Okresní soud Praha-východ 5 C 125/2026-109 – Náklady řízení

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 36 129,20 Kč z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru. Tvrdila, že dne 25. 4. 2025 uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 25. 5. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 30. 3. 2030. Dne 25. 4. 2025 poskytla žalobkyně žalované na základě uzavřené smlouvy částku 16 000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované na základě údajů, které jí poskytla prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru, kdy tyto informace žalobkyně následně ověřila; žalobkyně rovněž ověřila osobu žalované v registrech BRKI a NRKI, centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru Policie ČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob, katastru nemovitostí a registru sankčních seznamů. Žalobkyně vycházela z údajů získaných prostřednictvím služby Kontomatik a licence AISP, případně z výpisů z účtu a výplatních pásek, z nichž vyplynul ověřený čistý měsíční příjem žalované ve výši 25 000 Kč, což umožňovalo bezproblémové splácení úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek a žalobkyně proto e-mailem ze dne 25. 8. 2025 vypověděla smlouvu a vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu. Od 26. 8. 2025 je tak žalovaná v prodlení s úhradou dluhu. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru (16 000 Kč), poplatku za vyplacení tranše úvěru (318,40 Kč), smluvního úroku (19 507,20 Kč), poplatku za službu „, Anonymizováno, (109,80 Kč), poplatku za službu „, Anonymizováno, “ (165 Kč) a poplatku za službu „Informační SMS servis“ (28,80 Kč). Pro případ, že by soud neshledal nárok ze smlouvy o úvěru důvodným, žalobkyně uplatnila nárok na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající vyplacené jistině úvěru. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky.2. Z účasti na nařízeném jednání dne 22. 6. 2026 se žalobkyně omluvila podáním ze dne 12. 6. 2026. Vzhledem k tomu soud projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti žalobkyně a její zástupkyně postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila při ústním jednání dne 22. 6. 2026 tak, že uzavření úvěrové smlouvy ani přijetí částky 16 000 Kč nezpochybňuje. Úvěrovou smlouvu uzavřela pod tíhou nepříznivé finanční situace, kdy měla čerstvě narozené dítě a její partner se dostal do potíží v podnikání, takže náhle byla jediným příjmem rodiny peněžitá pomoc v mateřství, kterou čerpala žalovaná v souvislosti s narozením dítěte. V obavách z budoucnosti si žalovaná vzala krátce po sobě několik úvěrů u různých společností. Byla přesvědčena, že bude tyto schopná splácet, ale i z důvodu ztráty možnosti přivýdělku se jí to nedařilo. Nadto posléze zjistila, že úvěrové smlouvy jsou absolutně neplatné z důvodu porušení povinnosti úvěrových společností zkoumat řádně úvěruschopnost žalované. Žalovaná se obrátila na všechny věřitele s nabídkou úhrady jistiny plus 33 % navrch, se všemi kromě žalobkyně se dohodla. Žalobkyně se žalovanou o možnosti smírného řešení věci a nabídce žalované nekomunikovala.4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.5. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 25. 4. 2025 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku až do výše 80 000 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek součtem denní splátky poplatků, jistiny a úroků, kdy výše splátky se stanoví v závislosti na výši nesplacené jistiny, přičemž splatnost první denní splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru, a každá další denní splátka je splatná 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky, s datem splatnosti úvěru (poslední den trvání smlouvy) 30. 3. 2030; žalovaná se dále zavázala zaplatit poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny; při sjednávání smlouvy si žalovaná zvolila službu „, Anonymizováno, “ za poplatek 109,80 Kč, službu „, Anonymizováno, “ za poplatek 165 Kč a informační SMS servis za poplatek 28,80 Kč (viz Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Všeobecné obchodní podmínky platné pro revolvingový spotřebitelský úvěr Flexi Půjčka, Příloha: předpis denních splátek, Informace o zprostředkovateli, Informace pro spotřebitele, Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru ve vztahu k revolvingovému spotřebitelskému úvěru Flexi Půjčka, Autorizace ověření totožnosti). Žalovaná před uzavřením smlouvy udělila souhlas se zpracováním osobních údajů a žalobkyně posoudila její úvěruschopnost na základě zjištěných příjmů a dalších relevantních údajů, kdy žalovaná měla měsíční splátkovou zátěž ve výši 12 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení 30 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 10 000 Kč, výše ověřeného měsíčního příjmu 81 645 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 80 000 Kč, počet nepracujících členů v domácnosti 2, rezerva pro výdaje 700 Kč (viz Souhlas se zpracováním osobních údajů, Souhlas se zpracováním údajů, Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, , BankID výpis, Identifikované příjmy, Obecné principy posuzování a filozofie společnosti). Žalobkyně poskytla žalované převodem na bankovní účet dne 25. 4. 2025 částku 16 000 Kč (viz Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, automatizovaný výpis z interního systému). E-mailem ze dne 20. 5. 2025 byla žalované zaslána smluvní dokumentace k uzavřenému úvěru (viz e-mailová komunikace od odesílatele , e-mail, příjemci , e-mail, ze dne 20. 5. 2025). Výzvou ze dne 14. 12. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky před zahájením soudního řízení, přičemž odeslání výzvy doložila potvrzením o podání doporučené zásilky ze dne 16. 12. 2025 (viz Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 12. 2025, Potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 16. 12. 2025). Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.6. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.).7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalované jako klienta žalobkyně byly náležitým způsobem zkoumány, a její úvěruschopnost tak byla řádně prověřena. Žalobkyně se v otázce příjmů a zejména výdajů žalované spolehla zejména na údaje, tvrzené žalovanou, které dále neověřila. To platí i pro příjmy žalované, kdy sice žalobkyně doložila soudu soupis identifikovaných příjmů žalované, avšak nijak se nezabývala zdrojem těchto příjmů a jejich udržitelností. Otázku výdajů žalované pak žalobkyně neověřovala vůbec. Bez významu není ani dluhové zatížení žalované.16. Žalobkyně tak svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé vyplnění formuláře žalobkyně žalovaným nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.17. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o úvěru jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 16 000 Kč, soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 16 000 Kč odpovídající nesplacené jistině úvěru (výrok I.). Ve zbytku žalované částky, tj. co do částky 20 532,73 Kč, pak soud žalobu zamítl (výrok II.). V otázce úroku z prodlení vycházel soud z judikatury Nejvyššího soudu ČR podle které „(P)ři neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniká poskytovateli nárok na zákonný úrok z prodlení až prodlením spotřebitele s vrácením dosud neuhrazené jistiny v době přiměřené jeho možnostem, samotná výzva k úhradě prodlení nezakládá“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, Rc 11/2026), proto i tento nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 16 622 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení, byl soudem zamítnut (výrok II.).18. Pokud jde o splatnost závazku, vycházel soud v souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru z prohlášení žalované při jednání soudu dne 22. 6. 2026, podle něhož má žalovaná připraveny finanční prostředky a je schopna jistinu úvěru uhradit ve lhůtě tří dnů.19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, neboť jí bylo vyhověno co do částky 16 000 Kč, zatímco ve zbývající části včetně uplatněného příslušenství byla žaloba zamítnuta. Žalovaná tak měla ve věci převážný úspěch. S přihlédnutím k poměru úspěchu obou účastnic soud přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 10 % jejích účelně vynaložených nákladů. Nezastoupené žalované tak náleží podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za účast na jednání dne 22. 6. 2026. Celkové náklady žalované činí 300 Kč; jejich 10 % představuje částku 30 Kč.20. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.