37 C 221/2021-17 — Okresní soud Praha-západ

1. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 2. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne [datum] domáhala, aby jí žalovaný zaplatil neuhrazené jízdné ve výši [částka] s přirážkou (smluvní pokutou) ve výši [částka] za cestování autobusem [číslo] dne [datum] bez platného jízdního dokladu. Žalobkyně současně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužných částek ode dne [datum] do zaplacení. 3. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 4. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne [datum] žalovaný využil ke své přepravě vozidel hromadné dopravy na žalobkyní provozované autobusové lince [číslo]. Při provedené přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž s ním revizor sepsal záznam [číslo]; totožnost žalovaného byla zjištěna z jeho občanského průkazu. Protože se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, vznikla mu povinnost zaplatit přirážku [částka]. Dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši [částka]. Žalovaný ji ani přes výzvu nezaplatil. 6. [příjmení] mezi účastníky soud posoudil podle § 2550 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dále dle § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., přepravní řád. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný tím, že dne [datum] cestoval autobusem, uzavřel s žalobkyní konkludentně (mlčky) smlouvu o přepravě osob dle § 2550 o. z., na základě které mu vznikla povinnost zaplatit jízdné dle tarifu. Při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem, a proto mu dle smluvních přepravních podmínek PID vznikla povinnost zaplatit přirážku ve výši [částka]. Jízdné a přirážka byly splatné v den provedení přepravní kontroly. Žalovaný je neuhradil, a dostal se tak do prodlení (§ 1970 o. z.). Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně ode dne [datum] do zaplacení (výše zákonného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za tři úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby), tj. [částka], tří paušálních náhrad hotových výdajů po [částka], tj. [částka], 21% DPH ze součtu odměny a režijních paušálů, tj. [částka], a soudního poplatku ve výši [částka].