8 C 203/2022-18 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal rozhodnutí soudu, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], s. r. o., a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se je zavázal uhradit nejpozději do [datum]. Žalovaný však splátku v termínu neuhradil a dostal se tak dne [datum] do prodlení. Na žalobce přešla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Na dlužnou částku žalovaný ani přes upomínky ničeho neuhradil. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru: právní předchůdce žalobce uzavřel dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka [částka]. Žalovaný se zavázal splatit úvěr jednorázovou splátkou, a to nejpozději do [datum]. Pohledávka byla na žalobce postoupena na základě smlouvy ze dne [datum], o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný byl žalobcem upomínán k zaplacení dlužné částky dne [datum]. 6. Soud věc s ohledem na datum poskytnutí částky ve výši [částka] posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobcem je důvodný. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobce přenechal žalovanému částku ve výši [částka]. Nebylo však prokázáno, že by smlouva, na jejímž základě se tak mělo stát, byla skutečně podepsána žalovaným, a že tedy žalovaný souhlasil se všemi smluvními ujednáními obsaženými v této smlouvě či v souvisejících obchodních podmínkách či v souvisejícím formuláři se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. Navíc i v případě, že by smlouva o spotřebitelském úvěru byla s žalovaným uzavřena, nebylo v řízení prokázáno ani to, že právní předchůdce žalobce v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí zkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť žalobce netvrdil a nedoložil, že by zjišťoval a posuzoval příjmy a výdaje žalovaného a hodnotil jeho finanční možnosti. Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele je pak sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy, k níž soud musí (navzdory formulaci druhé a třetí věty ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) přihlédnout z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo], nebo také rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. [spisová značka]). 11. Protože žalobce neprokázal, že jeho právní předchůdce uzavřel s žalovaným tvrzenou smlouvu o úvěru, resp. že ji uzavřel platně, nebyl zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku. Žalovaný se tedy na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatil o [částka] (§ 2991 o. z.). Dle v řízení nezpochybněného tvrzení žalovaný dosud z této částky ničeho nevrátil. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobci, na něhož byla pohledávka postoupena, celou tuto částku, a to společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalobce prokázal také svou aktivní legitimaci doložením smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení, přičemž jeho výše byla určena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil 3 denní v souladu s § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. 12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití §142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů zastoupení advokátem, kdy žalobci náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] za každý úkon právní služby vykonané advokátem a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce [částka] za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzvu k plnění). Dále pak daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.). Soud přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b vyhlášky č. 120/2014 Sb., protože se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala [částka].