Okresní soud Praha-východ 5 C 174/2026-21 – Náklady řízení

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 10. 4. 2026 domáhala zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tvrdí, že dne 18. 12. 2025 byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč. Žalovaný z poskytnutého úvěrového rámce postupně vyčerpal celkem částku 50 000 Kč. Úvěr měl žalovaný splácet prostřednictvím minimálních měsíčních splátek ve výši 2 500 Kč vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 12. 2025. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalovanému několik upomínek, kterými jej vyzvala k úhradě dlužné splátky, žalovaný však ničeho neuhradil. Dne 21. 3. 2026 proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s dlužnou splátkou do dne 14. 3. 2026, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení. Žalovaná částka představuje zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru ve výši 49 736 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 7 111,70 Kč a částku 1 000 Kč jako náklady na upomínkování za upomínku č. , hodnota, a upomínku č. , hodnota, . Žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky. Před uzavřením smlouvy o úvěru došlo podle tvrzení žalobkyně k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně uvedla, že za účelem posouzení úvěruschopnosti využila služeb společností , právnická osoba, . a , právnická osoba, ., na základě nichž získala a vyhodnotila transakční historii žalovaného z bankovního účtu č. , č. účtu, , kdy první ověřovaná transakce je ze dne 26. 1. 2025 a poslední dne 25. 7. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v podaném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18. 12. 2025 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s první tranší úvěru ve výši 50 000 Kč a úvěrovým rámcem 50 000 Kč s tím, že žalovaný je povinen vrátit celkovou výši úvěru nejpozději do 72 měsíců od okamžiku čerpání poslední tranše úvěru, a to spolu se sjednaným úrokem (zápůjční úroková sazba 57,99 % ročně), a současně je povinen celkovou dlužnou částku hradit v pravidelných měsíčních splátkách vždy do 15. dne kalendářního měsíce ve výši minimální splátky 2 500 Kč měsíčně (viz Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , předsmluvní informace, potvrzení o podpisu pomocí služby , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ). Jistina úvěru v částce 50 000 Kč byla žalovanému poskytnuta bankovním převodem dne 18. 8. 2025 (viz Detail pohybu - Bezhotovostní platba ze dne 18. 8. 2025 – verifikační platba a Detail pohybu - Bezhotovostní platba ze dne 18. 8. 2025 na částku 50 000 Kč). Jelikož žalovaný neuhradil splátku úvěru ve výši 2 500 Kč splatnou ke dni 15. 12. 2025, zaslala mu žalobkyně dne 20. 12. 2025 první upomínku a dne 5. 1. 2025 druhou upomínku, v nichž zároveň požadovala úhradu částky 500 Kč za každou z těchto upomínek (viz upomínka č. , hodnota, ze dne 20. 12. 2025 a upomínku č. , hodnota, ze dne 5. 1. 2025). Dne 21. 3. 2026 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky v celkové výši 65 587,70 Kč (viz předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí právního zastoupení ze dne 21. 3. 2026 včetně podacího lístku). Pro účely ověření úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z příjmu prohlášeného žalovaným a nalezeného na bankovním účtu ve výši 31 000 Kč měsíčně, z minimální částky nákladů na bydlení 8 000 Kč, z průměrných nákladů na potraviny a běžné zboží domácnosti 6 431 Kč, z finančních závazků ve výši 6 381 Kč nalezených na bankovním účtu, přestože žalovaný deklaroval závazky ve výši 5 000 Kč, a z nákladů na sázení a hazardní hry ve výši 0 Kč, což žalobkyně vyhodnotila tak, že žalovaný je schopen splácet nové závazky, aniž by tím byla dotčena jeho životní úroveň (viz přílohu č. , hodnota, smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ).6. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.).7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalovaného jako klienta byly náležitým způsobem zkoumány, a jeho úvěruschopnost tak byla řádně prověřena. Žalobkyně blíže nezkoumala příjmy žalovaného (neměla k dispozici výplatní pásky či daňová přiznání) ani výdaje žalovaného, tedy kde žalovaný bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Žalobkyní zřejmě nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalovaného jako např. náklady na jízdné, záliby, ošacení, platby mobilnímu operátorovi atd. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že údaje, které uvedl v tomto směru žalovaný, nejsou zcela důvěryhodné (např. neuvedené náklady na bydlení), a žalobkyně z nich přesto vycházela, resp. nahradila informační deficit svou úvahou, která zjevně neodpovídá situaci na trhu (náklady na bydlení v částce 8 000 Kč). Žalobkyně tak svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé vyplnění formuláře při vyplňování žádosti o úvěr nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V tomto ohledu považuje soud za nedostatečné vycházet pouze z údajů deklarovaných žalovaným bez jejich zasazení do kontextu (tj. zejména údaji o zdroji těchto příjmů a o výdajích). V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a zejména výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně svou povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného nesplnila.11. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o úvěru jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 49 736 Kč odpovídající nesplacené jistině úvěru spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 49 736 Kč od 5. 4. 2026 do zaplacení (výrok I.), ve zbytku, tj. co do částky 298,42 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 111,7 Kč od 16. 12. 2025 do 15. 3. 2026, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 111,7 Kč od 5. 4. 2026 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II.).12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud může přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Žalobkyně byla neúspěšná co do částky 298,42 a úspěšná co do částky 49 736 Kč, její míra neúspěchu tak byla nepatrná a soud jí proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 002 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), náleží odměna ve výši 3 460 Kč a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu), tj. celkem 11 730 Kč. Celkem má tak žalobkyně nárok na částku 13 732 Kč (výrok III.). O povinnosti uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.13. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.