7 C 64/2021-419 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobami podanými u zdejšího soudu ve dnech 3.2.2021 až 31.3.2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 724 968,20 Kč s příslušenstvím. Jednalo se o část z celkového počtu 22 žalob, které žalobce na žalovaného v daném období podal.2. Předmětem tohoto rozhodnutí jsou jednotlivé nároky na zaplacení částek 90 000 Kč s příslušenstvím, částky 739 448,20 Kč s příslušenstvím, částky 129 500 Kč s příslušenstvím, částky 28 400 Kč s příslušenstvím a částky 737 620 Kč s příslušenstvím, které byly žalobcem uplatněny v žalobách vedených původně samostatně pod sp.zn. 7 C 64/2021, sp.zn. 7 C 121/2021, sp.zn. 7 C 154/2021, sp.zn. 7 C 169/2021 a sp.zn. 7 C 172/2021. K návrhu žalovaného spojit jednotlivá proti němu vedená řízení ke společnému projednání soud výše uvedená řízení vedená pod sp.zn. 7 C 64/2021, sp.zn. 7 C 121/2021, sp.zn. 7 C 154/2021, sp.zn. 7 C 169/2021 a sp.zn. 7 C 172/2021, usnesením ze dne 4.1.2023, č.j. 7 C 64/2021 – 67, spojil ke společnému projednání, jež nadále je vedeno pod sp.zn. 7 C 64/2021. Přes nesouhlas žalobce s tímto krokem shledal naplnění předpokladů uvedených v ustanovení § 112 odst. 1 o.s.ř., když spojená řízení se týkala týchž účastníků, jejichž spory spolu časově a místně souvisí a již z žalob bylo zřejmé, že okruh dokazovaných skutečností bude obdobný, čemuž odpovídaly také zčásti shodně navrhované listinné důkazy. Podotkl k tomu, že ke společnému projednání nespojil také všechna řízení, nýbrž pouze ta, jejichž příbuznost byla bližší.3. Ve věci vedené pod 7 C 64/2021 tvrdil žalobce, že je státní příspěvkovou organizací a žalovaný byl jeho zaměstnancem a v období let 2010 až 2019 vykonával u něho funkci generálního ředitele. Při výkonu této funkce byl žalovaný při nakládání s majetkem státu vázán povinnostmi dle § 14 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích ( dále jen zákon o majetku ). Tedy využívat majetek státu účelně a hospodárně k plnění funkcí státu a k výkonu stanovených činností, když organizační složka si musí počínat tak, aby svým jednáním majetek nepoškozovala a neodůvodněně nesnižovala jeho rozsah a hodnotu anebo výnos z tohoto majetku. Dle § 47 odst. 1 zák. opokračování - 3 - 7 C 64/2021majetku byl přitom povinen provádět tuto činnost s odbornou péčí a postupovat podle tohoto zákona, dalších právních předpisů a vnitřních předpisů, jimiž se hospodaření a nakládání s majetkem řídí. V případě porušení zákonem stanovených povinností pak podle § 47 odst. 2 zák. o majetku žalovaný jako generální ředitel žalobce nese odpovědnost za škodu, která tím vznikla na majetku, s nímž je organizační složka příslušná hospodařit, v rozsahu trestněprávních, pracovněprávních a občanskoprávních předpisů. V polovině roku 2020 byl u žalobce proveden forenzní audit auditorskou společností , právnická osoba, ., jež zahrnoval období od 1.1.2010 do 31.12.2019. Dále byl Ministerstvem zahraničních věcí ČR ( dále jen „MZV ČR“ ), Generální inspekcí a interním auditem, proveden u žalobce mimořádný audit č.7/2020/IS „Systémový a procesní audit organizace , adresa, , příspěvková organizace MZV“ za auditované období od 1.1.2019 do současnosti. Na základě výstupů těchto auditů bylo dle žalobce prokázáno, že žalovaný v období výkonu funkce generálního ředitele uzavřel jakožto příkazce několik příkazních smluv s příkazníkem paní , jméno FO, , a to dne 14.2.2018, dne 4.12.2018 ( ve znění dodatků ze dne 27.6.2019 a ze dne 30.9.2019 ) a dne 16.12.2019, kdy předmětem činnosti příkazníka bylo provedení odborné reklamní činnosti, marketing a mediální zastoupení, za kterou byla sjednána odměna ve výši 20 000 Kč měsíčně, navyšovaná postupně až na 45 000 Kč měsíčně. Právní vztahy plynoucí z daných příkazních smluv byly mezi stranami vypořádány jednak Dohodou o narovnání ze dne 23.4.2019 a Dohodou o ukončení příkazní smlouvy ze dne 19.12.2019, kdy však i po jejich uzavření bylo paní , jméno FO, poskytnuto další plnění v hodnotě 90 000 Kč, jež se vztahuje k období měsíce ledna a února roku 2020. Výše uvedeným jednáním se žalovaný dle žalobce dopustil porušení povinností, jež mu plynou ze zákona o majetku, čímž byla žalobci způsobena škoda ve výši 90 000 Kč. Výše škody byla ve smyslu § 262 zák. práce určena ministrem zahraničních věcí ČR na základě nálezů obou auditů. Povinnost projednat škodu s žalovaným byla žalobci uložena sdělením ministra zahraničních věcí ze dne 19.8.2020. Žalobce dopisem ze dne 14.9.2020 ve smyslu § 263 odst. 1 