18 C 35/2022-132 — Okresní soud Praha-západ

[Anonymizovaný odstavec.] 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala, navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout. Poukázala na zákonný předpoklad uznání náhrady škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem spočívající v nutnosti splnění tří podmínek, a to existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, vznik škody či nemajetkové újmy a příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Současně konstatovala, že souhlasí se žalobcem, že se na řízení o přestupku aplikuje čl. 6 odst. 1 Úmluvy a lze je tedy posuzovat z titulu nepřiměřené délky řízení. Přestupkové řízení bylo zahájeno dne [datum], přičemž za konec lhůty v případě nepřiměřené délky řízení je třeba považovat okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno, tj. v tomto případě den [datum]. Celková faktická délka řízení tedy sice byla 3 roky a 5 dnů, avšak co se týče skutečné délky řízení, je třeba zohlednit to, že již dne [datum] [anonymizována dvě slova] vyhověl žádosti žalobce na upuštění od výkonu zbytku správního trestu. Od tohoto okamžiku tak již žalobce nemohl být s ohledem na datum spáchání přestupku v nejistotě ohledně výsledku daného řízení, neboť mohlo následně dojít pouze k zastavení řízení pro zánik odpovědnosti žalobce. Celková délka řízení do tohoto data pak činí 2 roky, 3 měsíce a 18 dní, což s ohledem na tři stupně, ve kterých byla věc projednávána, neshledává žalovaná co do délky za nepřiměřené. Zároveň je třeba v řízení o přestupku odpovídajícím svojí povahou trestnímu řízení důsledně dodržet zásadu materiální pravdy, což pak má často za následek konflikt se zásadou rychlosti. Co se týče samotné nemajetkové újmy, tak žalovaná poukazuje na to, že žalobce netvrdil ani vznik, natož rozsah újmy, která mu v důsledku nepřiměřené délky řízení měla vzniknout. Žalovaná má naopak za to, že ke vniku nemajetkové újmy v případě žalobce nedošlo, jelikož přestupkové řízení bylo zastaveno z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty, což ve spojení s tím, že žalobce se vytýkaného přestupku dopustil, je dostačujícím vyústěním celé věci. Je rovněž sporné, zda pokuta uložená žalobci ve výši 25 000 Kč byla pro něho natolik zásadní, aby v důsledku toho došlo ke zvýšení nároku na náhradu nemajetkové újmy. Žalovaná zároveň upozornila na to, že žalobce zastupoval ve správním řízení zmocněnec [příjmení] [jméno] [jméno], který je žalované znám z úřední činnosti a který v řadě případů zastupuje právě ze spáchání přestupků obviněné řidiče a svým obstrukčními a liknavými postupy dosahuje pro své klienty beztrestnosti. Takovéto jednání, které vyústí v uplatnění nároku na náhradu škody, pak žalovaná považuje za jednání, které je v rozporu s veřejným pořádkem. Zároveň žalovaná poukázala na to, že v dané věci se zástupce žalobce ve fázi řízení před [anonymizována dvě slova] nijak nevyjádřil, svou argumentaci uplatnil až v samotné žalobě, nikoli v rámci správního řízení. Zájem žalobce o průběh řízení tak byl zcela minimální a cílem jeho procesního postupu bylo pouze prodloužit řízení do soudní fáze, tedy na co nejdelší možnou dobu právě s ohledem na prekluzi odpovědnosti za přestupek a možnost odškodnění za nepřiměřenou délku řízení. Přiměřenost délky řízení je přitom třeba posuzovat v každém konkrétním případě individuálně s ohledem na okolnosti každého případu. V dané věci při zohlednění těchto okolnosti nepovažuje žalovaná délku řízení přesahující 24 měsíců za nepřijatelnou a v takovém případě lze tolerovat i případné průtahy v řízení. I v případě, že by soud žalobě vyhověl, má žalovaná za to, že by žalobci neměla být přiznána náhrada nákladů řízení s přihlédnutím k osobě zástupce žalobce s odkazem na rozsudky Městského soudu v Praze a Krajského soudu v Praze. 3. K obraně žalované žalobce doplnil, že skutečnost, že bylo rozhodnuto o upuštění výkonu správního trestu, se nijak neprojevila na jeho právní jistotě o výsledku přestupkového řízení, neboť v té době zůstávalo rozhodnutí o přestupku, na základě kterého byly správní trest zákazu činnosti a pokuta uloženy, stále v právní moci. Až dne [datum] vydal Krajský soud rozsudek č. j. [číslo jednací], kterým rozhodnutí odvolacího správního orgánu zrušil. Je proto nezbytné vycházet z délky řízení tak, jak uvádí žalobce a zohlednit při tom Stanovisko a [anonymizováno], kde je uvedeno, že celkový počet instancí může mít vliv na výši výsledného peněžitého zadostiučinění a jeho případné snížení, ale nikoliv na posouzení