Okresní soud Praha-východ 5 C 158/2026-43 – Náklady řízení

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 4. 3. 2026 se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že dne 12. 12. 2022 uzavřela se žalovanou Rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne 24. 3. 2025 uzavřela žalovaná se žalobkyní Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, jehož podpisem požádala o úvěr ve výši 42 000 Kč, a to na základě Smlouvy o úvěru č. , IBAN, . Protože žalovaná splnila všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru, byl jí úvěr schválen a dne 25. 3. 2025 vyplacen na její běžný účet v plné výši. Nedílnou součástí smluvního vztahu byly Obchodní podmínky žalobkyně a Podmínky pro používání úvěru žalobkyně. Žalovaná se zavázala měsíčně hradit pravidelnou splátku úvěru ve výši 2 500 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku ve výši 17,9 % ročně, a to vždy k 24. dni v měsíci počínaje dnem 24. 4. 2025. Předpokládané datum splacení úvěru bylo stanoveno na 24. 11. 2026. Žalovaná řádně uhradila splátky splatné od 24. 4. 2025 do 24. 10. 2025. Na splátku splatnou dne 24. 11. 2025 žalovaná uhradila částku 102,66 Kč a po tomto datu již žalobkyně neevidovala žádné další platby. Proto žalobkyně přistoupila v souladu se smluvními ujednáními dne 26. 1. 2026 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byl dluh žalované tvořen nesplacenou jistinou ve výši 33 268,83 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru (kapitalizovaným úrokem) ve výši 1 441,82 Kč, představujícím souhrn nesplacených smluvních úroků za období od 24. 10. 2025 do 25. 1. 2026. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 17,9 % ročně z částky 33 268,83 Kč od 26. 1. 2026 do 22. 2. 2026, zákonný úrok z prodlení z částky 33 268,83 Kč od 5. 2. 2026 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 33 268,83 Kč od 23. 2. 2026 do zaplacení. Žalobkyně žalovanou na úhradu dluhu vyzvala zesplatňujícím dopisem – předžalobní výzvou ze dne 26. 1. 2026, dále prostřednictvím e-mailu, internetového bankovnictví a SMS zprávy.2. Žalobkyně dále v podání ze dne 8. 7. 2026 uvedla, že před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě informací poskytnutých žalovanou, údajů o její finanční situaci a údajů získaných z příslušných registrů. Dále tvrdila, že nepovolený debet žalované ve výši 1 000 Kč vznikl zaúčtováním nákladů účelně vynaložených na vymáhání dluhu, a to ve dvou částkách po 500 Kč dne 9. 12. 2025 a dne 5. 1. 2026. Tyto náklady žalobkyně vyčíslila v souvislosti s opakovanými pokusy o kontaktování žalované prostřednictvím telefonních hovorů, internetového bankovnictví, e-mailových a SMS zpráv v době jejího prodlení. Uvedla rovněž, že oprávnění požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání bylo mezi účastnicemi sjednáno v podmínkách pro používání úvěru.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.4. K jednání nařízenému na 20. 7. 2026 se nedostavila žalobkyně, která se z účasti na jednání omluvila podáním ze dne 8. 7. 2026, a bez omluvy ani žalovaná, ačkoli jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Vzhledem k tomu soud projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).5. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.6. Dne 12. 12. 2022 uzavřely žalobkyně a žalovaná rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne 24. 3. 2025 uzavřela žalovaná se žalobkyní dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, jehož podpisem požádala o úvěr ve výši 42 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru č. , IBAN, . Žalovaná se zavázala měsíčně hradit pravidelnou konstantní splátku úvěru ve výši 2 500 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku ve výši 17,9 % ročně, a to vždy k 24. dni v měsíci počínaje dnem 24. 4. 2025, předpokládané datum splacení úvěru bylo stanoveno na 24. 11. 2026 (viz rámcovou smlouvu č. , hodnota, , obchodní podmínky účinné od 28. 11. 2022, obchodní podmínky účinné od 10. 9. 2025, ceník účinný od 28. 11. 2022, ceník účinný od 5. 9. 2025, dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě - smlouva o úvěru č. , IBAN, , podmínky pro používání úvěru účinné od 31. 10. 2018 a podmínky pro používání úvěru účinné od 1. 4. 2025). Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalované na základě informací poskytnutých žalovanou a údajů z interních a externích databází (viz karta úvěruschopnosti č. , IBAN, , formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpis z účtu , č. účtu, za období listopad 2024, prosinec 2024 a leden 2025, výpis BRKI). Žalované byl úvěr dne 25. 3. 2025 vyplacen v plné výši na její běžný účet (viz doklad o načerpání úvěru). Žalovaná řádně hradila splátky od 24. 4. 2025 do 24. 10. 2025, kdy celkem uhradila 12 602,66 Kč (viz splátkový kalendář úvěru č. , IBAN, , přehled plateb úvěru č. , IBAN, ). Žalobkyně přistoupila dne 26. 1. 2026 k zesplatnění úvěru a současně vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky (viz zesplatňující dopis - předžalobní výzva, výpis zpráv odeslaných do internetového bankovnictví, výpis odeslaných SMS, výpis odeslaných e-mailů, přehled nákladů účelně vynaložených na vymáhání, oznámení o naúčtování nákladů na vymáhání z 9. 12. 2025 a z 5. 1. 2026).7. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.).8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalované jako klienta žalobkyně byly náležitým způsobem zkoumány, a její úvěruschopnost tak byla řádně prověřena. Z žádosti žalované o úvěr se podává výše čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání 43 000 Kč, přičemž žalobkyně tvrdila, že tento ve výši 41 783 Kč ověřila výpisy z účtu žalované za období bezprostředně předcházející uzavření smlouvy o úvěru. Z těchto se však podává, že žalovaná měla měsíční příjmy ze zaměstnání za měsíc listopad 2024 ve výši celkem 1 506,34 Kč, prosinec 2024 ve výši 3 140 Kč a leden 2025 ve výši 1 759 Kč.17. Žalobkyně tak svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé vyplnění formuláře žalobkyně žalovanou nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.18. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o úvěru jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 42 000 Kč, žalovaná na jistinu plnila částku ve výši 12 602,66 Kč, soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 29 397,3 Kč odpovídající nesplacené jistině úvěru spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 29 397,3 Kč od 5. 2. 2026 do zaplacení (výrok I.), ve zbytku, tj. co do částky 4 871,53 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 3 871,53 Kč od 5. 2. 2026 do zaplacení, se smluvním úrokem 17,9 % ročně z částky 33 268,83 Kč od 26. 1. 2026 do 22. 2. 2026, se smluvním úrokem 11,5 % ročně z částky 33 2689,83 Kč od 23. 2. 2026 do zaplacení a kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 1 441,82 Kč, soud žalobu zamítl (výrok II.).19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch z 85,78 % (29 397,3 Kč) proti 14,22 % (4 871,53 Kč) žalované, a proto rozhodl soud o tom, že má žalobkyně nárok na náhradu 72 % svých účelně vynaložených nákladů v celkové částce 1 971 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 371 Kč a dále z nákladů nezastoupeného účastníka, kterému dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. náleží paušální náhrada ve výši 300 Kč za každý úkon do podání návrhu na zahájení řízení včetně, celkem tedy 600 Kč. Za doplnění návrhu ze dne 8. 7. 2026 soud žalobkyni náhradu nepřiznal, neboť šlo toliko o doplnění tvrzení a důkazních prostředků, které mohla a měla žalobkyně uplatnit již v žalobním návrhu. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 419 Kč.20. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.