Okresní soud Praha-východ 5 C 140/2026-34 – Smlouva pracovní

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 4. 3. 2026 domáhala zaplacení částky 40 096 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , dne 29. 11. 2022. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky, poplatkem za zpracování zápůjčky a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení v 12 měsíčních splátkách po 5 357 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 29. 11. 2023. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své smluvní povinnosti. Ke dni 29. 11. 2023 činila dlužná jistina částku 31 878,69 Kč a dlužný poplatek částku 8 217,31 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 24 178 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného uhrazena, vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na smluvní úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 31 878,69 Kč od 30. 11. 2023 do zaplacení a současně nárok na zákonný úrok z prodlení z téže jistiny ode dne 30. 11. 2023 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 s účinností k témuž dni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Za období od postoupení pohledávky do dne podání žaloby neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Žalobkyně tak po žalovaném požadovala zaplacení dlužné částky ve výši 40 096 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 31 878,69 Kč a dlužného poplatku ve výši 8 217,31 Kč, dále kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 10 509,20 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9 262,83 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 31 878,69 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 31 878,69 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného zápůjčku splácet zejména vyhodnocením informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy ohledně rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, mezi které patří pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní smlouva.2. Podáním ze dne 10. 7. 2026 pak žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě informací získaných od žalovaného a jejich ověření prostřednictvím předložených dokladů. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou a příjmovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku zjistila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace poskytnuté žalovaným, zejména že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako pokrývač/tesař u zaměstnavatele , jméno FO, , jeho měsíční příjem činí 32 960 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 15 000 Kč, bydlí ve vlastním bytě či domě bez zástavy, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, a dále s ohledem na výši jeho příjmů a výši požadovaného úvěru dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr je dostatečná. K tomu žalobkyně uvedla, že zejména u nižších úvěrů s kratší dobou splácení nelze po věřiteli oprávněně požadovat rozsáhlé prověřování sdělených informací a předložených dokladů. Právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného, neboť ty byly při sjednávání smlouvy pouze předloženy k ověření. Ověření příslušných informací podle předložených dokladů bez pořizování jejich kopií považovala žalobkyně za dostačující a souladné se zákonem. V této souvislosti odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Soud tedy projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti žalovaného postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).5. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 29. 11. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit za poskytnutí úvěru částku ve výši 15 274 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků ve výši 10 661 Kč, poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 205 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve 12 měsíčních splátkách po 5 357 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 29. 11. 2023 (viz smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalovaný uvedl, že je OSVČ v oboru pokrývačství/tesařství, jeho čistý měsíční příjem činí 32 960 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 15 000 Kč, bydlí ve vlastním bytě či domě bez zástavy, odhadované měsíční výdaje činí 6 000 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Současně bylo zaznamenáno ověření údajů z pracovní smlouvy, resp. živnostenského listu (viz zákaznickou kartu ze dne 29. 11. 2022). Žalovaný na dluh uhradil celkem částku 24 178 Kč, přičemž poslední úhrada byla provedena dne 4. 4. 2024 (viz tabulku umoření). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným vzniklou z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, což oznámila žalovanému doporučeným dopisem (viz smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, příloha č. , hodnota, - seznam postoupených pohledávek, potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky 2025 a informace o zpracování osobních údajů ze dne 21. 10. včetně dokladu o odeslání). Žalobkyně adresovala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, v níž jej vyzvala k úhradě dlužné částky (viz výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 16. 1. 2026 včetně dokladu o odeslání).7. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.).8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby je dána na základě postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. o. z.12. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalovaného jako klienta byly náležitým způsobem zkoumány a jeho úvěruschopnost tak byla řádně prověřena. Právní předchůdkyně žalobkyně se spolehla toliko na údaje poskytnuté žalovaným, nebylo zjištěno, že by jakkoli blíže zkoumala či ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, tedy, kde žalovaný bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno. Právní předchůdkyní žalobkyně nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalovaného jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Žalobkyně sice tvrdila, že ověřila příjem žalovaného, k prokázání tohoto však nepředložila žádné listiny, z nichž by vyplýval pravidelný příjem žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako pokrývačství/tesařství, avšak z dokladů, které žalobkyně předložila k prokázání svých tvrzení, je zřejmé, že žalovaný uváděl, že je OSVČ k žádosti o úvěr přiložil toliko svůj živnostenský list; už z tohoto je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně tak nemohl k prověření úvěruschopnosti žalovaného přistoupit s náležitou pečlivostí.18. S ohledem na uvedené pak soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Pouhé vyplnění formuláře právní předchůdkyně žalobkyně žalovaným nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele“. Právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, pokud vycházela z údajů uvedených žalovaným, které nebyly ověřeny.19. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o zápůjčce byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nevznikl platný závazkový vztah, je třeba jejich vzájemná plnění vypořádat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, zejména podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobkyni proto vznikl vůči žalovanému pouze nárok na vrácení toho, co mu její právní předchůdce skutečně poskytl, tedy na zaplacení částky 24 822 Kč odpovídající nesplacené jistině úvěru, nárok na smluvní úrok jí z neplatné smlouvy nenáleží. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na zaplacení částky 24 822 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne splatnosti do zaplacení (výrok I.), ve zbytku, tj. co do nároku na úhradu částky 15 274 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 262,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 509,2 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 4,5 % ročně z částky 24 822 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 274 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 31 878,69 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, návrh zamítl (výrok II.).20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch z 62 % (24 822 Kč) proti 38 % (15 274 Kč) žalovaného, a proto rozhodl soud o tom, že má žalobkyně nárok na náhradu 24 % (1 929,58 Kč) svých účelně vynaložených nákladů v celkové částce 8 039,90 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 276 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), náleží odměna ve výši 700 Kč a dle § 14b odst. 6 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby do podání žaloby včetně (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu). Za účast při jednání náleží právnímu zástupci žalobkyně dle § 14b odst. 4 ve spojení s § 7 advokátního tarifu odměna ve výši 2 740 Kč a dle § 14b odst. 6 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč. Protože je právní zástupce žalobkyně plátcem DPH, přiznal soud rovněž náhradu za daň z přidané hodnoty z částky 5 590 Kč v sazbě 21 % ve výši 1 173,90 Kč. Náhradu nákladů za písemná podání žalobkyně ze dne 10. 7. 2026 soud nepřiznal, neboť se jednalo o doplnění tvrzení žalobkyně, která mohla a měla být obsažena již v žalobním návrhu samém. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesáhla 50 000 Kč.21. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.