34 C 111/2022-42 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s tím, že žalovaný se přepravoval autobusem dne [datum] bez platného jízdního dokladu, kdy přirážka k jízdnému činí [částka]. Dlužnou částku žalovaný přes výzvu neuhradil. 2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání. 3. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z provedených důkazů vyplývá skutkový závěr, že žalovaný dne [datum] využil přepravních služeb žalobkyně, na výzvu se ale neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovanému byla vyměřena přirážka k jízdnému ve výši [částka] podle Smluvních přepravních podmínek a tarifu žalobkyně. Dále z provedených důkazů vyplývá závěr, že žalovaný je nezletilý, v době jeho jízdy bez platného jízdního dokladu mu bylo 15 let. 6. Po zhodnocení okolností daného případu dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť soud nemá pochybnosti o tom, že zpravidla každé dítě ve věku 15 let ví, že při cestování městskou hromadnou dopravou je třeba mít jízdenku (netrpí-li duševní poruchou, což v tomto případě nebylo zjištěno). Dopravce se zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka]. Podmínky pro přepravu osob, zavazadel, věcí a živých zvířat ve veřejné drážní osobní dopravě a ve veřejné silniční osobní dopravě upravuje vyhláška č. 175/2000 Sb. Ač bylo v řízení zjištěno, že žalovaný porušil svou povinnost zaplatit jízdné, dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že podané žalobě nelze vyhovět, a to pro rozpor s dobrými mravy. Soud přihlédl zejména k tomu, že žalovanému bylo v době přepravní kontroly 15 let. Žalobkyně však po něm i přesto požaduje smluvní pokutu v maximální možné výši, aniž by zohlednila, že se jedná o dítě (mladistvého), kterému právní řád poskytuje zvýšenou ochranu, mj. i před zadlužením. V řízení navíc vyplynulo, že rodiče žalovaného nemají zájem řešit jeho dluhy (na výzvu soudu k vyjádření k žalobě nereagovali). Soud proto dospěl k závěru, že z uvedených důvodů není spravedlivé po žalovaném nárokovat smluvní pokutu, a proto žalobu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití §142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. 8. Výrokem III. rozhodl soud o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek, který v daném případě činí [částka] a žalobkyně prozatím uhradila pouze [částka] (položka 2/2 ve spojení s položkou [číslo]) sazebníku poplatků, zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).