Okresní soud Praha-východ 5 C 120/2026-46 – Náklady řízení

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 26. 1. 2026 u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 292 601,64 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela dne 4. 8. 2023. Žalobkyně se na základě uzavřené smlouvy zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 319 981 Kč na účet žalovaného a žalovaný se zavázal úvěr řádně splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 840 Kč. Dne 8. 8. 2023 byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve sjednané výši. Úvěr byl úročen roční úrokovou sazbou 25,27 %. Žalovaný na úvěr celkem uhradil částku 174 280 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svůj závazek řádně a včas hradit sjednané splátky, byl úvěr ke dni 21. 10. 2025 zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky. Žalobkyně eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 292 601,64 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 290 871,64 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 730 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Dále se domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 44 408,07 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 659,23 Kč a dalšího příslušenství specifikovaného v žalobním návrhu. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů z úvěrových a dalších relevantních registrů, údajů o jeho příjmech, výdajích a dalších osobních a majetkových poměrech, výpočtem tzv. MLS a interním credit scoringem.2. Doplněním žaloby ze dne 10. 6. 2026 žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak, že při posouzení vycházela z výpočtu maximálního limitu měsíční splátky (MLS), údajů získaných od žalovaného, výpisu z jeho bankovního účtu za období od 1. 7. 2023 do 31. 7. 2023, daňového přiznání za rok 2022 a údajů z registrů SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala příjmovou a výdajovou situaci žalovaného, jeho dosavadní závazky a platební morálku a zohlednila rovněž skutečnost, že předmětný úvěr byl poskytnut za účelem konsolidace jeho stávajících závazků a uvedla, že výdaje žalovaného ověřila výpisem z účtu žalovaného. Podle žalobkyně zbytné a jednorázové výdaje žalovaného mohou být v návaznosti na převzetí úvěrového závazku po dobu jeho splácení omezeny. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný značnou část svých výdajů nehradil přímo placením z účtu, ale jiným způsobem (zřejmě hotovostními platbami) a žalobkyně tak nemá možnost jak způsob nakládání s finančními prostředky vybíranými z účtu žalovaného prověřit.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Soud tedy projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti žalovaného postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).5. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.6. Žalobkyně a žalovaný dne 4. 8. 2023 podepsali úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 319 981 Kč na jeho bankovní účet, a žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté finanční prostředky v 96 měsíčních splátkách po 7 840 Kč spolu s úroky (viz smlouvu o účelovém úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , úvěrové podmínky). Žalobkyně dne 8. 8. 2023 poskytla žalovanému na jeho bankovní účty částku 319 981 Kč (viz opis výpisu proplacení smlouvy, výpis z účtu žalobkyně z podání ze dne 10. 6. 2026, přílohu č. , hodnota, k úvěrové smlouvě z podání ze dne 10. 6. 2026). Žalovaný na úvěr celkem uhradil částku 174 280 Kč, ke dni 21. 10. 2025 byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky (viz výpis čerpání, splátek a úhrad, výzvu ke splacení celého úvěru ze dne 21. 10. 2025, podací arch ze dne 22. 10. 2025). Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru provedla lustraci žalovaného v JAP_PUJCKA, ISIR, MVCR, CEE, NRKI, SOLUS s negativním výsledkem (viz kartu klienta). Žalobkyně před uzavřením smlouvy pro ověření bonity klienta využila data sdělená klientem: výše příjmu 31 166 Kč, životní minima dospělých členů domácnosti -7 520 Kč, splátky jiným společnostem z NRKI , Anonymizováno, , Anonymizováno, -17 679 Kč, výše splátek konsolidovaných úvěrů 9 321 Kč, výše splátky schváleného úvěru -7 840 Kč, zbývající MLS klienta 7 448 (viz ověření bonity MLS). Počáteční zůstatek bankovního účtu žalovaného v období od 1. 7. 2023 do 31. 7. 2023 činil -17 149,50 Kč, konečný zůstatek činil -25 328,17 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného v přiznání k dani z příjmů za rok 2022 činil 374 000 Kč (viz výpis z účtu za období 1. 9. 2022 – 30. 9. 2022, Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2022). Žalovaný měl v době sjednání úvěru 6 existujících splátkových úvěrů ve výši měsíční splátky celkem 18 894 Kč, jeden nesplátkový úvěr s úvěrovým rámcem 35 000 Kč, dvě splátkové kreditní karty s úvěrovým rámcem celkem 89 000 Kč (viz úvěrovou zprávu z podání ze dne 10. 6. 2026). Žalovanému byla právním zástupcem žalobkyně adresována předžalobní výzva k plnění (viz předžalobní výzvu k plnění ze dne 18. 12. 2025 a podací arch ze dne 18. 12. 2025).7. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.).8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalovaného jako klienta žalobkyně byly náležitým způsobem zkoumány, a jeho úvěruschopnost tak byla řádně prověřena. Jestliže žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného lustrací v registrech, z těchto pak musela zjistit rozsah úvěrového zatížení žalovaného. Zároveň dle výpisu z bankovního účtu, kterým žalobkyně příjmy žalovaného ověřovala, celkové výdaje žalovaného za období 1. 9. 2022 – 30. 9. 2022 převyšovaly jeho příjmy. Vzhledem k tomu nemůže obstát ani argument žalobkyně v tom směru, že žalovaný po určitou dobu poskytnutý úvěr řádně splácel – vzhledem k dluhovému zatížení žalovaného je možné, že byl žalovaný po určitou dobu schopen se své závazky krýt s využitím dalších úvěrů, avšak nutně se muselo jednat o situaci dlouhodobě neudržitelnou, která vedla postupně k neschopnosti žalovaného své závazky dále hradit (tzv. dluhová spirála).17. Žalobkyně tak svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé vyplnění formuláře žalobkyně žalovaným nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.18. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o úvěru jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny. Žalovaný čerpal celkem částku ve výši 319 981 Kč a na úvěr uhradil částku ve výši 174 280 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 144 701 Kč odpovídající nesplacené jistině úvěru spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 829, 62 Kč od 5. 11. 2025 do 26. 1. 2026 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 144 701 Kč od 27. 1. 2026 do zaplacení (výrok I.), ve zbytku (nárok na částku 147 900,64 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 44 408,7 Kč, úrokem 11,5 % ročně z částky 290 871,64 Kč, od 27. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 829,61 Kč od 5. 11. 2025 do 26. 1. 2026 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 147 900,64 Kč od 27. 1. 2026 do zaplacení) žalobu zamítl (výrok II.).19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch z 49,45 % (144 701 Kč) proti 50,55 % (147 900,64 Kč) žalovaného, proto soud neshledal důvod k poměrnému přiznání náhrady nákladů řízení kterémukoli z účastníků a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).20. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.