Okresní soud Praha-východ 5 C 144/2026-28 – Náklady řízení

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 17. 2. 2026 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení žalované částky s příslušenstvím, když tvrdila, že dne 1. 9. 2024 uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč, které byly žalované zaslány na účet č. , č. účtu, dne 2. 9. 2024. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 4 063 Kč. Žalobkyně a žalovaná zároveň ve smlouvě o zápůjčce sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ode dne 3. 10. 2024 (den následující po dni splatnosti zápůjčky) do dne 17. 2. 2026 (den vyhotovení návrhu). Jistina a poplatek byly splatné dne 2. 10. 2024, žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas, když na svůj dluh ke dni podání návrhu uhradila částku 5 000 Kč, která byla započtena na smluvní pokutu. Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www.coolcredit.cz, kde žalovaná po seznámení se s nabídkou zvolila parametry zápůjčky, vyplnila žádost o její poskytnutí a souhlasila se zněním smlouvy a všeobecných obchodních podmínek. Totožnost žalované měla být ověřena prostřednictvím skenu dokladu totožnosti a vlastnictví bankovního účtu prostřednictvím služby informování o platebním účtu. Smlouva měla být podepsána elektronicky zadáním PIN kódu zaslaného na telefonní číslo , tel. číslo, žalovanou a následně zaslána žalované na její e-mailovou adresu. Žalobkyně se tak po žalované domáhá částky 16 563 Kč představující dlužnou jistinu a poplatek za poskytnutí zápůjčky, dále částky 2 500 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky za výzvy k úhradě ze dnů 9. 10. 2024, 16. 10. 2024, 23. 10. 2024, 1. 11. 2024 a 16. 11. 2024, dále zákonného úroku z prodlení a dále smluvní pokuty ve výši 6 250 Kč ponížené o částku ve výši 5 000 Kč, kterou žalovaná na svůj dluh uhradila. Žalovaná byla k úhradě dluhu opakovaně vyzvána, neuhradila však ničeho nad rámec uvedené částky. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy splnila svou povinnost prověřit úvěruschopnost žalované, když si od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě předložených dokumentů, případně nahlédnutím do relevantních databází. Zkoumáním úvěruschopnosti žalované nebyla podle žalobkyně zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně a její zástupce se z účasti na jednání soudu omluvili podáním ze dne 17. 6. 2026. Žalovaná zaslala v den jednání soudu (dne se z jednání 20. 7. 2026) zaslala na adresu elektronické podatelny soudu email (bez zaručeného elektronického podpisu) s omluvou z jednání soudu s odůvodněním, že v uvedeném termínu má předem sjednanou pravidelnou schůzku u Probační a mediační služby a současně potřebuje svou procesní situaci konzultovat se svou advokátkou, která je aktuálně mimo dosah, kdy zároveň žádala odročení jednání. Soud omluvu žalované shledal nikoli včasnou a účelově obstrukční, vzhledem k tomu, že v řízení zcela nečinná žalovaná měla o termínu jednání vědomost téměř měsíc předem (předvolání bylo žalované doručeno fikcí dne 22. 6. 2026), tvrzenou schůzku si tak mohla sjednat na jiný, nekolidující, termín, případně mohla o požádat o odročení jednání zavčasu a nikoli až v dopoledních hodinách v den jeho konání. Zároveň žalovaná svou omluvu a tvrzení v ní uvedená nikterak nedoložila. Nadto je soudu z úřední činnosti známo, že žalovaná se z účasti na jednání soudu omlouvá opakovaně i v jiných řízeních, je jí tak dobře známo, že důvod omluvy z jednání soudu musí být soudu doložen. Soud tak neshledal u žalované včasnou žádost o odročení jednání z důležitého důvodu, omluvu žalované neakceptoval a věc projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti účastníků postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.5. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 1. 9. 2024 Smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 12 500 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky do 2. 10. 2024, uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 063 Kč a pro případ prodlení též náklady spojené s uplatněním pohledávky dle smlouvy (viz Smlouvu o zápůjčce, Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně). Částka 12 500 Kč byla žalované poskytnuta bankovním převodem dne 2. 9. 2024 na účet č. , č. účtu, (viz výpis z účtu žalobkyně dokládající poskytnutí jistiny, protokol o vlastnictví účtu). Žalovaná ke dni podání návrhu uhradila částku 5 000 Kč, která byla započtena na smluvní pokutu. Žalobkyně opakovaně upomenula žalovanou o úhradu dluhu (viz upomínky ze dne 9. 10. 2024, 16. 10. 2024, 23. 10. 2024, 1. 11. 2024 a 16. 11. 2024). Právní zástupce žalobkyně adresoval žalované předžalobní výzvu ze dne 5. 8. 2025 (viz výzvu k úhradě před podáním žaloby, podací arch).6. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.).7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2390 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalované jako klienta žalobkyně byly náležitým způsobem zkoumány, a její úvěruschopnost tak byla řádně prověřena. Žalobkyně neprokázala, že by informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech žalované ověřila na základě žalovanou předložených dokumentů, případně nahlédnutím do relevantních databází. Nebylo zjištěno, že by žalobkyně jakkoli blíže zkoumala či ověřovala příjmy a výdaje žalované, tedy kde žalovaná bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno. Nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalované jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Příjmy žalované taktéž nebyly nikterak ověřeny ani doloženy listinami svědčícími o pravidelném příjmu v dostatečné výši.16. Žalobkyně tak svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé vyplnění formuláře žalobkyně žalovanou nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.17. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o úvěru jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalované pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 12 500 Kč, žalovaná na jistinu plnila částku ve výši 5 000 Kč, soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 7 500 Kč odpovídající nesplacené jistině úvěru spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 500 Kč od 3. 10. 2024 do zaplacení (výrok I.), ve zbytku, tj. co do částky 10 313 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 063 Kč od 3. 10. 2024 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II.).18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch z 42 % (7 500 Kč) proti 58 % (10 313 Kč) žalované. Žalované však žádné náklady nevznikly, a proto rozhodl soud o tom, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok III.).19. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.