nároku jako takového. To stejné pak platí pro případné obstrukční jednání vedoucí k prodloužení řízení. V návaznosti na žalovanou tvrzené obstrukční jednání a volbu zástupců žalobce ve správním řízení, žalobce doplnil, že je bezpředmětné se zabývat činností zástupce žalobce v jiných řízeních s jinými osobami, rozhodné je pouze posouzení jednání v tomto konkrétním případě. Žalobce nemá za to, že by podání námitky podjatosti představovalo zneužití práva či obstrukční jednání, naopak se jedná o zcela legitimní právo účastníka. K argumentaci žalované ohledně nedostatku tvrzení žalobce v návaznosti na vznik a rozsah nemajetkové újmy žalobce doplnil, že nemajetková újma mu byla způsobena právě vyvolaným stavem nejistoty v důsledku nepřiměřeně dlouhé doby řízení. Zároveň poukázal na to, že polovina trestu zákazu byla vykonána, navzdory skutečnosti, že rozhodnutí o přestupku bylo zrušeno. V neposlední řadě žalobce na vyjádření žalované reagoval tak, že samotné zastavení v situaci, kdy sám obviněný o zastavení nepožádal ani neměl možnost trvat na projednání věci, nemůže být považováno za kompenzaci nepřiměřené délky řízení. 4. Mezi účastníky bylo nesporné, že nárok na náhradu nemajetkové újmy byl u žalované uplatněn dne [datum], tj. včasně. 5. Z oznámení [stát. instituce] ze dne [datum] soud zjistil, že jím bylo žalovanému oznámeno zahájení správního (přestupkového) řízení, a to ve věci dopravní nehody ze dne [datum], v souvislosti se kterou je žalovaný podezřelý z porušení § 3 odst. 3 písm. a), § 5 odst. 1 písm. a), § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a tím ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1, § 125c odst. 1 písm. f) bod 3, § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. 6. Z předvolání ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl ve věci řízení o přestupku, kterého se měl dopustit dne [datum], předvolán Městským úřadem Černošice k jednání o přestupku, nařízené na [datum], neboť toto bylo nutné pro zjištění stavu věci. Z protokolu o ústním jednání o přestupku ze dne [datum] vyhotoveného Městským úřadem Černošice pak soud zjistil, že žalovaný se k jednání nedostavil, přítomný byl jeho zástupce Ing. [jméno] [jméno] a zástupce poškozeného [příjmení] [jméno] [příjmení]. Po příslušných poučeních dle zákona o odpovědnosti za přestupky a správního řádu a seznámení se se spisovou dokumentací byl proveden důkaz dokumentací dopravní nehody, obsahující úřední záznam o ohledání místa přestupku, jehož nedílnou součástí je i ohledání místa dopravní nehody, fotodokumentace a plánek místa dopravní nehody. Dále byl proveden důkaz znaleckým posudkem [číslo] vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], z jehož závěrů byl učiněn dílčí závěr o příčině, zavinění, průběhu, rozsahu způsobené hmotné škody, mechanismu střetu a dalších okolnostech dopravní nehody. Ústní jednání bylo ukončeno za účelem vyjádření žalovaného ke spisovému materiálu do 10 dnů od jeho obdržení. Kopii spisového materiálu zástupce žalobce převzal [datum]. 7. Z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum] vedeného pod sp. zn. S-MUCE [číslo] OP/Ji soud zjistil, že jím bylo rozhodnuto, že žalovaný je vinen ze spáchání přestupku dle 125c odst. 1 písm. e) bod 1, § 125c odst. 1 písm. f) bod 3, § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu z vědomé nedbalosti. Byla mu uložena pokuta ve výši 25 000 Kč a zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, na dobu 12 měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci tohoto příkazu a dále mu byla uložena povinnost zaplatit Městskému úřadu Černošice náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Městský úřad při stanovení tohoto závěru vycházel mj. z listiny ze dne [datum] obsahující sdělení Policie ČR o odevzdání věci k projednání přestupku, ve které Policie ČR sděluje, že žalobce byl dne [datum] účasten dopravní nehodě, při které jel rychlostí v rozmezí 81 km/h až 99 km/h v místě, kde je dovolena nejvyšší rychlost 50 km/h. V důsledku toho došlo ke střetu s jiným vozidlem. Ve věci byl přibrán soudní znalec z oboru doprava a strojírenství, který zjistil neschválené úpravy na motocyklu žalobce. Policie ČR uzavřela, že dopravní nehodu zavinil žalobce. Z doručenky soud zjistil, že dne [datum] byla žalovanému odeslána a dne [datum] doručena písemnost od odesílatele – Města Černošice, a to s uvedenou sp. zn. S-MUCE [číslo] OP. 8. Z podání žalobce adresovaného [stát. instituce] soud zjistil, že žalobce namítal podjatost každého zaměstnance [stát. i