35 C 86/2025-496 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobci se domáhali předmětného rozhodnutí s tím, že předchůdci žalobců paní , jméno FO, a paní , jméno FO, jsou držiteli restitučního nároku za v minulosti odebraný pozemek parc. č. PK , Anonymizováno, o výměře 11 179 m2 k. ú. , adresa, . Tento přešel do vlastnictví Československé republiky na základě vyvlastnění provedeného výměrem zn. XI/1-, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne , datum, , vydaným Okresním národním výborem , adresa, -sever, za účelem uskutečnění výstavby.2. Rozhodnutím pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města , adresa, /92 ze dne 23. 7. 1998 bylo rozhodnuto, že tento pozemek nebude předchůdkyním vydán. Jejich nárok pak žalovaný ocenil částkou 60 087,13 Kč pro každou z předchůdkyň. Následně jej přecenil na částku 289 861,25 Kč pro každého z restituentů. I toto přecenění však bylo učiněno nesprávně, když restituční nárok každého z restituentů činil částku 558 950 Kč. Žalobci pak jsou dědici původních restituentů.3. Žalobci tak měli za to, že žalovaný byl ve svém postupu liknavým, když nebyl schopen nárok žalobců (a jejich předchůdců) vypořádat ani po 30 letech. Žalovaný nedostatečně nabízí pozemky k vydání způsobem, který není adekvátní, přičemž v případě žalobců ani nebyl schopen řádně ocenit jejich nárok.4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Zpochybnil výši restitučního nároku žalobců, neboť dle jeho názoru žalobci nesprávně ocenili dotčený pozemek jako stavební, když minimálně část předmětného pozemku nebyla užita k výstavbě. Žalobci tak již byli odškodněni v částce 687 781,89 Kč, tedy v částce 343 890,94 Kč pro každého. Žalobci tak již byli zcela odškodněni a nárokované pozemky pak převyšují hodnotu jejich restitučního nároku. Žalovaný dále ve vztahu k žalobcům zpochybnil svou liknavost, když ti se neúčastnili veřejných nabídek, a to zejména od posledního rozhodnutí soudů v jejich věci.5. Žalovaný nakonec u pozemků ve výroku I. zpochybnil jejich převoditelnost a upozornil na novelu zákona 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu (dále jen „zákon o úřadu“) když uvedl, že u všech předmětných pozemků není jisté, zda pro jejich vydání zde není překážka daná § 6 odst. 1 písm. j) zákona o úřadu.6. Žalobci v reakci na provedené dokazování vzali zpět návrh, pokud jde o pozemky pod výrokem I. Žalovaný s tímto postupem souhlasil, proto soud řízení v tomto rozsahu podle § 96 odst. 1-3 o. s. ř. zastavil.7. Ze shodných tvrzení účastníků a provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobce a) je dědicem paní , jméno FO, a žalobce b) je dědicem paní , jméno FO, (prokázáno též dědickými rozhodnutími). Ty byly držitelkami restitučního nároku za v minulosti odebraný pozemek parc. č. PK , Anonymizováno, o výměře 11 179 m2 k. ú. , adresa, , který měla ve spoluvlastnictví s velikostí podílů ½. Tento pozemek přešel do vlastnictví , Anonymizováno, , Anonymizováno, na základě vyvlastnění provedeného výměrem zn. XI/1-198-1951 ze dne 2. 11. 1951, vydaným Okresním národním výborem , adresa, -sever, za účelem uskutečnění výstavby, a to v několika etapách v letech 1951 až 1953. Po celou dobu byl pozemek evidován jako role (prokázáno tímto rozhodnutím, rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2023, sp. zn. , spisová značka, a pozemkovými mapami). Rozhodnutím pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města , adresa, /92 ze dne , datum, bylo rozhodnuto, že tento pozemek nebude předchůdkyním vydán (prokázáno tímto rozhodnutím) a jejich nárok žalovaný ocenil částkou 60 087,13 Kč pro každou z nich (prokázáno oceněními). Následně žalovaný přecenil restituční nárok na částku 289 861,25 Kč pro každého z restituentů (prokázáno záznamy o výši nároků). Každý z žalovaných byl i prostřednictvím soudních řízení odškodněn částkou 343 890,94 Kč (nesporné tvrzení prokázané mimo jiné i rozsudky předchozích soudů).8. Předmětný