37 C 113/2020-14 — Okresní soud Praha-západ

1. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 2. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala, aby jí žalovaná zaplatila neuhrazené jízdné ve výši [částka] s přirážkou ve výši [částka] za cestování metrem linkou B dne [datum] bez platného jízdního dokladu. Žalobkyně současně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužných částek od [datum] do zaplacení. 3. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. 4. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne [datum] žalovaná využila ke své přepravě vozidel hromadné dopravy na žalobkyní provozované lince B metra. Při provedené přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž s ní revizor sepsal záznam [číslo]; totožnost žalované byla zjištěna z jejího občanského průkazu. Protože se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, vznikla jí povinnost zaplatit přirážku [částka]. Dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši [částka]. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila. 6. [příjmení] mezi účastníky soud posoudil podle § 2550 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dále dle § 37 odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., přepravní řád. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaná tím, že dne [datum] cestovala metrem, uzavřela s žalobkyní konkludentně (mlčky) smlouvu o přepravě osob dle § 2550 o. z., na základě které jí vznikla povinnost zaplatit jízdné dle tarifu. Při přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem, a proto jí dle smluvních přepravních podmínek PID vznikla povinnost zaplatit přirážku ve výši [částka]. Jízdné a přirážka byly splatné v den provedení přepravní kontroly. Žalovaná je neuhradila, a dostala se tak do prodlení (§ 1970 o. z.). Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení (výše zákonného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 150 o. s. ř., jelikož shledal důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni, které by jí dle § 142 a násl. o. s. ř. náležely. Tyto důvody soud spatřuje zejména ve věku žalované, který je blízký věku nezletilého. S ohledem na předmět sporu má soud za to, že po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby hradila další finanční částku, jež by odpovídala nákladům řízení. Dalším důvodem je skutečnost, že žalobkyně podala proti žalované žalobu již dne [datum] (tedy tři týdny před podáním žaloby v této věci), kterou se po ní domáhala zaplacení [částka] za cestování bez platného jízdního dokladu dne [datum] (měsíc před přepravní kontrolou v této věci), přičemž soud této žalobě vyhověl v řízení sp. zn. 37 C 103/2020. S ohledem na data přepravních kontrol a na data podání obou žalob (žaloby podával tentýž zástupce žalobkyně) soud neshledal důvod, proč bylo třeba podávat dvě samostatné žaloby a zvyšovat tím náklady řízení. Postup žalobkyně byl tedy neúčelný, a proto jí soud nepřiznal náhradu ani za zaplacený soudní poplatek, která jí byla přiznána již v řízení sp. zn. 37 C 103/2020.