16 C 265/2020-58 — Okresní soud Praha-západ

1. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobce“) se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o nájmu věcí movitých [číslo] v nepísemné formě, jejímž předmětem byl pronájem hliníkové věže specifikované jako„ [anonymizována dvě slova] m podlaha úzké“, která byla sestavena dle požadavků žalovaného. Mezi stranami bylo dále ujednáno, že žalovaný ponese případné náklady na dopravu tohoto předmětu nájmu, bude-li jí třeba. Žalovaný předmět nájmu převzal, což stvrdil svým podpisem na předávacích protokolech. Jelikož právní předchůdkyně žalobce splnila své smluvní povinnosti, vystavila žalovanému faktury za období od [datum] do [datum], kdy měl žalovaný předmětnou věž pronajatu, v celkové výši [částka]. Žalovaný právní přechůdkyni žalobce však fakturované částky byť jen částečně neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu právní předchůdkyně žalobce prostřednictvím svého zástupce dne [datum] zaslala. Právní předchůdkyni žalobce proto nezbylo než svůj nárok uplatnit u soudu, kdy v rámci žaloby požadovala vůči žalovanému zaplacení nájemného za užívání hliníkové věže od [datum] do [datum] ve výši [částka] spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z jednotlivých fakturovaných částek za období ode dne následujícího po datech jejich splatnosti do zaplacení. 2. Po podání žaloby byl soudu dne [datum] doručen přípis, že právní předchůdkyně žalobce byla s účinností od [datum] sloučena s žalobcem. Soud proto podle § 107 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vydal dne [datum rozhodnutí] usnesení, č. j. [číslo jednací], jímž rozhodl, že namísto s právní předchůdkyní žalobce bude nadále v řízení pokračováno s žalobcem. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení. 4. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. Při jednání pak soud provedl dokazování a z níže uvedených listin učinil tato skutková zjištění: 5. Právní předchůdkyně žalobce předala na základě smlouvy [číslo] žalovanému dne [datum] blíže specifikovanou hliníkovou věž [anonymizována dvě slova] podlaha úzké. Žalovaný tuto věž v obci [obec] převzal (důkaz: předávací protokol [číslo]). Právní předchůdkyni žalobce byla tato hliníková věž vrácena panem [jméno] [příjmení] dne [datum] (důkaz: předávací protokol [číslo]). Právní předchůdkyně žalobce následně vystavila žalovanému celkem sedm faktur za pronájem této hliníkové věže, a to za období od [datum] do [datum]. Ze specifikace jednotlivých položek v těchto fakturách vyplývá, že právní předchůdkyně žalobce fakturovala žalovanému pronájem za celkem 187 dní při sazbě [částka] za jeden den pronájmu spolu se svozem hliníkové věže po jejím vrácení v ceně [částka] včetně DPH v celkové výši [částka] (důkaz: faktury [číslo]). Právní předchůdkyně žalobce prostřednictvím svého zástupce zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu k plnění, v níž žalovaného vyzvala k zaplacení dlužného nájemného za užívání hliníkové věže ve výši [částka], a to nejpozději do sedmi dnů od doručení této výzvy (důkaz: předžalobní výzva ze dne [datum] spolu s dokladem o doručení). 6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy. 7. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Na základě shora uvedeného skutkového stavu věci a citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobce s žalovaným ústně uzavřeli nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 o. z., na základě které se právní předchůdkyně žalobce zavázala přenechat žalovanému k dočasnému užívání na dobu určitou blíže specifikovanou hliníkovou věž a žalovaný se zavázal platit za to právní předchůdkyni žalobce nájemné. Ačkoli právní předchůdkyně žalobce veškeré své smluvní i zákonné povinnosti z pozice pronajímatele splnila, tedy přenechala žalovanému hliníkovou věž k užívání, žalovaný své povinnosti platit pravidelně nájemné nedostál, když toto již od počátku neplatil, a dostal se do prodlení. Žalovaný na svém dluhu právní předchůdkyni žalobce ničeho nezaplatil, a to ani přes předžalobní výzvu. V řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by žalovaný právní předchůdkyni žalobce, resp. po sloučení i samotnému žalobci cokoli zaplatil; žalovaný na svou obranu ničeho neuvedl a svůj dluh vůči žalobci nikterak nezpochybnil. S ohledem na výše uvedené proto soud v I. výroku tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka], jež představuje nárokované dlužné nájemné za období od [datum] do [datum]. Zároveň, jelikož se žalovaný dostal s placením svého dluhu do prodlení, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci rovněž zákonný úrok z prodlení z jednotlivých fakturovaných částek za období ode dnů následujících po datech jejich splatnosti do zaplacení, a to vše ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř, přičemž neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 11. O nákladech řízení soud následně rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšnému žalobci v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobce v tomto případě sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou [částka] za dva úkony právní služby po [částka] za převzetí a přípravu zastoupení a sepis podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), a jeden půlúkon právní služby ve výši [částka] za sepis jednoduché výzvy k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h), obé ve spojení s § 7 bodem 5. advokátního tarifu; dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši [částka] odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobce činily [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.