pozemek při tom již od 30. let 20. století byl určen jako plochy k výstavbě (prokázáno sdělením Institutu plánování a rozvoje Hlavního města Prahy včetně územních plánů). Z provedeného dokazování pak soud uzavřel, že předmětný pozemek při celkovém ocenění jako stavební má hodnotu 1 117 900 Kč (prokázáno znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, ve znění jeho dodatku). Tímto způsobem při tom měl být oceněn od samotného počátku, což bylo potvrzeno v řízení u Okresního soudu v Příbrami. sp. zn. , spisová značka, (prokázáno rozhodnutími soudů všech stupňů v citované věci), tak i v řízení u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (prokázáno rozhodnutími soudů všech stupňů v této věci). V obou případech soudy dovodily liknavost žalovaného.9. Žalobci při tom opakovaně žádali žalovaného o přecenění svých nároků (prokázáno těmito žádostmi) a též se účastnili nabídek, přičemž žalovaný jim neumožnil se účastnit pro výši nároku (prokázáno jejich žádostmi a odpověďmi).10. Dotčené pozemky jsou ve vlastnictví žalovaného vedené jako orná půda, zahrada nebo trvalý travní porost (prokázáno výpisy z katastru nemovitostí). Celková hodnota pozemků činí částku 346 546,17 Kč (prokázáno znaleckými posudky).11. Žalovaný žádal o odročení jednání ze dne 23. 10. 2025 s tím, že s účinností od 1. 10. 2025 nabyl v účinnost zákon č. 287/2025 Sb., který novelizoval zákon o úřadu, na jejímž základě vznikl nový důvod pro nevydání pozemků v § 6 odst. 1 písm. j) citovaného zákona. Žalovaný při tom nebyl schopen se řádně na tento důvod připravit.12. Soud návrhu nevyhověl, když od 12. 8. 2025 byl zákon platný a žalovaný znal termín jednání i datum účinnosti zákona. Za této situace měl dostatek času k posouzení této otázky. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil, že předmětné pozemky jsou „zemědělské pozemky určené pro dopravní, vodní nebo energetickou infrastrukturu nebo strategické investiční stavby podle příloh č. , hodnota, až 3 k zákonu č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů,“ neshledal soud důvod jednání odročit a o věci rozhodl.13. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1. Podle odst. 4, v případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle § 9, přechází nárok na dědice.14. Podle § 6 odst. 1 zákona o úřadu, podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osobya) zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto,b) zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků1. převáděných na obce nebo kraje podle § 3 odst. 2, § , právnická osoba, § 10 odst. 1 nebo 2,2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů,3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovité věci nebo4. určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti , právnická osoba, vyjádření příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností jako úřad územního plánování,c) zemědělské pozemky určené k řešení podle § 2 zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav,d) majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu,e) zemědělské pozemky ve vojenských újezdech,f) zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a na územích národních parků; dále nelze převádět zemědělské pozemky v přírodních rezervacích a v přírodních památkách, s výjimkou zemědělských pozemků, k jejichž zcizení vydalo souhlas Ministerstvo životního prostředí podle jiného právního předpisu,g) pozemky, u nichž bylo Státním pozemkovým úřadem zahájeno správní řízení podle § 3 odst. 3, do doby vydání pravomocného rozhodnutí,h) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. b),i) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. a) nabyté směnou nebo koupí podle § 3 odst. 2 pro potřeby pozemkových úprav, neboj) zemědělské pozemky určené pro dopravní, vodní nebo energetickou infrastrukturu nebo strategické investiční stavby podle příloh č. , hodnota, až 3 k zákonu č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby s