10 C 46/2026-100 – Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 137,17 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a společností , Anonymizováno, se sídlem , jméno FO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 14 137,17 Kč, který měl vrátit do 18. 4. 2025. Podle žalobkyně ověřila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě porovnání jeho příjmů a výdajů, kdy žalovanému musela po odečtení výdajů a splátky zůstat rezerva alespoň 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji, minimálně však ve výši životního minima, a současně prověřením v databázích ISIR, CRKI a EUCB, přičemž nebyly zjištěny okolnosti zpochybňující schopnost žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaný byl o zaplacení upomínán, avšak na dluh nic neuhradil. Žalobkyně tak po žalovaném požadovala k zaplacení částku celkem 14 137,17 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 137,17 Kč od 19. 4. 2025 do zaplacení. Žalovaný úvěr v termínu sjednané splatnosti, ani později, nevrátil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Na základě provedených listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, a prostředků elektronické komunikace úvěrovou smlouvu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na dobu neurčitou revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem 10 000 Kč, denním úrokem 0,4026 %, poplatkem za výběr 0 Kč a poplatkem z prodlení 250 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíční minimální splátkou ve výši stanovené úvěrovou smlouvou, a to 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem a poplatkem za výběr, nebo 1 000 Kč, podle toho, která z částek je vyšší, přičemž celková částka k úhradě činila 17 959,74 Kč (důkazy: úvěrová smlouva dne , datum, , standardní informace o spotřebitelském úvěru, standardní podmínky úvěrové smlouvy). Právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne , datum, částku 10 000 Kč na bankovní účet IBAN: , IBAN, , jehož vlastníkem je žalovaný (důkaz: potvrzení o provedení transakce dne , datum, ). Před poskytnutím úvěru si žalobkyně od žalovaného vyžádala občanský průkaz k ověření identity (důkaz: kopie OP). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, , kterým byla původní smlouva prodloužena do , datum, , pohledávku za žalovaným ve výši 14 137,17 Kč (důkazy: smlouva na opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně dodatku č. , hodnota, a seznam postoupených pohledávek), o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (důkaz: oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Z přehledu plateb k úvěru poskytnutému žalovanému je zřejmé, že žalovaný na dluh uhradil dne 29. 1. 2025 částku 1 830,81 Kč a dne 30. 1. 2025 částku 1 446,55 Kč (důkaz: přehled plateb). Žalovaný úvěr v termínu splatnosti ani později nevrátil, přestože jej k tomu žalobkyně písemně vyzvala (důkazy: výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně podacího lístku prokazujícího odeslání výzvy žalovanému).4. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil relevantní skutečnosti pro právní posouzení věci, a proto z nich při svém rozhodnutí nevycházel.5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.6. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších změn, (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.9. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.11. V daném případě je třeba uzavřenou smlouvu posoudit s ohledem na její spotřebitelský charakter rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Ohledně povinnosti posouzení úvěruschopnosti se podává např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který lze dle názoru soudu použít i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá ú