16 C 411/2020-48 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobci se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhali po žalovaných zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnili tím, že s žalovanými uzavřeli dne [datum] smlouvu o nájmu rodinného domu včetně pozemku a vybavení k zajištění bytových potřeb na dobu určitou od [datum] do [datum]. V nájemní smlouvě bylo stranami sjednáno dle ust. § 2285 věta první za středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, že po skončení nájmu nebude automaticky docházet k obnově nájemního vztahu; nájemní smlouvu bylo lze prodloužit jen na základě písemné dohody uzavřené nejpozději tři měsíce před skončením nájemní doby. Nájemní smlouva byla na tomto podkladě jednou prodloužena, a to do [datum]. Žalovaní se zavázali žalobcům hradit měsíční nájemné ve výši [částka]. Splatnost nájemného byla stanovena vždy k pátému dni příslušného kalendářního měsíce na měsíc, za který se platí nájemné, tedy předem. Žalovaní se rovněž žalobcům zavázali hradit spolu s nájemným též měsíční zálohy na energie ve výši [částka]. Po skončení nájemního vztahu ke dni [datum] žalovaní i nadále pokračovali (resp. i do dne podání žaloby dosud pokračovali) v užívání předmětných nemovitostí. Žalobci žalované k opuštění nemovitostí nikterak nevyzvali, čímž podle ust. § 2285 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, došlo k opětovnému prodlužování nájemního vztahu, který trval i do dne podání žaloby. Žalobci prostřednictvím svého právního zástupce vypověděli nájemní smlouvu z důvodu neplacení nájemného a záloh na energie dne [datum], nájem skončil ke dni [datum]. Žalovaní za dobu od [datum], kdy měl být dle vzájemné dohody nájemní vztah ukončen, neboť k opětovnému uzavření písemné dohody o prodloužení nájemního vztahu nedošlo, do října 2020 uhradili nájemné a zálohy na energie pouze částečně. Dohodou o uznání závazku a úhradě pohledávky ze dne [datum] podepsanou žalovanými, uznali žalovaní svůj dluh v částce [částka], přičemž bylo dohodnuto, že žalovaní uhradí část tohoto dluhu ve výši [částka] nejpozději do [datum] a zbytek dlužné částky pak ve dvou navazujících splátkách po [částka] nejpozději do [datum], resp. [datum]. Žalovaní dle této dohody však uhradili dne [datum] pouze částku ve výši [částka]. Od ledna 2018 do října 2020 měli žalobcům na nájemném a zálohách na energie zaplatit částku ve výši [částka], přičemž z této zaplatili pouze částku [částka], a to včetně dohody o uznání závazku a úhradě pohledávky. Celková dlužná částka na nájemném a zálohách na energie tak činí [částka], kterou žalobci spolu se zákonnými úroky z prodlení s placením jednotlivých splatných měsíčních nájemných a záloh a náklady řízení požadují po žalovaných nahradit. 2. Stanovisko žalovaných k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z žalobních tvrzení žalobců a z důkazů, které k prokázání svých tvrzení označili. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že pozemek par. [číslo] v k. ú. [obec], jehož součástí je i rodinný dům [adresa], je v SJM žalobců. Z nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobci a žalovanými dne [datum] soud zjistil, že žalobci přenechali výše uvedené nemovitosti k dočasnému užívání žalovaným, a to od [datum] do [datum]. Z dodatku [číslo] k nájemní smlouvě pak soud zjistil, že byla nájemní doba prodloužena do [datum]. Za užívání nemovitostí se žalovaní zavázali hradit nájemné ve výši [částka] měsíčně a zálohy na služby a energie ve výši [částka] měsíčně. Nájemní smlouva obsahuje výslovné ujednání, že v případě skončení nájmu se nájemní vztah automaticky neobnovuje, neboť je třeba sjednat písemnou dohodu o prodloužení nájmu. Z uznání závazku a dohody o úhradě pohledávky soud zjistil, že žalobci s žalovanými uzavřeli dne [datum] dohodu, v rámci níž žalovaní uznali svůj dluh vůči žalobcům co do výše [částka] a zavázali se k jeho zaplacení ve třech splátkách: první ve výši [částka] nejpozději do [datum], druhou ve výši [částka] nejpozději do [datum] a třetí ve výši [částka] nejpozději do [datum]. Z výpovědi nájemní smlouvy a výzvy k úhradě dluhu včetně podacího lístku, kterou dne [datum] právní zástupce žalobců zaslal žalovaným, soud zjistil, že byla k [datum] nájemní smlouva ze strany žalobců vypovězena, přičemž s ohledem na sjednanou tříměsíční výpovědní dobu nájemní vztah skončil k [datum]. Žalovaní byli předžalobně vyzváni k úhradě dlužného nájemného za měsíce leden 2019 až říjen 2020 a záloh na služby a energie nejpozději do [datum] a k vyklizení nemovitostí k [datum]. 5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Podle ust. § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle ust. § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ust. § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V řízení bylo zjištěno, že žalovaní uzavřeli s žalobci nájemní smlouvu, kterou jim mj. vznikla povinnost platit řádně a včas nájemné dle ujednání obsažených v předmětné smlouvě. Zatímco žalobci všechny své povinnosti plnili, žalovaní své povinnosti platit řádně a včas nájemné nedostáli, když po skončení nájemní doby nadále v domě setrvali, ačkoli se s žalobci v rozporu se smluvními ujednáními na prodloužení nájemního vztahu písemně nedohodli. Přes toto porušení smlouvy žalobci nevyzvali žalované k vyklizení pronajatých nemovitostí a navzdory smluvnímu ujednání ve smyslu ust. § 2285 věta první za středníkem o. z. nadále na písemné dohodě o obnově nájemního vztahu netrvali. Žalovaní nicméně i přes dodatečnou obnovu nájemního vztahu podle ust. § 2285 věta první před středníkem o. z. nadále nevykázali dosavadní platební kázeň, když zhruba od června 2018 dle tvrzení žalobců přestali nájemné a zálohy na služby a energie platit řádně a včas. Za období leden 2018 až říjen 2020 zaplatili žalovaní na nájemném a zálohách na služby a energie z ujednaných [částka] toliko částku ve výši [částka], a ke všemu v několika případech s déle než půlročními prodlevami. Zbývající dluh ve výši [částka] žalovaní žalobcům neuhradili, a to ani na základě předžalobní výzvy zaslané právním zástupcem žalobců. Je sice pravdou, že se žalovaní s žalobci dohodli na uznání a splácení dluhu co do výše [částka], nicméně jak vyplývá z tvrzení žalobců, žalovaní na tuto dohodu zjevně rezignovali, když pouze dne [datum] uhradili částku ve výši [částka]. V řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by žalovaní na svůj dluh uhradili něčeho nad rámec tvrzení žalobců, žalovaní svůj závazek v řízení ani nijak nezpochybnili. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobců je po právu a žaloba důvodná, když žalovaní své povinnosti vyplývající z uzavřené nájemní smlouvy ve spojení s uznáním závazku a dohodě o úhradě pohledávky prokazatelně neplnili, přinejmenším nikoli řádně a včas. Na tom základě byl taktéž žalobcům přiznán i požadovaný úrok z prodlení, když žalovaní neplnili své povinnosti řádně a včas a dostali se do prodlení. V souladu s ust. § 1970 o. z. přiznal soud žalobcům požadované úroky z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a podané žalobě tedy vyhověl v celém rozsahu. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšným žalobcům v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobců sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle ust. § 7 bod 6 ve spojení s ust. § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), a paušální náhradou hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši [částka] odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zás