8 C 235/2022-19 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o úvěru poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky ve sjednané lhůtě nevrátil, v souvislosti s čímž požaduje žalobce úhradu jistiny [částka] a dalších částek spojených s poskytnutím úvěru, prodlením žalovaného s úhradou a vymáháním úvěru, když žalovaný žalobci nic nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) jednal a rozhodl ve věci v nepřítomnosti účastníků, když ani žalobce ani žalovaný se k jednání nedostavili. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě provedeného dokazování nemá soud za prokázané, že by došlo k uzavření smlouvy o úvěru, neboť smlouva o úvěru založená do spisu neobsahuje vlastnoruční ani kvalifikovaný elektronický podpis žalovaného ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, nelze tedy dojít k závěru, že žalovaný učinil projev vůle směřující k uzavření této smlouvy o úvěru. Z provedeného dokazování soud dále nemá za prokázané, že by žalovanému byly poskytnuty uvedené finanční prostředky, neboť z potvrzení o platbě plyne pouze to, že žalovaný poskytl žalobci částku [částka], tvrzení, že žalobce poskytl žalovanému částku [částka], nebylo vůbec prokázáno. 6. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). 7. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce jako úvěrující měl v řízení tvrdit a prokázat, zda postupoval v souladu s § 2395 OZ, uzavřel smlouvu s žalovaným jako úvěrovaným a poskytl mu finanční prostředky v žalované výši. Žalobní tvrzení o tomto byla neúplná a podstatné důkazní návrhy absentovaly. 9. Soud byl připraven poučit žalobce podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnění tvrzení a důkazních návrhů, avšak tato snaha soudu byla zmařena tím, že se žalobce k ústnímu jednání nedostavil. Je věcí každého z účastníků, jakým způsobem hodlá ve sporném řízení uplatňovat svá práva. Jestliže se žalobce rozhodl jednání neúčastnit, dobrovolně se vystavil riziku, že nebude moci být poučen podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud současně upozorňuje na ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř., podle kterého je žalobce povinen vylíčit rozhodující skutečností o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání již v podané žalobě. Soud současně připomíná, že poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. Taktomu bylo i v posuzovaném případě, kdy soud jednal v nepřítomnosti účastníků. Uvedený názor soudu plně odpovídá i rozhodovací praxi Nejvyššího a Ústavního soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. [spisová značka] a usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [datum], sp. zn. [ústavní nález]). 10. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí, neboť nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru a z toho titulu by žalobce žalovanému poskytnul jakékoliv finanční prostředky, přičemž žalobce neunesl důkazní břemeno ve vztahu k prokázání těchto skutečností, na jednání se nedostavil a soud jej nemohl poučit ve smyslu § 118a o. s. ř. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že náhrada nákladů řízení by příslušela ve věci úspěšnému žalovanému, nicméně vzhledem k nečinnosti v řízení žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.