37 C 219/2021-16 — Okresní soud Praha-západ

1. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 2. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne [datum] domáhala, aby jí žalovaná zaplatila neuhrazené jízdné ve výši [částka] s přirážkou (smluvní pokutou) ve výši [částka] za cestování metrem linkou C dne [datum] bez platného jízdního dokladu. Žalobkyně současně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužných částek ode dne [datum] do zaplacení. 3. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. 4. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne [datum] žalovaná využila ke své přepravě vozidel hromadné dopravy na žalobkyní provozované lince C metra. Při provedené přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž s ní revizor sepsal záznam [číslo]. Protože se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, vznikla jí povinnost zaplatit přirážku [částka]. Dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši [částka]. Žalovaná ji ani přes výzvu nezaplatila. 6. [příjmení] mezi účastníky soud posoudil podle § 2550 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dále dle § 37 odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., přepravní řád. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaná tím, že dne [datum] cestovala metrem, uzavřela s žalobkyní konkludentně (mlčky) smlouvu o přepravě osob dle § 2550 o. z., na základě které jí vznikla povinnost zaplatit jízdné dle tarifu. Při přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem, a proto jí dle smluvních přepravních podmínek PID vznikla povinnost zaplatit přirážku ve výši [částka]. Jízdné a přirážka byly splatné v den provedení přepravní kontroly. Žalovaná je neuhradila, a dostala se tak do prodlení (§ 1970 o. z.). Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně ode dne [datum] do zaplacení (výše zákonného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] za zaplacený soudní poplatek. Náhradu nákladů za právní zastoupení soud žalobkyni nepřiznal, jelikož nebyly účelně vynaložené. Žalobkyně totiž podala proti žalované ještě další žalobu, a to dne [datum] za cestování na černo dne [datum]. Řízení o této žalobě bylo vedeno zdejším soudem pod sp. zn. 4 C 16/2021 a žalobkyni byla přiznána plná náhradu nákladů řízení včetně náhrady za právní zastoupení. S ohledem na data přepravních kontrol žalobkyně zcela jistě mohla podat jednu žalobu za obě jízdy na černo a nenavyšovat tím náklady řízení. Soud proto neshledal náklady za právní zastoupení spojené s podáním této žaloby za účelně vynaložené, a proto přiznal jen náhradu za soudní poplatek.