8 C 237/2019-266 — Okresní soud Praha-západ

1. Rozsudkem ze dne 10. 11. 2021, č. j. 8 C 237/2019-232, rozhodl Okresní soud Praha – západ (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I., že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 9 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že se žaloba co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 9 % zamítá. Rovněž bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok III.) a že je žalobkyně povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Praha západ na náhradě nákladů řízení státu částku, která bude vyčíslena v samostatném usnesení (výrok IV.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o dílo, na základě níž se žalovaná jako zhotovitel zavázala pro žalobkyni jako objednatele provést sanaci střešního pláště panelového domu [ulice a číslo] v [obec]. Předmětem žalobního nároku jsou částky, vynaložené žalobkyní na opravu vad daného díla v záruční době, jakož i smluvní pokuta, související s prodlením žalované s odstraněním vad díla, když žalobkyně tvrdila, že žalovaná odpovídá za celkem tři vady díla, a to a) zatékání střechou – popraskané spoje v [adresa], b) zatékání okolo výstupu na střechu v [adresa], a dále c) zatékání podél střechy do bytu paní [příjmení]. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná za vady ad a) a c) neodpovídá, a tudíž není důvodný ani nárok žalobkyně na zaplacení částek na jejich odstranění, resp. nárok smluvní pokutu, spojenou s prodlením žalované s odstraněním těchto vad. V této části tedy žalobu zamítl. Žalobě vyhověl, pokud jde o vadu ad b), a přiznal žalobkyni částku [částka] jako náklad na její odstranění třetí osobou ([jméno] Marek), a dále smluvní pokutu v částce [částka] denně za celkem 10 dnů (20. 11. až [datum]) v celkové výši [částka]. Co do zbytku požadované smluvní pokuty žalobu zamítl. Právně věc kvalifikoval dle § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § [číslo], a § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). 2. Proti výrokům II., III. a IV. tohoto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Výrok II. napadla pouze co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (dále jen„ napadený rozsah“) s tím, že se odvolání týká nároku uplatněného z titulu prodlení žalované s odstraněním vady ad b), tj. zatékání okolo výstupu na střechu [adresa], tj. smluvní pokuty za období 101 dní (reklamace [anonymizována dvě slova] [rok] ze dne [datum]). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky [částka] s příslušenstvím není výrok II. rozsudku soudu prvního stupně rozporován a napaden. Žalobkyně považuje za nesprávné právní posouzení soudu prvního stupně, který přiznal žalobkyni smluvní pokutu pouze za dobu prvních 10 dnů prodlení žalované (viz odst. 21. napadeného rozsudku). Smluvní pokuta byla sjednána k utvrzení závazků žalované z odpovědnosti za vady díla, a to za prodlení s odstraněním vady díla. [příjmení] nárok na tuto pokutu nemůže být časově ohraničen dřívějším datem, než termínem skutečného provedení opravy jiným subjektem. Lhůta, poskytnutá žalobkyní, po které již měla být provedena oprava třetí osobou, je v daném případě dávána jako dodatečná, ve prospěch žalované. Uplynutí takovéto dodatečné lhůty nemělo za následek konec prodlení žalované s odstraněním vady. [příjmení] stále trvala a trvalo též prodlení žalované s jejím odstraněním (k němuž došlo až dne [datum]). Nárok na náhradu škody (pokud jej takto soud prvního stupně hodnotí) je nárokem sekundárním, nastupujícím v návaznosti na porušení primární povinnosti žalované. Povinnost k opravě jako taková vznikem nároku na náhradu škody dotčena není a obě tyto povinnosti existovaly vedle sebe (čl. IV. odst. 7 smlouvy o dílo). Žalovaná uzavřela smlouvu o dílo jako podnikatel, nikoliv spotřebitel, nebyla povinna ji uzavřít. Žalobkyně je nicméně přesvědčena, že nárok na náhradu nákladů opravy vady třetí osobou není nárokem na náhradu škody, nýbrž specifickým nárokem z odpovědnosti za vady díla (viz čl. XI. odst. 3 a 5 Všeobecných podmínek). Takový nárok pak může vzniknout až okamžikem, kdy je předmětná oprava provedena. Do té doby prodlení žalované s odstraněním vady trvá. