Okresní soud Praha-východ 5 C 142/2026-21 – Náklady řízení

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 13. 3. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 15. 10. 2024. Tvrdila, že je právní nástupkyní společnosti , Anonymizováno, IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „původní věřitel“), a to z titulu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2026. Původní věřitel a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které poskytl původní věřitel žalovanému dne 15. 10. 2024 částku 18 500 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, , VS , var. symbol, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit do 14. 11. 2024. Žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení, v důsledku čehož byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. Předžalobní výzva byla žalovanému adresována dne 17. 2. 2026. Po zohlednění částečné úhrady ve výši 1 500 Kč eviduje žalobkyně vůči žalovanému dluh v celkové výši 25 317 Kč, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 18 500 Kč a poplatku za sjednání úvěru ve výši 6 817 Kč, který žalovaný přes výzvy k plnění dosud neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.4. Žalovaný a původní věřitel spolu dne 15. 10. 2024 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 18 500 Kč a žalovaný se zavázal splatit jistinu spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 7 769,60 Kč a úrokem ve výši 547,40 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového rozhraní www., Anonymizováno, .cz, přičemž žalovaný návrh smlouvy akceptoval odesláním SMS obsahující verifikační kód , Anonymizováno, . Splatnost úvěru byla sjednána na den 14. 11. 2024 (viz smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Částka úvěru byla žalovanému poskytnuta bankovním převodem dne 15. 10. 2024 na účet č. , č. účtu, (viz potvrzení o provedení transakce, informace o vlastníkovi bankovního účtu). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2026 byla pohledávka za žalovaným postoupena z původního věřitele na žalobkyni a žalovanému bylo právní zástupkyní žalobkyně adresováno oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva ze dne 14. 2. 2026 (viz dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek). Žalovaný na dluh uhradil částku 1 500 Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby dne 17. 2. 2026 (viz předžalobní výzvu včetně dokladu o odeslání).5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.).6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby je dána na základě postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. o. z.10. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobkyně byly náležitým způsobem zkoumány, a jeho úvěruschopnost tak byla řádně prověřena. Nebylo zjištěno, že by původní věřitel jakkoli blíže zkoumal či ověřoval příjmy a výdaje žalovaného, tedy kde žalovaný bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno. Nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalovaného jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Příjmy žalovaného taktéž nebyly nikterak ověřeny ani doloženy listinami svědčícími o pravidelném příjmu v dostatečné výši.16. Původní věřitel tak svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.17. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o úvěru jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny. Původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši 18 500 Kč, žalovaný na jistinu plnil částku ve výši 1 500 Kč, soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 17 000 Kč odpovídající nesplacené jistině úvěru spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 000 Kč od 15. 11. 2024 do zaplacení (výrok I.). Ve zbytku, tj. co do částky 8 317 Kč představující uplatněný poplatek za sjednání úvěru a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 317 Kč od 15. 11. 2024 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II.).18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch z 67,15 % (17 000 Kč) proti 32,85 % (8 317 Kč) žalovaného, a proto rozhodl soud o tom, že má žalobkyně nárok na náhradu 34,30 % svých účelně vynaložených nákladů v celkové částce 1 713 Kč, tj. 587,56 Kč. Účelně vynaložené náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 013 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), náleží odměna ve výši 400 Kč a dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu). K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřekročila částku 50 000 Kč. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám právní zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.).19. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.