zák. práce nárok k náhradě škody ve výši 90 000 Kč žalovanému písemně oznámil a vyzval ho k úhradě této částky ve lhůtě 7 dnů. Ve svém vyjádření ze dne 24.9.2020 se žalovaný k uplatněnému nároku postavil nejednoznačně. Následně přistoupil žalobce k projednání tohoto nároku na náhradu škody se Základní odborovou organizací OS státních orgánů a organizací při organizaci , adresa, (dále jen „odborová organizace“), a to žádostí ze dne 20.11.2020, kterou ji požádal o vyjádření. Odborová organizace se k této žádosti k samotné otázce náhrady škody nevyjádřila. Před podáním žaloby žalobce znovu vyzval žalovaného k úhradě žalované částky výzvou, která byla žalovanému doručena dne 18.12.2020. Žalovaný dluh přesto neuhradil a k výzvě se žádným způsobem nevyjádřil.4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Namítl, že žalobce se v žalobě ani nepokusil naznačit, natož prokazovat, v čem má spočívat zavinění žalovaného za škodu. Argumentace žalobce dle žalovaného dokládá zjevné nepochopení rozdílu mezi objektivní a subjektivní stránkou odpovědnosti za škodu. Plnění pracovních úkolů generálního ředitele není plněním pracovních úkolů všech ostatních zaměstnanců příspěvkové organizace. Obecným konstatováním nelze nahradit povinnost zaměstnavatele přesně uvést a prokázat, při jakém konkrétním pracovním úkolu zaměstnanec zaviněně porušil svou konkrétní právní povinnost. Žalobce zjevně považuje za důkaz prokazující zavinění žalovaného zmiňovaný audit. Žalovaný zpochybnil důkazní hodnotu tzv. forenzního auditu s tím, že výrazná neodbornost jeho provedení ani nezakrývá účelovost jeho zadání k poškození žalovaného. Pro tento typ šetření je charakteristické, že se jeho rozsah a zaměření řídí požadavky zadavatele a není upraveno zákonem nebo auditorskými standardy. Z obsahu Dohody o ukončení příkazní smlouvy ze dne 19.12.2019 lze zjistit, že příkazní smlouva ze dne 16.12.2019 byla ukončenapokračování - 4 - 7 C 64/2021ke dni 29.2.2020, přičemž dle této smlouvy činila odměna , jméno FO, částku ve výši 45 000 Kč měsíčně. Proto náležela , jméno FO, ještě odměna ve výši 90 000 Kč za měsíce leden a únor 2020 a žalovanému je známo, že po tuto dobu také vykonávala dohodnutou činnost pro žalobce, např. svatební veletrh za účasti známých osobností , právnická osoba, , jehož se zúčastnil také tehdejší generální ředitel žalobce. Uzavření dohody o ukončení příkazní smlouvy ke dni 29.2.2020, tedy za dva měsíce po jejím uzavření, bylo pro žalobce výhodnější, než kdyby došlo k ukončení smlouvy výpovědí, kdy výpovědní lhůta činila 6 měsíců. Úhradu částky 90 000 Kč za leden a únor také nemohl žalovaný již ovlivnit, když z důvodu odvolání z funkce generálního ředitele nebyl k tomu od 16.1.2020 kompetentní, není mu zřejmé, z jakého důvodu by měl za úhradu této částky odpovídat.5. Ve věci vedené pod 7 C 121/2021 tvrdil žalobce, shodně jako v žalobách ostatních ( když tyto, jak je výše zmíněno, mají obdobný základ ), že je státní příspěvkovou organizací a žalovaný byl jeho zaměstnancem a v období let 2010 až 2019 vykonával u něho funkci generálního ředitele. Při výkonu této funkce byl žalovaný při nakládání s majetkem státu vázán povinnostmi dle § 14 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích ( dále jen zákon o majetku ). Tedy využívat majetek státu účelně a hospodárně k plnění funkcí státu a k výkonu stanovených činností, když organizační složka si musí počínat tak, aby svým jednáním majetek nepoškozovala a neodůvodněně nesnižovala jeho rozsah a hodnotu anebo výnos z tohoto majetku. Nad rámec povinností uvedených v § 14 odst. 1 zák. o majetku byl povinen dodržovat též § 14 odst. 4 tohoto zákona, kterým je uloženo využívat všechny právní prostředky při uplatňování a hájení práv státu jako vlastníka a při ochraně majetku před neoprávněnými zásahy a také § 14 odst. 5 zákona o majetku, kterým je uloženo včas uplatňovat zejména právo na náhradu škody a průběžně sledovat, zda dlužníci včas a řádně plnili své dluhy. Dle § 47 odst. 1 zák. o majetku byl přitom povinen provádět tuto činnost s odbornou péčí a postupovat podle tohoto zákona, dalších právních předpisů a vnitřních předpisů, jimiž se hospodaření a nakládání s majetkem řídí. V případě porušení zákonem stanovených povinností pak podle § 47 odst. 2 zák. o majetku žalovaný jako generální ředitel žalobce nese odpovědnost za škodu, která tím vznikla na majetku, s nímž je organizační složka příslušná hospodařit, v rozsahu trestněprávních, pracovněprávních a občanskoprávních předpisů. V polov