9 C 53/2024 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u nadepsaného soudu dne , Anonymizováno, domáhala zaplacení částky 129 628,87 Kč s 15% zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 102 169,08 Kč od 8.5.2023 do zaplacení a s 30% úrokem ročně z částky 88 124,91 Kč od 28.4.2023 do zaplacení. Dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně – , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 89 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku v celkem 48 měsíčních splátkách po 5 180 Kč. Pro případ neuhrazení jedné dlužné splátky byla v článku 6. části B) sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitne v prodlení v délce 30 dnů, a to až do případného zesplatnění úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek o více jak 65 dnů, a proto právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s článek 6. části B) úvěr zesplatnila a vyzvala dopisem ze dne 27.4.2023 žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny úvěru, dlužných úroků, dlužných smluvních pokut, a to v celkové výši 103 567,08 Kč. Ode dne následujícího dále žalobkyně nárokuje úrok ve výši 30% ročně, který byl stanoven na základě uvážení žalobkyně. V souladu se smluvním ujednáním po zesplatnění úvěru k jistině (ve výši 88 124,91 Kč) přirostly i dlužné úroky ve výši 14 044,17 Kč. V souladu s článkem 6 části B) vznikla žalovanému povinnost po zesplatnění úvěru zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny ve výši 102 169,08 Kč za každý den prodlení. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2023 a společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 5.12.2023 byly pohledávky za žalovaným z titulu shora uzavřené smlouvy postoupeny žalobkyni. Celková výše uplatněné pohledávky představuje dlužnou novou jistinu ve výši 102 169,08Kč, smluvní pokuty ve výši 27 459,79 Kč (vyčíslené ke dni 11.1.2024 jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny od 28.4.2023).2. V podání doručeném soudu dne , Anonymizováno, žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), když před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to především z informací získaných od žalovaného, jež žalovaný uvedl při žádosti o poskytnutí úvěru, zejména z výpisu z účtu za poslední 3 měsíce, a dále z lustrací veřejně dostupných systémů SOLUS, NRKI, ISIR. Při jednání konaném dne , Anonymizováno, pak žalobkyně doplnila tvrzení, že ke dni zesplatnění, tj. 27.4.2023 trvalo prodlení žalovaného 65 dnů.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil; k jednání nařízeném na , Anonymizováno, se bez omluvy nedostavil. Soud tak v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , Anonymizováno, smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 89 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách (celkem 48) ve výši 5 180 Kč. Pro případ prodlení s plněním jednotlivé splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž by se žalovaný ocitl v prodlení delším jak 30 dnů [část B) článek 6.1 smlouvy]. Případě, že by se žalovaný ocitl v prodlení delším jak 65 dnů, byla v článku 6.2 sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnit celý úvěr. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky (jistina a přirostlý úrok) za každý den prodlení (článek 6.5. smlouvy). Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného k zaplacení poskytnutého úvěru ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když výše poskytnutého úvěru, resp. splátek (ve výši 5 180 Kč, Anonymizováno, měsíčně) odpovídala reálným možnostem žalovaného, tj. jeho příjmu cca 59 137 Kč měsíčně doloženým výpisem z účtu žalovaného ohledně jeho příjmů za měsíce , Anonymizováno, a výdajům ve výši 13 136 Kč měsíčně (prokázáno hodnocením klienta, výpisem z transakcí z účtu žalovaného, výpisem záznamů z SOLUS). Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalovaný předmětný úvěr čerpal dne 24.11.2022. Z přehledu splácení bylo zjištěno, že žalovaný sjednané splátky neplnil řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně celou nesplacenou část úvěru zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě (prokázáno oznámením ze dne 27.4.2023). Pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy byla Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5.12.2023 postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 12.12.2023 (prokázáno Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 5.12.2023 včetně příloh, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2023 spolu s poštovním podacím lístkem). Žalovaný na dlužných částkách nezaplatil ničeho. Zaslání předžalobní upomínky ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. má soud za prokázané z předžalobní výzvy k plnění ze dne 30.1.2024 včetně kopie podacího lístku.5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.6. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouvou o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).7. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.11. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.13. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž