46 C 312/2024-22 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10 362 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I rozsudku z titulu nezaplaceného příspěvku hrazeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), a sice ve vztahu k automobilu dle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. (dále jen „Vyhláška“), tj. k nákladnímu automobilu jinému než podle písm. r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále jen „Vozidlo“), který byl v období od , datum, do , datum, (po dobu 117 dnů) zapsán v registru vozidel jako provozovaný a zároveň nebyl pojištěn. Žalovaná jako vlastník a provozovatel vozidla byla vyzvána k úhradě příspěvku za předmětné období výzvou ze dne , datum, . Příspěvek je vypočítán jako součin počtu dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno, a zákonné denní sazby určené ve Vyhlášce, která v případě nákladního automobilu jiného než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg činí 86 Kč. Žalobkyně dále požadovala náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaná však ani po zaslání dalších upomínek žalobkyně ze dnů , datum, a , datum, ani předžalobní upomínky ze dne , datum, ničeho neuhradila. Úrok z prodlení byl požadován ode dne po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené žalobkyní ve výzvě k úhradě.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalovaná je státním příslušníkem Lotyšské republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, aplikoval úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení č. 1215/2012), jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy, a dospěl k závěru, že podle čl. 4 nařízení č. 1215/2012 je dána pravomoc a příslušnost k rozhodování věci a podle čl. 4 nařízení č. 864/2007 je rozhodným právem právní řád České republiky.4. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud tedy vyzval účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.5. Ze sdělení , jméno FO, ze dne , datum, včetně karty Vozidla bylo zjištěno, že žalovaná byla v období od , datum, do , datum, provozovatelem i vlastníkem Vozidla, která bylo v daném období zapsáno v registru vozidel jako provozované.6. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne , datum, a z informace , právnická osoba, o doručení zásilky č. , Anonymizováno, dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě příspěvku ve výši 10 062 Kč za 117 dní, kdy nebylo Vozidlo v období od , datum, do , datum, pojištěno, a to ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy.7. Z upomínek ze dnů , datum, a , datum, a z předžalobní upomínky ze dne , datum, včetně podacího archu a informace , právnická osoba, o doručování zásilky č. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní opakovaně vyzývána k úhradě příspěvku s příslušenstvím, jakož i nákladů na mimosoudní uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč, a to s upozorněním na možnost soudního vymáhání dlužné částky.8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaná byla nejméně v období od , datum, do , datum, vlastníkem a provozovatelem motorového vozidla reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, , jež bylo v uvedeném období evidováno jako provozované. Vozidlo nebylo v daném období pojištěno v rámci pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorového vozidla, tzv. povinného ručení. Žalovaná byla k úhradě zákonného příspěvku vyzvána výzvou ze dne , datum, se splatností do 60 dnů od doručení výzvy. Doba, po kterou nebylo Vozidlo pojištěno, trvala 117 dní a denní sazba příspěvku činila 86 Kč, tj. celkem 10 062 Kč. Žalovaná byla ze strany žalobkyně opakovaně upomínána, avšak ničeho neuhradila, a to ani přes upomínku před podáním návrhu, v níž byl zároveň uplatněn nárok na poplatek ve výši 300 Kč spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, ani přes předžalobní upomínku žalobkyně odeslanou žalované téhož dne.9. S ohledem na přechodná ustanovení k zákonu č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a datum jeho účinnosti (viz jeho § 97) byla věc po právní stránce posouzena podle zákona č. 168/1999 Sb. a podle Vyhlášky, neboť skutečnosti rozhodné pro vznik nároku žalobkyně na příspěvek (období, ve kterém nebylo vozidlo pojištěno) nastaly za jejich účinnosti.10. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.11. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen „osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.12. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.13. Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.14. Podle § 2 odst. 1 písm. o) Vyhlášky denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. se stanoví pro nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně ve výši 86 Kč.15. Podle § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.16. Podle § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. musí výzva k zaplacení příspěvku obsahovat lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy.17. Podle § 2a Vyhlášky činí výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla 300 Kč.18. Na podkladě shora popsaného skutkového stavu věci shledal soud s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením, že nárok uplatněný v podané žalobě je důvodný. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení pasivní, tedy nijak neprokázala a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by svou platební povinnost vztahující se k pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem Vozidla, jehož byla v předmětné době provozovatelem a vlastníkem, splnila. Žalobkyně naproti tomu prokázala existenci závazku žalované i výši pohledávky, kterou žalovaná do dnešního dne neuhradila. Soud tedy žalobě vyhověl v plném rozsahu včetně příslušenství, jelikož žalovaná se současně dostala do prodlení [§ 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)], čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v příslušné výzvě k úhradě.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 150 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení pouze zčásti, a to v částce 800 Kč sestávající ze zaplaceného soudního popla