13 C 247/2022-18 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodňoval tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytl žalobce žalovanému dne [datum] částku ve výši [částka]. Úvěr byl poskytnut na základě žádosti žalovaného ze dne [datum] odeslané prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Před poskytnutím finančních prostředků prověřil žalobce schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, kterou žalovaný rovněž doložil např. prostřednictvím potvrzení o příjmech. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnutý úvěr dle sjednaných podmínek a zaplatit poplatek ve výši celkem [částka]. Žalovaný svým povinnostem nedostál a na svůj dluh neuhradil ničeho. Vedle dlužné jistiny a dlužného poplatku požaduje žalobce zaplacení částky ve výši [částka] sjednané účastníky řízení jako poplatek pro případ předání vymáhání pohledávky za dlužníkem do inkasního řízení, a dále smluvní pokuty ve výši celkem [částka]. Žalovaný neuhradil na svůj dluh přes výzvy strany žalující ničeho. 2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobce s navrženým postupem souhlasil a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání. 3. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil. 4. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z provedených důkazů vyplývá skutkový závěr, že žalovaný uzavřel s žalobcem prostřednictvím webové stránky dohodu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobce zaslal na účet žalovaného částku ve výši [částka] a žalovaný se zavázal splatit tuto částku dle dohodnutých podmínek, a to spolu s jednorázovým poplatkem ve výši [částka]. Dále se žalovaný zavázal v případě prodlení s tímto splacením zaplatit žalobci smluvní pokutu a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Uvedená dohoda nebyla poskytnuta spotřebiteli v listinné podobě či na jiném trvalém nosiči dat. 6. Shora uvedenou dohodu soud posoudil podle ust. § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a rovněž podle ust. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 110 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná [anonymizováno] národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. 7. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši [částka]. Tato úvěrová smlouva obsahující podmínky splácení úvěru, zejména ve vztahu k povinnosti žalovaného zaplatit spolu s poskytnutou finanční částkou poplatky, byla uzavřena bez splnění podmínek stanovených zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalovanému nebyla úvěrová smlouva obsahující výše uvedené informace poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. V řízení bylo zároveň zjištěno, že žalobce žalovanému předmětné finanční prostředky zaslal a žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho. Nárok žalobce je proto důvodný co do žalované jistiny ve výši [částka]. Pokud jde o žalovanou částku odpovídající smluvním pokutám a poplatkům uvedeným v úvěrové smlouvě, k těmto soud ve smyslu ust. § 110 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nepřihlížel a přiznal žalobci pouze zákonný úrok z prodlení podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť jiný úrok účastníky sjednán nebyl. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, a to právě s odkazem na uvedenou právní úpravu spotřebitelského úvěru. Soud určil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. delší lhůtu k plnění, a to patnáctidenní, aby měl žalovaný dostatek času pro úhradu svého dluhu. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o.s.ř. za použití §142 odst. 2 o.s.ř. dle úspěchu stran s tím, že procesně úspěšnějšímu žalovanému (v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku) žádné náklady nevznikly.