje podmínku stanovenou ZMV pro podání žaloby, když na jeho straně nedošlo k majetkové křivdě, jelikož pozemek byl vykoupen za náhradu a k vydání příslušného výměru došlo. Odkazoval přitom na zápis v knihovní vložce s poznámkou výkupu a ustanovení § 10 odst. 2 a 3 zák.č. 46/1948 Sb. s tím, že poznámka provedení výkupu v pozemkové knize má účinky přechodu vlastnictví k vykoupené půdě na československý stát, a tedy podle něho převod lze zapsat teprve po provedení výkupu (tj. řízení o náhradě). Také dokumenty s průvodním sdělením, které získal od Státního okresního archivu [obec] – venkov prokazují podle něho, že právní předchůdce žalobkyně obdržel za odňaté pozemky náhradu. Z listin je zřejmé, že došlo k výpovědi osob hospodařících na předmětném pozemku, pozemek byl vykoupen, na návrh ONV v Brandýse nad [příjmení] vydal Okresní soud v Brandýse nad Labem příkaz dne 8.11.1950 katastrálnímu úřadu, aby poznamenal provedení výkupu. Tedy soud musel shledat veškeré podmínky pro provedení výkupu za splněné, jelikož na základě jeho návrhu byla provedena změna v katastru. Předmětný pozemek je svým druhem ornou půdou a souvisí se hřbitovem ve městě [obec], kde je však veden platným územním plánem jako obytné území, není s ním již jako s ornou půdou počítáno a je zde plánováno rozšíření hřbitova. Ostatně za tímto účelem byl již v roce 1984 převeden tento pozemek z ONV [okres] na MNV [obec]. S pozemkem druhý žalovaný také průběžně stále hospodaří, čemuž předložil poslední uzavřené smlouvy se [právnická osoba] zemědělská a obchodní, a.s. z let 2014 a 2019. Druhý žalovaný byl přesvědčen, že na jeho straně je splněna podmínka daná ustanovením § 1 odst. 1 ZPO, když i z doložené hospodářské smlouvy z roku 1984 vyplývá právo hospodařit na straně MNV [obec], když docházelo k trvalému hospodaření na pozemku, tento byl propachtováván a je na něm zamýšleno rozšíření městského hřbitova, přičemž veškerá tato činnost je bezpochyby hospodařením s pozemkem. 6. K možnému vydržení pozemku druhý žalovaný uváděl, že v dobré víře pozemek fakticky držel a užíval, vystupoval jako vlastník pozemku, a to od dob, kdy majetek nabyl na základě pokračování - 4 - 36 C 42/2022 rozhodnutí státu, a to po dobu více než 25 let před podáním žaloby. Svoji dobrou víru opírá, mimo skutečnosti uvedené výše, zejména o stav zápisu v katastru nemovitostí a uzavřené pachtovní smlouvy, vůči nimž nikdy nikdo nenamítal ničeho. Dle § 134 obč.zák. se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. I pokud by nebyl dán právní titul prokazující pravost držby, vydržel by dotčený pozemek uplynutím doby dvaceti let (§ 1095 o.z.). 7. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalovaných uvedla k tvrzení žalovaných, že za výkup pozemků byla poskytnuta náhrada, neboť je v záznamu uvedeno, že se pozemek vykupuje, že odkazovaný zákon předpokládá přijetí prováděcí vyhlášky, která měla stanovit právě výši náhrady za výkup těchto pozemků, ta nikdy nebyla přijata. Rovněž ze zprávy Národního archivu, je patrno, že pozemky byly vždy odňaty bez náhrady. V podání ze dne 9.9.2022 k tomu žalobkyně doplnila, že skutečnost, že nebyla vyplácena náhrada v případě„ výkupu„ pozemků podle zákona o revizi nové pozemkové reformy nebo zákona o nové pozemkové reformě považuje za notorietu. Zákon o nové pozemkové reformě předpokládal přijetí vládního nařízení o náhradě za vykoupenou půdu a měl být zvláštními předpisy upraven způsob, jak se má platit náhrada. Avizovaná vyhláška však nikdy vydána nebyla, stejně jako zvláštní předpisy, které by upravily placení náhrady. Důvodová zpráva k usnesení Vlády republiky československé o vypořádání závazků na zemědělském majetku převzatém v revizi první pozemkové reformy a v nové pozemkové reformě a o přídělových cenách za tento majetek ze dne 4.5.1954, [číslo] k tomu uváděla, že„ oceňování převzatého majetku za účelem stanovení náhrady býv. vlastníkům nebylo provedeno. Poskytování náhrad bylo by v rozporu s politikou zatlačování kapitalistických živlů na vesnici. Neprovádě