13 C 2/2022-15 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem vozidla [registrační značka], [VIN kód], které v období od [datum] do [datum] nemělo uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobce požaduje příspěvek ve výši [částka] za [anonymizováno] nepojištěných dní a dále náklady na vymáhání dluhu – poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši [částka]. Žalovaný přes výzvu a upomínku dosud dlužnou částku neuhradil. 2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání. 3. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil. 4. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu celkovému skutkovému závěru. Žalovaný v rozhodném období od [datum] do [datum] byl dle výpisu z databáze pojistných smluv vlastníkem osobního automobilu s [registrační značka], [VIN kód], kdy toto vozidlo bylo registrováno v příslušném registru, ovšem žalovaný neuzavřel pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Z výzvy k úhradě ze dne [datum] a upomínky soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných s tím, že v období od [datum] do [datum], tedy po dobu 104 dní neměl uzavřeno povinné pojištění. Dluh ve výši celkem [částka] se sestává z příspěvku ve výši [částka] a nákladů na vymáhání v částce [částka]. 6. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný byl vlastníkem osobního automobilu, pro jehož provoz nebylo sjednáno v období od [datum] do [datum] povinné pojištění odpovědnosti, přičemž v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by v uvedeném období nebylo vozidlo provozováno. Žalobci tak jako zákonem určené oprávněné osobě vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku v souladu s § 24c zák. č. 168/1999 Sb., který za příslušný počet dní činí celkem [částka]. Žalobci vzniklo rovněž právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním tohoto nároku, kdy částku v celkové výši [částka] soud považuje za účelnou a přiměřenou. Žalobci vedle jistiny přísluší podle § 1970 obč. zák. i příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení v zákonné výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.¨ 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o.s.ř. za použití § 142 a násl. o.s.ř. za situace, kdy žalobce byl v řízení zcela úspěšný, nicméně náklady na zastoupení advokátem shledává soud jako neúčelně vynaložené a přiznal proto žalobci nárok na náhradu nákladů řízení pouze v částce [částka] odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. Neúčelnost dalších nákladů je dána tím, že u [název soudu] bylo pod sp. zn. [číslo jednací] vedeno řízení mezi týmiž účastníky, ve kterém žalobce uplatňoval svůj nárok na dlužného pojistného z pojistné smlouvy uzavřené k vozidlu [registrační značka] za období těsně předcházející období, které je předmětem řízení vedeného pod sp. zn. 13 C 2/2022 a s ohledem na totožnost účastníků řízení a předmět sporu tak bylo možné domáhat se po žalovaném splnění povinností prostřednictvím jediné žaloby. Žaloba ve věci vedené pod sp. zn. 41 C 68/2021 byla podána dne 13.5.2021 a žaloba ve věci sp. zn. 13 C 2/2022 dne 23.9.2021, nicméně pro toto„ prodlení“ s podáním druhé žaloby nebyl i s ohledem na dlužná období důvod. Rozdělením nároků žalobce do více žalob a soudních řízení jsou tak dle názoru soudu pouze uměle navyšovány náklady soudního řízení a vyjma uhrazeného soudního poplatku tak nelze další náklady, tedy náklady právního zastoupení, hodnotit jako účelně vynaložené. Soud proto žalobci přiznal pouze nárok na náhradu nákladů ve výši odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku, tedy v částce [částka].