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že se žalobkyni přiznává částka [částka] s požadovaným příslušenstvím, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a účastníci jsou povinni zaplatit náhradu nákladů řízení státu rovným dílem. 3. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že smluvní pokuta za neodstranění vady díla může být logicky požadována jen za období, kdy mohla žalovaná tuto vadu opravou odstranit, tj. za období, kdy by jí to žalobkyně vůbec umožnila. Vzhledem k projevu vůle v dopise z [datum] o tom, že již žalobkyně odstranění vady žalovanou nepožaduje, je zřejmé, že tím musí skončit i běh tvrzeného prodlení s odstraněním vady a s tím spojené navyšování smluvní pokuty, která by tak mohla narůstat do nekonečna. Žalobkyně přeci změnila dle smlouvy a v souladu s ní nárok na odstranění vady zhotovitelem za nárok opravňující ji přeúčtovat náklady za odstranění vady třetí osobou. Toto má být dle tvrzení žalobkyně ujednání, kterým se strany odchýlily od zákonného způsobu řešení. Pokud by pak měl soud za to, že jde v případě tvrzené vady ad b) skutečně o vadu díla a že má být smluvní pokuta počítána nikoliv do doby, která byla označena žalobkyní jako termín, po kterém si vadu odstraní sama a přeúčtuje náklady, ale do doby, kdy se žalobkyně k nápravě vady odhodlá a opravu zajistí, bylo by namístě výši smluvní pokuty moderovat. Je třeba přihlédnout k tomu, že odstranění závady bylo jednoduché a náklady bagatelní. 4. Také žalovaná se proti rozsudku soudu prvního stupně včas odvolala, a to proti jeho výroku I. (výroky III. a IV. jsou výroky závislé –„ poznámka odvolacího soudu“). Uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně vady ad b) a s tím související náhrada ve výši [částka] za údajnou opravu a přiznaná smluvní pokuta, není správné. Dle názoru žalované nebylo v řízení vůbec prokázáno, zda jde o vadu díla či nikoliv. Jde totiž o místo výlezu na střechu, kde je vyklápěn poklop a kudy se osoby (a věci – antény apod.) dostávají na střechu, a které je pak z logiky věci i velmi namáhané a má být tak i více kontrolované v rámci pravidelné údržby. Jakési poškození spočívající v netěsnosti mohlo být způsobeno i neodbornou manipulací žebříku či výklopného uzávěru a opíráním se při výlezu na střechu a slézáním ze střechy (ohledáním bylo zjištěno, že poklop není uzamčen a je volně přístupný). Není pravda, že by znalec potvrdil, že vada byla takto odstraněna. Žalovaná postrádá jakékoliv vyjádření znalce, že v případě netěsnosti u poklopu jde o vadu díla hydroizolace střechy. Naopak z vyjádření znalce se podává, že izolace střechy nese profesionální rukopis, a naopak, že pravidelná údržba a kontrola střechy byla očividně zanedbána či nebyla zřejmě vůbec prováděna. Přitom při svém výslechu znalec uvedl, že při první kontrole by mohl být problém odhalen a odstraněn. Pokud pak znalec mluvil o tom, že se u výlezu na střechu zřejmě objevila netěsnost, kterou možná i zatmelení pana [jméno] pomohlo utěsnit, nevyplývá z ničeho, že má jít o vadu, za kterou by byla odpovědná žalovaná a nejde o pouhou zanedbanou údržbu nebo o poškození způsobené běžnou degradací tmelu, neodborným zásahem, nadměrnou zátěží a užíváním. Závěr soudu prvního stupně o tom, že vada byla panem [jméno] odstraněna, je tak spekulativní. Žalovaná poukázala na odpověď znalce na otázku 8 (str. 13 posudku) a dále na výpověď svědka [jméno], jakož i na relativně nízkou cenu práce ([částka]). Uzavřela, že v případě zatékání kolem poklopu víka nejde o žádnou vadu hydroizolační vrstvy, nýbrž o součást pravidelné kontroly a tmelení namáhaných částí, tmelových výplní, což je běžná údržba. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá i v této části a přiznal žalované náhradu nákladů řízení. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání žalované je důvodné a odvolání žalobkyně důvodné není. 6. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, v rozsahu částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, nebyl odvoláním napaden a nabyl tak v této části samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 7. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že mezi žalobkyní jako objednatelem a žalovanou jako zhotovitelem byla dne [datum] uzavřena smlouva o dílo [číslo] na sanaci střešního pláště