22 C 20/2022-49 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tak, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaná uzavřely dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy žalobkyně žalované poskytla částku [částka] s tím, že se žalovaná zavázala úvěr splatit do [datum]. Žalovaná ovšem zaplatila toliko [částka], což bylo započteno na příslušenství pohledávky, a je proto v prodlení. Žalobkyně tak nárokuje jistinu, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka], nesplacený poplatek za správu úvěru ve výši [částka], nesplacený poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka]. 2. V reakci na písemnou výzvu soudu k doplnění žaloby o důkazy, jimiž by bylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že schopnost žalované splácet byla ověřovaná právním předchůdcem žalobkyně. K tomu došlo na základě vyplněné Žádosti o úvěr, ve které uvedla své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje (požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání). Žalovaná je při žádosti o úvěr povinen uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje, což stvrdila svým podpisem. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru bylo vyhodnoceno, že žalovaná je způsobilá ke splácení úvěru ve výši [částka]. Podle údajů uvedených žalovanou jí měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků [částka], v takovém případě tak bylo možno dovodit, že žalovaná byla v takové finanční situaci, která jí umožnila splácet další závazky. Žalované tak mělo i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru měsíčné zůstat [částka], kterými mohla volně disponovat. Za dané situace tak nebyl jediný důvod se domnívat, že by žalovaná nebyla schopna dostát svým závazkům a nemohla splácet spotřebitelský úvěr. Tato tvrzení byla ověřována výpisy z živnostenského rejstříku, paragony a credit scoringem. Úvěruschopnost byla zkoumána podle žalobkyně dostatečně. 3. Stanovisko žalované k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, neboť žalovaná na příslušnou výzvu soudu nereagovala. 4. Na základě provedeného dokazování soud učinil tato skutková zjištění: 5. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že žalované měla být poskytnuta částka [částka] v hotovosti při podpisu smlouvy, přičemž žalovaná měla celkově uhradit [částka]. 6. Tytéž skutečnosti soud zjistil z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, které žalovaná vlastnoručně podepsala. 7. Z předpisu splátek ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že výši splátek a způsob, jakým se konkrétní splátky měly započíst na jistinu či příslušenství. 8. Notářským zápisem ze dne 27. 9. 2018 NZ [číslo], [spisová značka] soud zjistil, že [právnická osoba] pohledávku vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru postoupila na společnost [právnická osoba] 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a přípisu [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila tuto pohledávku na žalobkyni. 10. Přípisem ze dne [datum] a přiloženým podacím lístek byla žalovaná informována o postoupení pohledávky. 11. Výzvou ze dne [datum] (k ní přiložený podací lístek) byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. 12. Z finanční analýzy a credit scorigu soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně na základě skutečností tvrzených žalovanou hodnotil úvěruschopnost žalované a dospěl k závěru, že je úvěruschopná. Tvrzení žalované ověřoval výpisem z živnostenského rejstříku a zjednodušenými daňovými doklady, z nichž plyne, že žalovaná inkasovala finanční prostředky za poskytování pečovatelských služeb. 13. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou k uzavření smlouvy. Na jejím základě poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši [částka] v hotovosti s tím, že žalovaná vrátila toliko [částka]. Předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalované toliko na základě jejích tvrzení, přičemž ověřoval toliko příjmovou složku, nikoli však složku výdajovou. 14. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 15. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je pouze částečně důvodný. 21. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky, a to na základě smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela jako spotřebitel, přičemž tato smlouva podléhá právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se proto zabýval otázkou, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce, s odbornou péčí posoudila schopnost žalované coby spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv. Po zvážení shora uvedeného skutkového závěru dospěl v projednávané věci k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně sice učinila kroky k posouzení úvěruschopnosti žalované, nepostupovala však s odbornou péčí ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ačkoli měla k dispozici zjednodušené daňové doklady, nelze na základě nich dospět k dostatečnému měsíčnému přijmu. Podstatnější ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně již vůbec neověřovala výdaje žalované, přičemž ohledně výdajů od žalované nezískala ani žádná podklady. Údaje uvedené ve finanční analýze přitom na první pohled nejsou věrohodné a právní předchůdkyně se s takovou částkou nemohla spokojit, pokud by postupovala s odbornou péčí, jak jí ukládá zákon. Pokud měla žalobkyně dostát svých povinností a měla zkoumat výdaje žalované s odbornou péčí, musela její reálné výdaje ověřovat a skutečně posuzovat. Lze přitom odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, č. j. 23 Co 64/2021-129, z něhož plyne, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. Pouhé doplnění čísel do formuláře žádosti o úvěr, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. 22. Úvěruschopnost žadatelů o úvěr je třeba posuzovat v celkovém kontextu, protože smyslem a účelem zkoumání úvěruschopnosti je prevence proti zadlužování dlužníků (spotřebitelů), jak plyne z rozsudku Krajského soudu 14. 1. 2022, č. j. [číslo jednací] a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7.2018, sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně tedy podle zjištění soudu úvěruschopnost žalovaného sice zkoumala, nikoli však řádně a