46 C 51/2023 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 24 020 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit nejpozději dne [datum] spolu se smluvním úrokem ve výši 4 020 Kč. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný vybral dle své volby parametry (výši požadovaného úvěru a termín splatnosti) a seznámil se s výší poplatku za poskytnutí úvěru a s úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář uvedením osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy, čímž po seznámení se s obsahem a podmínkami uzavření smlouvy učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy. Pro identifikace plateb byl zvolen variabilní symbol odpovídající číslu smlouvy [číslo]. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet (lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB) byl žalovanému vyplacen dne [datum] převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný nevrátil úvěr v datu splatnosti navzdory tomu, že byl k úhradě svého dluhu upomínán. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a ze dne [datum] byly zjištěny podmínky pro poskytnutí jednorázového a bezúčelového úvěru ve výši 15 000 Kč s roční úrokovou sazbou 320,57 % a výší RPSN 1 753,7 %, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 030 Kč s tím, že úvěr byl sjednán online. Délka splatnosti úvěru byla dohodnuta na 23 dnů. Podmínky sjednání smlouvy byly následujícího dne změněny tak, že nově bylo dohodnuto poskytnutí jednorázového a bezúčelového úvěru ve výši 20 000 Kč s roční úrokovou sazbou 318,98 % a výší RPSN 1 788,6 %, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 020 Kč s tím, že úvěr byl sjednán online. Délka splatnosti úvěru byla dohodnuta na 23 dnů. 5. Z výpisu z účtu [číslo] vedeného u [anonymizováno] k datu [datum] bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byla odeslána téhož dne částka 15 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo], a z výpisu z totožného účtu k datu [datum] bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byla odeslána téhož dne částka 5 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. 6. Ze sdělení [právnická osoba], ze dne [datum] bylo zjištěno, že účet č. [bankovní účet] je veden na osobu žalovaného a dne [datum] na něj byla přijata platba ve výši 15 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] a dne [datum] platba ve výši 5 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně příloh bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalobkyní smlouvu, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni; jejich parametry byly ujednány na str. 8 smlouvy. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 9. Z plné moci ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně zmocnil žalobkyni mj. k vyrozumívání dlužníka pohledávky o jejím postoupení. 10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího lístku (podacího čísla [anonymizováno]) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení svého dluhu a upozornila jej na možnost jeho vymáhání před soudem. 11. Ze sledování zásilek České pošty zásilky č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že zásilka byla dne [datum] uložena na poště z důvodu nezastižení adresáta. 12. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný a společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřeli prostřednictvím webových stránek [webová adresa] dne [datum] smlouvu, na základě které byly žalovanému poskytnuty bankovním převodem na jeho účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], a.s., peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Následně byla dne [datum] mezi týmiž subjekty uzavřena smlouva, kterou došlo ke změně smlouvy původní tak, že žalovanému bylo poskytnuto celkem 20 000 Kč namísto původně sjednaných 15 000 Kč. Finanční prostředky ve výši 5 000 Kč byly žalovanému na jeho shora uvedený účet poskytnuty dne [datum]. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit do 23 dnů od jejich poskytnutí společně s poplatkem ve výši 4 020 Kč. Pohledávka za žalovaným byla dále postoupena na žalobkyni. Ani přes výzvu k úhradě dluhu žalovaný peněžní prostředky po datu splatnosti nevrátil. 13. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), konkrétně pak podle § 2390 o.z., podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 14. K povaze uzavřené smlouvy soud podotýká, že smlouva o zápůjčce má na rozdíl od smlouvy o úvěru reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky, přičemž při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Naproti tomu ze smlouvy o úvěru vzniká věřiteli povinnost rezervovat a na žádost dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše a dlužníkovi vzniká právo (nikoliv povinnost) úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Reálné povaze smlouvy o zápůjčce přitom nebrání skutečnost, že o předmětu půjčky je mezi dlužníkem a věřitelem učiněna dohoda (a to i písemná), byť by tato dohoda případně bezprostředně časově předcházela reálnému poskytnutí smluvené částky peněz (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. 29 Odo 1386/2006). 15. S ohledem na skutečnost, že žalovaný vystupoval v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“). Podle § 2 odst. 1 zákon o spotř. úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Soudní dvůr Evropské unie přitom ve svém rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 účastníků OPR- Finance s.r.o. v. GK dovodil, že se jedná o neplatnost nikoliv relativní, ale absolutní, a soudy jsou tak povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. 17. V posuzovaném případě je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce a poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně neposoudila jeho úvěruschopnost. Právní předchůdce žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z veřejně dostupných databází, aniž by jakkoliv zjišťovala osobní či majetkové poměry žalovaného, natož tak je jakkoliv ověřovala. Na základě těchto informací dospěl soud k závěru, že žalobkyn